Článek
Ležet a dívat se na „Jedno krásné letní odpoledne“ nestačí. Krásná pohoda může náhle skončit. Pouze jedna informace stačí ke špatné náladě na celý den, týden nebo spíš měsíc, vždyť ani rok si s tím neporadí. Ano, hovořím o státním dluhu. Obsluha toho českého je již nyní naší černou můrou. Jen na úroky již nyní padne 100 mld Kč.
Na konci roku 2024 byl dluh ve výši 3 365,2 mld Kč. Představte si, že platíte úrok 33,5 roku a z výše vašeho dluhu se nesnížila ani koruna. Vy jste prakticky dluh splatili, ale máte ho přitom stále stejný. Tak z nás náš dluh udělal novodobé nevolníky.
Hospodaříme zkrátka špatně. Musíme vše znovu spočítat, bez toho totiž kde chybujeme nezjistíme. Na pořadu dne je tedy revize státu. Revize všeho. Začít můžeme u dotací.
Zamysleli jste se někdy nad dotacemi? Jak a z čeho vznikají? Co všechno je provází? Kdo je řídí? Pro začátek stačí zaměřit se na ty, co dotace „spravují“.
Kolik je úředníků pro správu dotací? Peníze na dotace musí někdo vybírat, následně rozdělovat a v neposlední řadě též kontrolovat. Tohle dělá velká množina lidí, která tak stojí nemalé peníze. Každý úředník není jen mzda kterou pobírá, ale i další náklady, jako je zařízená kancelář s plným komfortem, vozovým parkem atd.
Jsme neustálými svědky, že normálně už ani hospodařit neumíme. U nás ve Strážnici máme jednu význačnou ulici, která je krásně opravena z jedné poloviny už léta. Na opravu té druhé se zřejmě čeká až zase přistanou nějaké dotace. Dříve stačilo rozhodnout co, jak a kdy. Peníze byly plně ve správě obcí, nyní nám vládne dotační moloch. Je na čase spočítat si kolik nás dotační systém vlastně stojí a proč vlastně je? Není to i tím, že se tak dají peníze odklánět tím správným směrem ke správným lidem? Do systému platí všichni, ale profitují jen někteří. Jedni více, druzí méně.
Bez dotací přeci nastane zdražení mnohého. Bude to špatně nebo dobře? Pokud budou věci stát tolik, kolik mají, zcela určitě bude s nimi i jinak nakládáno. Vezměte takové potraviny. Neustále si stěžujeme kolik jich znehodnocených vyhodíme. Budeme se tak chovat, pokud zaplatíme tu správnou cenu?
Čistě teoreticky vzato, pokud budeme zaplaceni nově tak, abychom byli schopni si zakoupit to, co doposud, ale stane se to, že změníme své chování a budeme se chovat hospodárněji. Tohle děláme sice již nyní u spotřeby elektřiny, plynu či vody. Jsme sice svědky, že nakonec platíme stále víc a víc, ale je nutné si uvědomit kolik bychom platili, pokud bychom nešetřili.
U potravin by došlo k zvýhodnění lidí z vesnic, kteří jsou, či spíše byli zvyklí si mnohé vypěstovat, vychovat sami.
Už jsem se jinde zmínil o tom, že jsme zateplili dům bez dotací, přesto za takové asi 3 roky budeme mít vynaložené peníze zpět. Poděkovat můžeme též tomu, že topíme dřevem v krbových kamnech, čímž spoříme plyn. Ten používáme jen za větších mrazů. Tak nám úspory zaplatily náklady a bez dotace. Navrhoval jsem ať stát raději pomáhá bezúročnou půjčkou. Pomůže, ale ze svých peněz se nevydá a aby tohle mohl dělat je nutná státní banka. Tu můžeme zřídit na poště, která tam funguje nyní a tu může stát převzít do své správy.
Poukazuji na dotace, ale sami víte, že spočítat a zkontrolovat musíme znovu vše. S výsledky je přímo povinnost seznámit občany prostřednictvím internetu, jen tak bude vše naprosto, jak se říká, transparentní. Ostatně začít se může tím, že i hospodaření státních institucí bude věcí veřejnou. Lidé sami uvidí, jak jsou prostředky spravovány.
Po zrušení dotací se naše chování zcela určitě změní a i my se budeme chovat hospodárně. Budeme spořit. Na nás pak bude, tak jako nyní, rozhodnout se mezi požitky pomíjivými a trvalými. I nyní je na nás, zda si pořídíme dým cigarety kol hlavy své, či dovolenou u moře nebo obraz jako trvalý požitek.
Musíme se rozhodnout, zda chceme společnost, kde skutečně budou vládnout občané a ne elity. Zde zcela jasně potřebujeme všeobecné referendum, které nás povede ke společnosti transparentní, opravdu internetové, tedy zítřejší.
Stop dotacím na 111 %.
