Článek
Čtyři zápasy, čtyři porážky. Česká reprezentace má za sebou první blok Ligy národů a nejen v jejím případě se dá s trochou ironie mluvit o Lize marodů. Ve Wembley navíc ani jednou nevystřelila na branku a Angličanům posloužila takřka jako sparingpartner. Přesto trenér Denia zůstává přesvědčený o správnosti nastoupené cesty.
Hrdý byl především na Jiřího Slámu, který odehrál čtvrtý zápas v řadě. Jenže právě jeho nasazení se může zpětně ukázat jako jedna z největších chyb během tohoto srazu.
Sláma je reprezentační nováček, přesto dostal důvěru ve všech čtyřech zápasech během pouhých jedenácti dnů. Ve Wembley už bylo patrné, že tělo má své limity. Obránce bojoval, snažil se, ale tentokrát už neměl zdaleka tolik sil jako v předchozích utkáních.
Nakonec byl u obou gólů Harryho Kanea. Ne proto, že by snad chtěl anglického kanonýra nechat vyniknout, ale jednoduše proto, že na čtvrtý zápas v tak krátkém časovém úseku už podle všeho neměl dostatek energie. Ani fyzické, ani mentální.
Nebyla chyba poslat reprezentačního nováčka do čtvrtého utkání během jedenácti dnů? Trenér Denia sám připustil, že ano.
Coufalův luxusní vlastenec
Angličany navíc výrazně nakopl moment, který se dá popsat jediným slovem: vlastenec.
Vladimír Coufal si může říct, že skóroval ve Wembley. Kdyby měl na sobě dres Albionu, anglický komentátor by možná nadšeně popisoval, jak si seběhl za obranu, našel si prostor a nekompromisně zavěsil.
Jenže Coufal měl na sobě český dres.
A tak se stal autorem jednoho z nejkomičtějších vlastenců. Domácí fanoušky pobavil zcela určitě. Míč poslal do vlastní sítě způsobem, který by mu mohl závidět nejeden útočník. Technicky dokonalé.
Pro Anglii to byl přesně ten moment, který potřebovala. Český tým si sám podrazil nohy a domácí najednou cítili, že mají zápas pevně ve svých rukou. A měli.
Bez jediné střely na branku
Výsledek české ofenzivy byl přitom alarmující. Ani jedna střela na branku.
Anglie dokázala český tým dlouhé pasáže držet daleko od vlastní branky a Češi se jen obtížně dostávali do kombinací, natož do zakončení. Proti soupeři této úrovně je to pochopitelné, ale zároveň je to přesně ten druh statistiky, který se nedá donekonečna schovávat za okolnosti.
Čtvrtá porážka v řadě. Přesto trenér tvrdí, že o nastoupeném směru nepochybuje.
A právě tady je potřeba být vůči Deniovi férový.
Dostal čtyři zápasy k dobru. Mohl poznávat hráče, zkoušet varianty a budovat tým. A některé věci se mu za tu krátkou dobu opravdu podařily.
Denia si získává sympatie českých fanoušků. Dokázal v mužstvu nastavit dobrou atmosféru a sami hráči změny i prostředí kolem reprezentace veřejně chválí. A to je možná vůbec největší paradox současné reprezentace.
Tak dobrou atmosféru kolem národního týmu už dlouho nebylo cítit. A přitom má za sebou čtyři porážky.
Navíc nejsou všechny herní pasáže špatné. Občas je vidět zajímavá kombinace, odvaha hrát, snaha něco měnit. Češi rozhodně nepůsobí dojmem mužstva, které by nevědělo, co chce dělat. Jen tomu zatím chybí kontinuita, kvalita v klíčových momentech a především výsledky.
Doba hájení se krátí
Denia má za sebou první významnou část období, kdy se od něj očekávalo především poznání týmu a položení základů. Teď už ale bude muset ukázat, že z těchto čtyř porážek dokáže vytěžit něco víc než další slova o postupnému procesu a zkoušení.
Protože věty typu „trenér je nový“, „potřebujeme čas“ nebo „program byl náročný a soupeři byli světová třída“ mohou být všechny pravdivé. Když je ale posloucháte pořád dokola, začnou být trochu otravné.
Český fanoušek dokáže být realistou. Dokáže pochopit, že nový trenér potřebuje čas, a ocenit lepší atmosféru, odvahu dávat šanci novým hráčům i jednotlivé povedené herní pasáže. Po letech turbulencí kolem reprezentace je vlastně příjemné vidět, že mužstvo baví fotbal a hráči reprezentují rádi a v dobré náladě.
Do listopadového srazu má Denia kredit. Jenže ten se nedá čerpat donekonečna.
Čas na poznávání týmu ještě má, prostor udělat chybu a poučit se také. Brzy ale přijde čas doručit výsledky. Ideálně už v listopadu. Vítězství v Chorvatsku a udržení se v Lize národů ve skupině A by bylo přesně tím výsledkem, který by jeho kritikům vzal vítr z plachet. A především by ukázalo, že čtyři úvodní porážky nebyly jen čtyřmi obyčejnými porážkami, ale skutečně investicí do něčeho, co má budoucnost.
