Článek
Jaroslav Zelený je v dnešním kádru Sparty Praha živoucí anomálií. Je jediným hráčem, který v kabině soustavně pamatuje celou éru Briana Priskeho – oba mistrovské tituly v sezonách 2022/23 a 2023/24, cestu Evropskou ligou i velmi nevydařený ročník, v němž Sparta skončila až čtvrtá a účast v předkole Konferenční ligy zachraňovala v posledním kole.
Od léta 2022, kdy na Letnou přestoupil z Jablonce za zhruba 20 milionů korun, Spartu neopustil. V tu dobu pravidelně reprezentoval, své působení v národním týmu však po letošním mistrovství světa uzavřel.
Kolem něj dnes stojí především nová generace. Hráči, kteří mistrovskou éru také pamatují, ale každý z nich z jiného důvodu. Matěj Ryneš strávil první titulovou sezonu na hostování v Hradci Králové. Adam Karabec po dvou mistrovských sezonách zamířil do zahraničí. Patrik Vydra si zase střihl úspěšné půlroční hostování v Mladé Boleslavi.
Nikdo z nich ale nebyl „u všeho“ tak jako Zelený.
Právě tito hráči mají sparťanské DNA zaryté pod kůží, znají na Letné a na Strahově každý drn a zároveň už nejsou jen mladíky čekajícími na svou šanci. Teď přichází jejich čas. Čas převzít odpovědnost za mužstvo, které už nebude stát na hráčích z mistrovské éry.
Dva roky od posledního titulu nejsou v dnešním fotbale dlouhá doba. Na Letné se ale za tu chvíli kádr proměnil téměř k nepoznání.
Odešli klíčoví hráči mistrovských týmů – Vindahl, Panák, Krejčí, Kairinen, Sadílek, Laci, Haraslín, Birmančevič nebo Kuchta. Přišla nová jména, změnily se role a proměnila se i samotná hierarchie kabiny. Tým je mladší, rychlejší a má jinou dynamiku.
Otázka charakteru týmu a odhodlání se ukáže už o víkendu v derby, do kterého drtivá většina týmu nastoupí vůbec poprvé.
A právě v tom všem působí Zelený jako most mezi „starou“ a „novou“ Spartou. Není hráčem, kolem kterého by se všechno točilo. Jeho role je možná méně nápadná, o to důležitější však může být. Zůstává spolehlivým a klidným článkem mužstva, který pamatuje „zlaté časy“, ale zároveň zažil i její pád.
