Článek
Těžší start se snad ani vymyslet nedal. Mistři světa ze Španělska, bronzoví Angličané a k tomu Chorvati – finalisté a semifinalisté předchozích šampionátů. První dvě utkání v Praze měla zachovat naději na udržení v elitní skupině Ligy národů.
Tyhle naděje byly nekompromisně rozmetány v nejrychlejším možném čase.
Jestli se nakonec Česko udrží v prvním koši Ligy národů, bude to daleko větší zázrak než samotný postup na mistrovství světa.
Nový trenér se přitom snaží nastolit „nový systém“. Hrajeme jinak, moderněji, odvážněji. Odzadu s výstavbou hry…
Jen ty body, góly a vlastně i šance se zatím nějak nedostavily.
Pravda, vzhledem k tomu, jaká byla po mistrovství světa v reprezentaci atmosféra a k odchodům několika důležitých opor, to asi ani nikdo příliš neočekával.
Fotbalová veřejnost je ale překvapivě poměrně spokojená.
Když Ivan Hašek vyhrával jedno utkání za druhým, fanoušci hudrali, že se na fotbal nedá koukat a že jim vadí především herní projev. Nynější herní projev také není žádná fotbalová revoluce – tu za týden opravdu neuděláte. Nový trenér dostal luxusních šest zápasů na zkoušení a implementaci nového systému.
Hráči si pochvalují energii v týmu, změny a svěží vítr. Trenér chválí hráče, hráči atmosféru, novináři trenéra i hráče. Všichni jsou spokojení.
Čert vem, že Šulc svou nedisciplinovaností a nešikovností výrazně ovlivnil zápas v Edenu. To se přece občas stává každému. Má hrát, když sám přiznává, že nastupuje pod zraněním?
Že je Červ úplně z formy? Postavíme ho v obou zápasech, protože je to bojovník. Jeho nepřekvapivá chyba navíc vedla k prvnímu gólu Anglie.
A pokud nevidíte, proč byl vlastně povolán Alex Král, nejste sami.
Konečně je kolem reprezentace pozitivní nálada. Odpor soupeřům před domácím publikem velký neklademe, ale hlavně – nová éra, čas zkoušení a hájení začal. Trochu té pozitivity po tom marasmu na MS přece neuškodí.
Jasně, může to být začátek něčeho většího a vybudovat to zabere čas a trpělivost. Pravda se ale ukazuje na hřišti – a tam to zatím nijak líbivé není. A navíc, co v těchto zápasech vlastně můžeme ztratit?
Je tam vidět snaha, odvaha hrát jinak a chuť něco změnit. Zároveň ale spousta chyb, nedůrazu a nepřesností.
Budeme skutečně výskat nadšením jen proto, že se fotbalisté v dresu s lvíčkem na prsou snaží, makají a dokážou si vzadu vyměnit pár přihrávek?
A byli jsme na tom opravdu tak bídně, když se nám podařilo postoupit na mistrovství světa?
Zatím dvě prohry, žádné body a před námi další čtyři nesmírně těžké zápasy. Minimálně ve Španělsku a Anglii budeme nejspíš za nebohého sparringpartnera.
Z Ligy národů jsme po dvou zápasech vlastně udělali už jen opravdu ta přátelská utkání.
Hlavním cílem je nedostat moc velký ranec, vyzkoušet nový systém a ideálně si ještě potvrdit, že se na to dá koukat.
Hlavně, že už ty balony tolik nenakopáváme a neodevzdáváme…
Španělská revoluce začala.
Prý se na to dá koukat! Konečně!
Výsledky se snad dostaví někdy později.
Ale je to vůbec třeba, když je veřejnost tak nadšená?
