Článek
Téměř všichni si tu žijeme v zajetí půjček s podmínkami, kterým většinou dost dobře nerozumíme. Snažil jsem se pochopit jakým způsobem funguje úročení hypoték a mohu říci, že jsem se v tom systému zcela ztratil, nerozumím ničemu.
V roce 1981 jsme začali stavět dům v řadové výstavbě. Od státu jsme dostali příspěvek 45 000 korun. Stát každému stavebníku dával 25 000 korun, k tomu 10 000 za výstavbu v řadové zástavbě a dalších 10 000 korun tomu, kdo pracoval ve stavebnictví. Půjčili jsme si dalších 130 000 korun na 1 % úrok, pak ještě z podnikového FKSP 20 000 bezúročné půjčky. Tehdy byly podmínky jasné, stanoveny jen výší úroku (1 %). Dnes tomu nerozumím a byl bych rád, kdyby mi to bylo opět jasné. Několikrát jsem se nad daným tématem zamýšlel, ale vždy opustil, protože jsem k žádnému závěru nepřišel. Až…
Náš dům měl rozpočet 306 827,50 korun, časem jeho cena rostla, ale jak jsem si uvědomil ne tak jeho hodnota, pokud nevezmu v úvahu zateplení s výměnou oken, dveří a vrat. Hodnota zůstávala, ale cena rostla. Stále to byl ten dům v hodnotě 306 827.50 korun. Nyní má již možná cenu 7 milionů korun. Nu a zde se nabízí řešení toho co popisuju.
Socialismus podporoval rodinu jasně daným úrokem a dá se říci i dotací na stavbu. Vše bylo až nad míru jasné. V dnešku se nevyznám.
A dalo by se.
Podíval jsem se na dnešní možnost hypotéky. Při půjčce 3 milionů se nabízí splátka asi 17 967 korun po dobu 30 let. Tak zaplatíte 6 468 120 korun. Z těchto čísel mi tak nějak vychází, že my nesplácíme dluh jako takový, ale hodnotu dluhu, tedy hodnotu domu. Vše je natolik skryto, že se v tom jen nevyznáme, přičemž by tak nemuselo být.
Řekněme, že je nám půjčeno s 3 % úrokem a splácet nebudeme dluh jako takový, ale hodnotu dluhu. Peníze byly dnes zapůjčeny za podmínek řečených a úrokově neměnných.
A hodnota dluhu?
Ta přeci jak známo roste. Ukazatelem je výše inflace, pokud je 2 %, pak hodnota dluhu se dá finančně vyjádřit v poslední den roku, kdy v prvním dni roku dalšího je navýšena právě o onu inflaci i když spočítána je až na začátku dubna, kdy je přesně známa. Tak víme hodnotu dluhu, která je též navýšena o úrok ze zapůjčených peněz.
Tímto způsobem přehledně vracíme zapůjčené peníze. Ty nám byly přeci půjčeny za určitých podmínek a pokud bychom nepočítali inflaci, tak se nic nezměnilo a tedy nově by nemělo být nějak počítáno. Vše by mělo svoji jasnou kolonku.
Je zcela na nás zda budeme mít přehledný stav věcí, které se nebudou měnit. Psal jsem o úroku 3 %, který by se neměnil. Číslo berte jenom za ilustrační a pak různé subjekty by mohly půjčovat za nižší úrok, ne však převyšující ona 3 %. Vše jasně dáno a doložitelně spočítáno. Konec lichvy. Máme možnost se ukázat, zda budeme podporovat zlodějské praktiky půjčování peněz, či chceme úvěry „vyčistit“ od lumpáren a podvodů. Rozhodně jsem pro transparentní jednání.
Nu a hned se nabízí otázka co se splácením, co s předčasným splacením, či naopak opožděným. Obojí má vliv na výši vrácené částky. Předčasné splácení by nemělo být trestáno a pomalé přináší přeci navýšené peníze, jen je nutno stanovit hranici, kdy by se již nejednalo o pomalé splácení, ale dá se říci, o podvodné jednání a musí být náležitě ošetřeno.
Udělejme pořádek s půjčkami pro lidi i firmy, čeká nás totiž řešení nejtěžší, což jsou půjčky pro stát. Systém půjčování státu nás zavedl do dluhové pasti. My bychom měli probrat vše a to ze všech stran. Nic nevynechat, nic nepřehlédnout všemu se věnovat.
Státní dluh nás úspěšně dusí. My musíme najít tu správnou cestu z něho ven. Na světě vždy platilo má li něco počátek, pak to má i konec. My jen dnes nejsme schopni ten konec najít.
Hledáme opravdu?
Nehrajeme si tak trochu sami se sebou?
Kde je prvopočátek, kdy půjčka hraničící s lichvou?
Vrátit se má hodnota dluhu na 111 %.
