Článek
Předem upozorňuji: nesnažte se popsané události pochopit. Běžný člověk, který autem jen výjimečně jede něco nad stovku v hodině a nikdy neseděl v ničem lepším než ve škodovce, prostě biologicky není stavěný na to, aby pochopil a ocenil jednání zkušeného automobilového závodníka, ostříleného závody s dětmi (kdo má děti, jistě sám ví, že děti jsou nadměrně těžký soupeř v čemkoli) a disponujícího vozy o síle a průraznosti tyranosaura. Takže jen tiše seďte a dobře si pamatujte, ať už se konečně přestanou éterem šířit zprávy, které se vůbec, ale vůbec nezakládají na pravdě.
Tak předně: to, že Filip Turek jel v levém pruhu, bylo způsobeno jeho dobrou vůlí, aby zbytečně nepřispěl k vytváření dlouhých kolon. Vůbec nemohl za to, že cesta byla značena zcela nepochopitelným způsobem. Autoři značení vůbec nevzali v úvahu, že v tomto ročním období je nezbytné nosit sluneční brýle, za jejichž frajersky tvarovanými skly nejsou všechny kočky černé, ale všechny šipky neurčitě šedé. Zatímco se Filip Turek marně snažil rozeznat, která šedá je tmavší, nestihl sledovat okolostojící značky, které byly navíc rovněž naprosto chaotické. Když projíždíte okolo v běžné rychlosti, není přece možné postřehnout, který ze čtyř nakreslených pruhů směřuje kam. Možná to zvládne někdo, kdo má v hlavě běžné starosti podprůměrného občana, tedy prakticky žádné, ale rozhodně ne ten, kdo se plnohodnotně zajímá o problémy celé naší republiky – a přehled Filip Turek jistě má, jinak by nemohl volně zaměňovat zájem o posty na více ministerstvech, že?
Neskutečné množství geniálních myšlenek vířících v Turkově hlavě jistě bylo také důvodem, proč neslyšel houkající sirénu. Kolem a kolem, ve velkoměstě je přeslechnutí sirény docela normální a v okolním neustálém kraválu zcela pochopitelné. Člověk ani nemusí mít v autě puštěné rádio, aby občas zjistil, že vedle něj projíždí houkající auto a on o něm do té doby nevěděl. Ale jede-li to houkající auto přímo na vás, určitě byste nedokázali zareagovat tak pohotově jako Filip Turek. Je pravdou, že v jeho situaci by bylo úplně jedno, jestli by chtěl jet rovně, nebo odbočovat doleva, ale je jistě obdivuhodné, jak dokázal strhnout volant doprava a pohotovou reakcí zachránit řidiči zdravotnického vozidla život. Ještě obdivuhodnější je elegance pohybu auta při tomto strhnutí, které vidíme na kamerách. Když běžný smrtelník strhne volant, auto sebou cukne v prudkém pohybu a zřetelném úhlu, zatímco auto Filipa Turka zamíří doprava v krásné plynulé zatáčce. A úplně nejobdivuhodnější je to, že před strhnutím volantu ještě dokáže vyhodit blinkr. No, machr je prostě machr a možná by zasloužil i nějaké to vyznamenání.
A teď už beze srandy.
Ano, řidič zdravotnického vozidla se dopustil chyby, když nepočítal s tím, že potká namyšleného suveréna, který si myslí, že všechny cesty jsou jen jeho. Hazardéra, který nevěnoval pozornost houkající siréně, vjel do křižovatky plnou rychlostí a staral se jen o to, jestli auto v pravém pruhu náhodou nevyrazí vpřed rychleji než on. Tu situaci známe všichni, většina z nás ne z předjíždění kolony, ale z obyčejného zipování – vjíždíme do jiného jízdního pruhu, a přestože nepřekračujeme předpisy a auto za námi nám zřetelně dává prostor k zařazení, stejně bedlivě sledujeme ve všech zrcátkách i okolí, jestli nás skutečně pouští, nebo si to v poslední chvíli rozmyslí. A ten, kdo předjíždí kolonu tak prasáckým způsobem, musí rozhodně počítat s tím, že řidič prvního auta v řadě může být pohotový týpek, kterému se nebude líbit, že ho někdo chce přečůrat, a nebude ho chtít jen tak před sebe pustit. Předjíždějící si musí dát zatraceně majzla, jestli ho auta ze správného pruhu neblokují, a je dost dobře možné, že plné soustředění na situaci zprava – včetně mimovolné otázky „proč ostatní stojí, když svítí zelená?“ – prostě odfiltruje ostatní rušivé jevy včetně zvuku sirény. Jinými slovy, Filip Turek se tak soustředil na svůj závodnicko-přeřazovací výkon, že ignoroval dopravní situaci v ostatních směrech jízdy. Jestli tohle není alespoň částečné zavinění oné nehody, tak už fakt nevím.
Zastánci Filipa Turka často hájí jeho čest argumentem, že se okamžitě zřekl funkce zmocněnce do té doby, než bude nehoda objasněna. Ale tady přichází na řadu další argument, který byl také původně používán v Turkův prospěch: „nedělá to pro peníze“. Chápu, ale neznamená to, že záslužnou funkci vykonává z dobroty srdce. Počítal s tím, že bude ministrem, funkce byla jen okamžitá záplata, aby se udrželo zdání, že Filip Turek je pro naši zemi důležitá osoba. Vykonává ji zdarma a navíc se po něm chce, aby odváděl nějakou práci. Už před nehodou bylo zjevné, že největší podíl na jeho práci jak ve funkci zmocněnce, tak v poslanecké sněmovně bylo to, že se vůbec ukázal. Tedy to, že se zřekl funkce zmocněnce, pro něho znamená akorát to, že má víc volného času a o nic nepřišel. Mandát poslance samozřejmě nesložil, což by jako gesto mělo zcela jinou hodnotu.
Údajný nahraný telefonát s řidičem druhého vozu by byl sám o sobě na delší povídání. Řeknu jen tolik, že dle mého názoru si Filip Turek uvědomuje, že policejní vyšetřování může reálně vést někam, kde se mu to nebude líbit, a snaží se opět vyprovokovat své fanoušky k výkřikům na svou podporu. To se mu koneckonců dost povedlo i snímečky z paluby vrtulníku se skleničkami šampaňského a blíže neidentifikovanýma nohama. Jistě to byl další důkaz Filipovy geniality a zřejmě i laserového zraku a čtení myšlenek. Jak jinak by se mu povedlo „navštívit“ průmyslové podniky, nad kterými se vznášel.
Všichni ale moc dobře chápeme, proč tentokrát Filip Turek zamířil do vzdušného prostoru. Předváděčka dalšího super auta by v rámci probíhajícího vyšetřování nehody mohla vzbudit nepřející pozornost závistivých rejpalů. Jen doufejme, že když bude Filip zase ve vzduchu, nevyřítí se odněkud tryskáč se sirénou. V rámci logiky „moje auto je holt větší“ by to ve vzduchu mohlo skončit velice nemile.
