Článek
Žijeme ve svobodě i tak se mi jeví, že v demokracii jsme jen přihlížejícími diváky. K volbám nechodí 40 % občanů a k senátním asi 80 %.
Po staletí, či spíše tisíciletí, jsme my obyčejní občané byli přehlíženou vrstvou společnosti. Až nyní máme možnost být opravdu lidmi. Ukázal jsem, že mnozí toho nevyužívají. Svoboda, dá se říci, je též těžký úděl. Nutí nás myslit. Společnost tak utvářejí jen ti, co se do její správy zapojují.
Všichni jsme navštěvovali školu. Co jsme v ní dělali? Učili se! Demokracii, svobodě se též musíme učit. Jistě budeme dělat chyby, pokrok nebo úpadek je v našich rukách.
Ti nejmoudřejší z nás pracují v parlamentu, či senátu. Jsme dnes svědky, že jednoduchý počin, kterým je zrušení střídání času je nad síly i těch nejchytřejších. Ne a ne rozhodnout. Tak se ptám, není na čase nechat lidi rozhodnout tuto otázku v referendu? Musíme se zkrátka učit.
Jaké máme možnosti s tím časem? Zdánlivě se nabízejí jen dvě možnosti, zimní či letní. Do rozhodování může být i čas napůl mezi nimi. Ano, zní to poněkud zvláštně, ale je též tohle řešení možné a pak bylo by kompromisem mezi stoupenci zimního a letního času. Čas nebyl dán. Je stanoven a my ho tak můžeme i pojmout. Můžeme využít tedy i změny půlhodiny. Vše je v naší moci.
V zemích Evropy tak mohou proběhnou referenda o změně času, kdy budeme moci vybírat ze tří možností. Můžete namítnout, že vše již i tak spěje k dobrému konci. Ano i ne.
Referendum o čase nemusí být totiž jediné. Máme i jiná témata. Diskuzi s následnou volbou si zcela určitě zaslouží i Green Deal, blouznivý projekt hlavně sloužící finančně svým tvůrcům. Máme právo se jím zabývat a dokonce ho můžeme i odmítnout.
I dotace si zaslouží naši pozornost. Z malé služby se staly nepřehledným molochem.
Ve vyvádění peněz vítězí též „neziskovky“.
Státní dluh roste, bobtná, peníze přitom mizí. Jak a kým jsem, myslím, celkem jemně naznačil. Potřebujeme veřejnou diskuzi ukončenou referendem, jak v daných směrech dál.
U nás v České republice je 138 000 neziskovek. Kolik peněz jimi proteče? Jsou smysluplně vynaloženy? Kolik financí spolkne jen jejich správa. Jaký je přínos každé z nich?
Všechny neziskovky, všechny projekty, je nutno zkontrolovat a těm zbytečným zastavit přísun peněz. Dary například začít danit. Nejsou některé neziskovky jen účelově zřízeny? Ty tisíce organizací nebude jednoduché zkontrolovat, ono je daleko jednodušší okrást důchodce, než udělat pořádek v téhle džungli. Kolik miliard se zde protáčí? Kolik zbytečně?
Tohle opravdu stojí za revizi. Nestačí jen konstatovat. Pokud neziskovky rozdělíme podle zaměření, podle toho pro koho pracují, pak budeme moci lépe posuzovat jejich nutnost. U mnohých může jít o činnost, která nám nic nepřináší. Tady musí penězovod vyschnout. Nemůžeme financovat zbytečné projekty. Bez rozboru nevíme ani jak na tom jsme. Tohle se zvrhlo, ostatně jako vše, v čem jsou peníze. Krásné myšlenky, iluze, zdání, po kterém nastane probuzení s velkou kocovinou. Vím o jednom velkém projektu, který probíhá již léta, na který je vynakládáno obrovské množství peněz s výsledkem víc než mizivým. Vy ho znáte zcela jistě taky, jen si ho hned nevybavíte. Jeho pokračování je tedy zbytečné.
Říká se, že kdo nic nedělá, nic nepokazí. Nebudeme-li s tím něco dělat, pokazíme mnohé. Nic nedělání tak přináší jen další zmar.
Demokracii se musíme učit. Hospodařit se musíme učit. Kde začít evidentně máme. K tomu nám dopomůže všeobecné referendum propojené internetem.
Kolik peněz vyhazujeme oknem? Peníze, které měly být veřejné, se stávají neveřejnými. Musíme stanovit jasná pravidla nebo se spíš vrátit k těm starým osvědčeným, jinak se stane, že přijde náhoda, která nám spočítá všechny naše hlouposti, kterými jsme se obklopili my sami.
Pracujme prosím na sobě. Buďme hybateli společnosti.
Učme se demokracii na 111 %.
