Článek
Matěj Jurásek se ve svých 22 letech zařadil mezi úzký okruh fotbalistů, kteří nastoupili za oba pražské rivaly – Slavii i Spartu. Počítejme přitom pouze starty za A-týmy, nikoli působení v mládežnických kategoriích. Mladších hráčů, kterým se totéž podařilo v tak nízkém věku, bychom v novodobé historii našli jen velmi málo – možná vůbec žádného.
Do Sparty přichází z Norwiche na roční hostování s opcí na trvalý přestup. Sparta za hostování podle dostupných informací platí poplatek a přebírá jeho mzdu; přesná výše těchto částek ani opce však nebyla zveřejněna. Odhad kolem 25 milionů korun proto berme pouze jako spekulaci, nikoli jako potvrzený údaj. Pokud bychom se skutečně pohybovali kolem této částky, představovala by investice do českého hráče nečeského typu – jak Matěje Juráska charakterizoval Jindřich Trpišovský – velmi zajímavý obchod.
Jurásek dokáže nastoupit na obou křídlech a umí se prosadit v situacích jeden na jednoho, což v české lize rozhodně není samozřejmost. Může představovat solidní náhradu za Lukáše Haraslína, z něhož se nyní už bez nadsázky stala sparťanská legenda. Slovenský křídelník podlehl vábení Saúdské Arábie, kde si podle všeho přijde na několikanásobně vyšší plat.
Jurásek je účastníkem Eura 2024, zná české prostředí a ve Slavii ukázal záblesky mimořádné kvality. Zároveň má obrovskou motivaci restartovat kariéru – a na to má v této chvíli prakticky jedinou sezonu. Bude rád za každý start a ve své situaci si už nemůže dovolit vypustit jediný souboj ani jediný návrat do obrany.
Bůhvíproč je přitom ve Spartě některým hráčům laxnější přístup opakovaně tolerován, na rozdíl od rivala z druhé strany Vltavy. Ostatně i proto ve Slavii nejspíš nebyli příliš zklamaní, když Jurásek odešel do anglického Norwiche za pěknou částku kolem 170 milionů korun – naopak. Jeho liknavost při bránění se totiž podle všeho příliš neslučovala s nároky slávistického trenéra Jindřicha Trpišovského. Jak se posunul v této záležitosti po angažmá v Norwichi, brzy uvidíme.
Z tohoto pohledu může jeho příchod působit jako jeden z ekonomicky nejvýhodnějších přestupů tohoto léta. Do fotbalové koncepce Sparty navíc zapadá tím, že klub chce soupeře přehrávat především kvalitou a individuální schopností hráčů. Tomáš Rosický má pro podobné typy fotbalistů dlouhodobě slabost a Jurásek může být přesně tím hráčem, který tuto filozofii naplní.
Tolik racionální, čistě fotbalový pohled na věc. Že hráč odchází ze Slavie do Sparty oklikou přes zahraniční angažmá, není nic neobvyklého – děje se to i v opačném směru. Naprosto nevídaná je ale situace, kdy do Sparty přichází hráč, který ji v minulosti otevřeně urážel ve videích a na sociálních sítích, skandoval proti ní pod slávistickým kotlem a měl se dopouštět gest i výroků přejících klubu smrt – čímž se zcela po zásluze katapultoval mezi nejnenáviděnější hráče odvěkého rivala. Že by se někdo takový mohl někdy stát hráčem Sparty, by ještě nedávno znělo jako absolutní sci-fi. Leč stalo se. Nikdo netušil, že s Tomášem Rosickým je Jurásek dlouhodobě v kontaktu.
Bohužel pro Juráska v dnešním digitálním světě minulost jen tak vymazat nejde – stejně jako nelze jednoduše vymazat staré příspěvky ze sociálních sítí. Chyba, která výrazně ovlivňuje jeho budoucí kariéru nebo minimálně její směr. Budiž to mementem pro všechny, kteří by se dopouštěli podobných eskapád na adresu svých nenáviděných soupeřů. Kola osudu jsou nevyzpytatelná a nikdy nevíte, kdy budete tlouct na brány arcirivalů. Přízeň kotle a fanoušků vám bohužel kariéru nezajistí. Matěj Jurásek by mohl vyprávět. Určitě by preferoval hostování ve Slavii, bohužel sportovní úsek o něj z výše uvedených důvodů zájem neměl. Před příchodem do Sparty sice ze svého Instagramu odstranil slávistickou stopu, tím však podle všeho neuspokojil ani jednu stranu. Do Slavie, kde je částí fanoušků vnímán jako zrádce, si dveře zabouchl, zatímco sparťanská obec ho kvůli jeho dřívějším výrokům pochopitelně nepřijala s otevřenou náručí – jemně řečeno.
„Přivítání“, kterého se mu dostalo od části sparťanských fanoušků při zápase s Teplicemi, bylo mimořádně tvrdé, drsné a místy překračovalo hranice obyčejné lidské důstojnosti. Na české poměry šlo o scénu, která se svou intenzitou naprosto vymykala tomu, co jsme v případě nové posily kdy viděli. Dalo by se hovořit o skutečném křtu sparťanským kotlem.
Celé to nakonec vyústilo v Juráskovu omluvu do mikrofonu. V jeho kůži by v tu chvíli nechtěl být vůbec nikdo. Dobře mu určitě nebylo, ale zvládl to se ctí. Bylo těžké tomu jen přihlížet. Obklopovali ho povětšinou mladí, rozpačití spoluhráči se sparťanskou DNA – Karabec, Ševínský, Suchomel a další – a trenér Priske. Šlo zřejmě o spontánní, neplánovanou reakci; sparťanské vedení zjevně zaspalo a mohlo celou situaci uhasit už před prvním zápasem, například zveřejněním omluvného videa. Pokud tedy Tomáš Rosický náhodou skrytě nehledal budoucího lídra kabiny a tuto zkoušku Juráskovi a jeho novým spoluhráčům záměrně nepřipravil, aby zjistil, jak se s ní kdo z týmu vyrovná.
První dějství dramatu je každopádně odehráno. Jde o přestupovou kauzu s výbušným potenciálem – takovou, která dokáže rozdělit sparťanskou obec, ne-li rozbít i samotnou kabinu. Zatím z ní ale nejsympatičtěji vychází právě Matěj Jurásek. Přijal nesmírně těžkou výzvu, ustál tlak kotle, na hřišti odehrál solidní výkon, omluvil se.
Do základní sestavy zatím nemíří, spíš by mohl fungovat jako střídající hráč od šedesáté minuty. Pokud se vyhne zranění, se kterým bojoval už v Norwichi, a neztratí místo v kádru, čekají ho i podzimní zápasy Evropské ligy – navíc zápasy na Letné pravidelně navštěvuje jistý Santiago Denia Sánchez…
Matěj Jurásek, kluk, co chce jen hrát fotbal. A vybral si k tomu tu nejtěžší možnou cestu.
