Článek
Naše rozkopávání báboviček začíná být našim národním sportem. Jak jinak nazvat stav zaslat, či nezaslat rozpočet staré vlády té nové. Ta nová jej sice zná, ale pokud jej oficiálně nedostane, nemůže s ním pracovat. Vzniká problém, kdy vlasy vstávají hrůzou, protože takový stav vede, „ó“ hrůzo, k provizoriu, což nás přímo děsí.
Dnes musíme pracovat dle daného zákona, ale pro příště může platit něco jiného, pokud zákon změníme.
Můžeme?
Ano, můžeme. Nedávno jsem si dovolil psát, že my můžeme hlasováním měnit i přírodní zákony, proč bychom tedy nezměnili fakt zasílání rozpočtu staré vlády té nové na fakt, že tenhle převod bude nadále automatický. Státní rozpočet staré vlády bude té nové prostě k dispozici. Nemusíme s tím dělat i nic, pokud nadále se chceme před veřejností předvádět za šašky. Ať se národ baví.
Když v roce 1993 vznikla ČR, zasílal jí někdo zákony Československé? Ne, ty automaticky platily i v nové republice. Jednou schválený rozpočet po nějaké úpravě zákona může automaticky přejít do nové sněmovny k nové vládě.
Jak prosté!
Nebo se vám to zdá neproveditelné?
Máte pravdu, nedělejme nic. Je celkem hezké dívat se na okopávání kotníků. Bábovičky se rozbíjejí. Slova padají. Mnoho zbytečných slov. Tohle zbytečné divadlo odvádí nový parlament od práce. Proč řešit věci důležité, když se můžeme týdny bavit hloupostmi. To, že nejsou například byty přeci nevadí. Lidem dáváme plnohodnotnou zábavu, při které se mnozí víc než dobře pobaví. K tomu všemu padají další a další výčitky. Padají další a další podpásovky. Och, jak zábavné. Lidé mají tak možnost zapomenout na to, co je tíží.
Nedělejme s tímto stavem nic, vždyť stačí jen čekat až doslouží tato sněmovna, tato vláda a divadlo se může zase opakovat, vždyť lidé jsou rádi, když je veselo a smích přeci léčí. Když nejsou nějaké léky, ať je aspoň hodně veselo a to tak, až se budeme za břicho popadat. Pak bude ve společnosti ta správná nálada, a ne ta blbá (čtenář promine).
Poslání, neposlání rozpočtu nemusí však nutně přivodit veselou náladu, ale i nehezké dusno.
Budeme hrát „vadí- nevadí“?
Sledujme tedy, dívejme se, naslouchejme, pozorujme, snad v tom balastu budou i perly. V každém případě svůj názor na stav věci si uděláme. Doufám, že humorné chvíle nakonec budou přínosné. Poučení zde nalezneme určitě, o tom není pochyb. Dospěl jsem k názoru převést návrh státního rozpočtu ze staré sněmovny do nové na automatické.
Mistr Hus sice o něčem jiném řekl: „Vezmi kost a oni přestanou“.
Touhle kostí je nyní zaslání rozpočtu. Musíme vyřídit jednoduchým způsobem převedení povinnosti ze starého parlamentu do nového a je po problému. Kéž by bylo vše tak složité, jak tenhle problém. My bychom se měli rozhlédnout okolo sebe, kolik dalších podobných kostlivců máme ještě ve skříni. Takovéto hlouposti, a nic jiného to není, nás jen zbytečně brzdí.
Začínám se domnívat, že za složitostmi, které nás tíží stojí, kdo jiný než advokáti. Jen oni dobře žijí ze složitosti zákonů a čím menší přehlednost, tím lépe pro ně. Ono to možná tak trochu i není. Možná jsme jen tak trochu hloupí, namyšlení, lehce ovladatelní, zbytečně lehkovážní.
Co s tím?
Sednout si někde pod strom, kdy slunce ještě nyní trochu hřeje a docela prostě se zamyslit. Tím, že budeme přemýšlet, pravdu si můžeme správně přiblížit.
Nebo též můžeme přemýšlet za večerního ticha a klidu v posteli.
Večer nemáme nic, ale ráno nám přinese řešení jako na zlatém podnose.
Uvědomme si, že zákony vytváříme, měníme, rušíme, zdokonalujeme.
Tenhle fakt berme jako radu co dál. Můžeme tak lehce vyřešit dnešní problém pro budoucnost, stát se tak příkladem, že dohody jsou možné.
Státní rozpočet převádějme automaticky na 111 %.
