Článek
Ještě na mistrovství světa byl český tým zvyklý řešit tlak soupeře často jednoduše – dlouhým nákopem dopředu. Za tři zápasy zaznamenal jen dvě průnikové přihrávky. Teď je obrázek odlišný. Česko se snaží hrát po zemi, kombinovat a rozehrávat už od vlastní obrany.
Za pouhých 14 dní je tak na hře reprezentace vidět nový rukopis Santiho Denii. Více klidu na míči, odvahy při rozehrávce a snahy překonat presink soupeře kombinací místo odkopu.
Všiml si toho i Thomas Tuchel. Trenér Anglie ocenil především českou výstavbu hry a schopnost dostat se z vysokého presinku. Přirovnal ji ke španělskému rukopisu.
Proč tedy vůbec být optimistou?
Pokud se podíváme pouze na výsledky, důvod k optimismu zatím není. Česko všechny tři zápasy prohrálo a dvakrát navíc dohrávalo bez vyloučeného hráče. Dvě červené karty ze tří utkání jsou příliš a svědčí o velké nedisciplinovanosti. Minimálně v jednom ze zápasů mohl český tým pomýšlet na bodový zisk, nebýt oslabení.
Zároveň ale není možné přehlédnout kontext. Těžší soupeře si česká reprezentace vybrat nemohla. A pokud má přijít plánovaná herní přestavba, bude něco takového logicky vyžadovat čas.
Nový kombinační styl navíc zatím tvoří jen určité úseky hry, kdy má český tým míč. A právě ty jsou pro české oko, zvyklé na jednoduché řešení a nakopávané míče, možná překvapivě příjemné. Vidět naše hráče hrát jako tolik vychvalovaní Španělé českému fanouškovi samozřejmě polechtá ego. Ladislav Vízek tuto hru trochu posměšně označuje jako „trojúhelníčky“. Samotná kombinace ale zápasy nevyhrává.
Pokud se Češi po pěkné rozehrávce jen výjimečně dostanou před soupeřovu branku, je otázkou, co z ní skutečně získají. Většinou zatím mnoho ne.
Na hodnocení tu bude kvalifikace
Pro Deniu je současná série zároveň bezpečným prostorem pro hledání. Proti takto silným soupeřům není tlak stejný jako v kvalifikaci nebo baráži, kde může jediná chyba znamenat konec nadějí.
Koubek měl například dva zápasy o všechno na to, aby dostal tým na mistrovství světa – a uspěl. Denia má nyní šest utkání, ve kterých může hledat ideální sestavu, herní principy i správné rozestavení. A jen málokdo ho bude po třech zápasech tvrdě kritizovat za výsledky proti tak těžkým soupeřům.
Denia stále hledá optimální sestavu. Někdy nasadí hráče bez formy, kteří pak udělají chybu vedoucí ke gólu, jako například Lukáš Červ. Jindy ten samý hráč zbytečným faulem zabrání českému gólu. V případě Karabce například dlouho sledoval jeho trápení na straně, aniž by přišel výraznější taktický zásah. A proti Anglii se po červené kartě nabízela rychlejší reakce střídáním. Nebo nechat celých 90 minut trápícího se Lingra na hřišti v Ovideu…
Právě v kvalifikaci a v těžkých momentech se bude nový trenérský štáb hodnotit nejvíc. Ne podle toho, jestli dokáže proti Anglii, Španělsku nebo jinému velkému soupeři předvést několik povedených kombinací, ale podle toho, jak bude reagovat ve chvíli, kdy půjde skutečně do tuhého.
Schickův návrat jako bonus
Jedna věc se ale během pouhých 14 dnů povedla bez ohledu na výsledky. V reprezentaci se podařilo nastavit pozitivnější atmosféru. Natolik, že o návratu začíná uvažovat i Patrik Schick.
Teď bude zajímavé sledovat, jak dlouho pozitivní nálada vydrží a co s ní udělá skutečný tlak kvalifikace. Fanouškům se nový směr podle všeho líbí i přes tři porážky. Je ale potřeba zachovat si kritičnost.
Nedělejme z českých hráčů Španěly jen proto, že si několikrát pěkně přihráli a dokázali se kombinací dostat z problémových situací. Zároveň bychom ale neměli tvrdit, že neumějí hrát fotbal a přihrát si, jak mohl český tým působit na mistrovství světa.
Tamní výkony podle všeho nebyly pravým obrazem týmových možností. Svou roli mohlo hrát cestování, nadmořská výška, hráči bez formy, celkově špatné vyladění týmu, specifická příprava i nedokonalá fyzická připravenost, což jde za trenérským štábem a realizačním týmem.
Za 14 dní se český fotbal nezměnil ve španělský a nejspíš se jím nikdy nestane. Možná je ale důvod k opatrnému optimismu – ne výsledky, ale směr, kterým se reprezentace vydala, vypadá nadějně. Ten však bude muset potvrdit v kvalifikaci, postupem na EURO a následným úspěchem i tam. Protože pokud se český tým za 14 dní dokázal naučit hrát tiki-taku light, věřte, že podobnou změnu zvládnou i jiní.
Zdroje:
