Článek
Američané se chystají na návrat Donalda Trumpa do Bílého domu a na všechny změny, které to pro ně znamená. Jednou z největších otázek je, zda a jak proběhne deportace všech nelegálních přistěhovalců, kterou Trump v kampani slíbil. Není zcela jasné, jak by měla proběhnout a kde by na ni Trump chtěl vzít. Jde totiž o typický populistický slib: líbivý a zdánlivě jednoduchý, jenže naprosto neuskutečnitelný.
Hraniční zeď je propadák
Velmi to připomíná situaci z roku 2016, kdy sliboval postavit vysokou zeď po celé délce hranice s Mexikem. Tehdy opakovaně tvrdil, že za zeď přinutí zaplatit Mexiko. Když to mexický prezident razantně odmítl, Trump kontroval, že tím pádem bude muset zaplatit zeď o 3 metry vyšší. To byl omyl — Mexiko na zeď nepřispělo ani jediný cent. Nebylo to však jediné, v čem se Trump mýlil.
Říkají, že zeď je středověký vynález. Nu, to je i kolo. Víte, že kolo je starší než zeď?
Na konci Trumpova prvního funkčního období zeď stála pouze na malé části hranice, celkem na 733 kilometrech. Vydal na ni v přepočtu 250 miliard korun. Navíc ve většině úseků nejde o souvislou neproniknutelnou zeď, kterou sliboval, nýbrž o plot z vysokých kovových sloupů. Mezerami si pašeráci mohou předávat pytle s drogami nebo jiný kontraband. Mají však i mnohem propracovanější způsoby.
Skutečné problémy jižní hranice zeď ani deportace nevyřeší. Nedávno agenti díky dronům objevili tento široký tunel, který začíná a končí daleko od hranice. Kontraband v něm gang pašeráků přepravoval důmyslnými výtahy. Proti něčemu takovému nelze bojovat okamžitými nápady jednoduchého populisty.
Pokud by se na druhou stranu zdi chtěl dostat člověk a neměl dostatečně dlouhý žebřík ani lano s hákem, může s trochou trpělivosti zeď přepilovat i běžnou pilkou na železo. Sloupy spojuje pouze tyč v horní části, ke které ani nejsou přivařené. Když pašeráci sloup přeříznou, snadno ho nadzvednou a projdou.
Čety opravářů směnu co směnu svařují přeřezané sloupy. V některých úsecích doplňují žiletkový drát, který si Mexičané kradou, aby jej instalovali na ploty u svých obydlí.
V některých částech zase zeď ohrožují pravidelné povodně. Při nich na stavbu vedle tun vody narážejí také obrovské balvany. Aby pohraničníci v oněch oblastech snížili rozsáhlé poškozování zdi, nechávají brány otevřené i po celé měsíce.
Není tedy divu, že pašeráci zdí proniknou několikrát denně. Zeď ani zdaleka nepředstavuje definitivní řešení problémů na jižní hranici, jak ji Trump ve stovkách vystoupení prezentoval.
Aby Američané migrantům zabránili zeď přelézt v řádu desítek sekund, instalují na ni žiletkový drát. Mexičané ho však kradou. Jestli někomu stavba zdi prospěla, byly to společnosti, které ji vysoutěžily.
Ironií je, že kdyby postavil „velkou, silnou, nepřekonatelnou, krásnou zeď,“ kterou slíbil, v prezidentské kampani 2024 by nemohl slibovat zastavení migrační vlny, ze které viní Joea Bidena a Kamalu Harrisovou.
„Největší deportace v historii USA“
Napodruhé přišel s ještě megalomanštějším projektem: slíbil deportovat všechny nelegální přistěhovalce. To by podle jeho nadsazených čísel představovalo asi 20 milionů lidí, tedy asi 6 % americké populace; podle podložených odhadů jde ovšem „pouze“ o 13 milionů lidí, tedy asi 4 % obyvatel USA.
Jak ze země dostat tak obrovské množství lidí? Těžko.
K nejvíce deportacím docházelo za prezidenta Obamy, trend nastolil už jeho předchůdce Bush mladší. Tehdy šlo přibližně o 230 tisíc lidí ročně. V druhém Obamově funkčním období počet výrazně klesl, za Trumpa se příliš nezměnil a za Bidena klesl — ročně představuje asi ¼ počtu lidí, které ICE, tedy protiimigrační agentura, deportovala za Obamy. Momentálně totiž deportuje téměř výhradně ilegální přistěhovalce, kteří se dopustili závažného trestného činu.
Ty buď vyzvedává z vězení, nebo je zadrží u jejich domova či zaměstnání v rámci cílené akce — dovnitř domů ovšem bez soudního příkazu vstoupit nemůže, protože nedovolený pobyt není trestným činem. Na hromadné zadržování není vůbec vybavena.
I během zátahů agenti ICE většinou zadržují pouze jednotlivce. Soustředí se na ty přistěhovalce, kteří se dopustili zločinu, nebo už mají přikázanou deportaci a skrývají se.
Problém by byl už s milionem lidí ročně
Bez ohledu na přesný způsob, jak by Trumpova velkolepá akce měla proběhnout, by byly nutné vysoké výdaje a obrovský nábor zaměstnanců. Rychlá deportace 13 milionů lidí je v podstatě vyloučená. I kdyby Trump chtěl deportovat „pouhý“ 1 milion přistěhovalců ročně, jak uvažuje jeho zvolený viceprezident Vance, stálo by to podle výpočtů Wall Street Journal za ten rok 88 miliard dolarů, to jest 2147 miliard korun. Proč tolik?
Jen kvůli zatýkání v terénu by ICE musela zaměstnat 30 tisíc nových agentů. Tím by se stala největší silovou agenturou USA. Jenže zadržením celý proces teprve začíná. I přistěhovalci mají svá práva a o deportaci musí rozhodnout soud, na který čekají v detenčním zařízení.
ICE momentálně disponuje celami a lůžky pro 40 tisíc lidí, ale ty by byly k deportaci milionu lidí naprosto nedostačující. Alternativou by mohly být elektronické sledovací náramky, Trumpovi lidé však řešení hledají jinde.
Mohli bychom využít věznici Guantanamo nebo detenční zařízení v Panamě nebo Mexiku. Tím bychom ušetřili a dali jim najevo, že je už v Americe nepustíme.
(Během prvního Trumpova mandátu ovšem ICE zavírala děti do klecí. Zatímco jeho příznivci tuto nelidskou praxi obhajovali, tři děti v detenci zemřely. Nelze bohužel vyloučit, že se k tomu v nastávajících letech agentura pod vedením stejných lidí jako tehdy vrátí. Ušetřila by tím miliony.)
Demonstrace proti Donaldu Trumpovi v roce 2019. V rozporu s mezinárodními úmluvami tehdy USA zavíraly děti bez povolení k pobytu do klecí. Jedno z nich, šestnáctiletý Guatemalan Juan, v detenci zemřel na zánět. Z Guatemaly utekl před klimatickou změnou, soud by proto patrně deportaci nepřikázal — mladík by měl nárok na azyl. Byl třetím nezletilým, který za Trumpa v detenci zemřel. Sedmiletá Jackeline umřela, když několik dní nedostala jídlo ani vodu, osmiletý Alonsa dostal chřipka. Hodlá se Trump vrátit k nezákonným a životy ohrožujícím praktikám?
K nárůstu nákladů by došlo také u soudních stání. Bylo by potřeba přes 1100 nových soudních síní, téměř 2000 soudců a tisíce soudních úředníků. Část stání by bylo možné řešit online nebo v provizorních soudních stanech, ale tím by náklady příliš neklesly.A konečně jsou tu náklady samotného transportu za hranice. Mexičany USA deportují autobusem, ale občany jiných států letadlem. Počet deportačních letů by se zpětinásobil na 6000 ročně.
To jsou tedy čísla pro deportaci 1 milionu lidí ročně. A Trump jich chce v rychlém sledu deportovat 13 milionů. To je evidentně naprosto nemožné. Potřeboval by na to stovky miliard dolarů, stovky tisíc agentů, stovky tisíc lůžek, okolo 20 tisíc soudců, desetitisíce dalších úředníků a okolo stovky letů denně. A taky lepší ochranu jižní hranice, aby se mu deportovaní rovnou nevraceli.
I kdyby dokázal zajistit celou infrastrukturu, kde by vzal desítky tisíc vhodných lidí s právním vzděláním? Svěřil by snad tu práci imigrantům?
Také není zdaleka jisté, zda by tak gargantuovské výdaje dokázal prosadit v kongresu. Republikáni v něm mají pouze těsnou převahu a i jen několik málo odpůrců zbytečného rozhazování uvnitř strany by mohlo věc zablokovat…
Každého zadržení se zúčastní několik agentů. Nelegálního imigranta pak převezou do detenčního zařízení. Za osobu a den v něm „strýček Sam“ zaplatí asi 5000 Kč. Je to nejdražší fáze procesu deportace.
Masová deportace za prezidenta Eisenhowera
Za druhé světové války Američané zvali Mexičany, protože je potřebovali na pracovních pozicích uvolněných vojáky. Když ale válka skončila a vojáci se vrátili, situace se obrátila. Američané začali na Mexičany žárlit, že jim berou lukrativní práci v rostoucí ekonomice. Mexičanů přitom přes jižní hranici proudilo až 5000 denně. Situace nakonec vadila i mexické vládě.
Administrativa Dwighta Eisenhowera proto v roce 1954 přistoupila k masovým deportacím. Akce dostala jméno „Operace Wetback“ podle pejorativní přezdívky pro Mexičany, kteří do USA přeplavali přes Rio Grande.
Agenti z protiimigračního odváděli lidi mexické národnosti přímo z polí do náklaďáků a bez dalšího je odváželi za hranici. Protože neřešili práva, soudy ani to, co jim Mexičané říkali, s ilegálními přistěhovalci odvezli také vysoký počet legálních přistěhovalců s povolením k pobytu a dokonce i amerických občanů mexické národnosti.
Rok 1954. Z pole rovnou do Mexika, v nehumánních podmínkách jako dobytek, povolení-nepovolení, občan-neobčan. Představuje si snad Trump něco takového?
V krátké době deportovali asi 300 tisíc lidí. Do statistik ovšem započítali i sporný odhad počtu ilegálů, kteří údajně raději do Mexika utekli sami. Oficiální čísla proto uvádějí, že akce zbavila USA více než milionu lidí.
V žádném případě ji nelze považovat za úspěšnou: zpřetrhala rodiny, poškodila tisíce amerických občanů a způsobila dlouholeté diplomatické problémy s Mexikem; část přistěhovalců se ihned vracela zpátky a snadno nacházela práci. Jde o škraloup na jinak úspěšném prezidentování Dwighta Eisenhowera.
Nebudu vám říkat podrobnosti. Podívejte se na Eisenhowerovy deportace a zjistíte to.
Trump ovšem operaci Wetback zopakovat nemůže. Nejde jen o to, že by to bylo protizákonné a v 21. století už by to neprošlo tak snadno jako v padesátých letech století dvacátého. Přes hranice už dnes totiž neproudí pouze občané sousedního Mexika — není tedy možné ilegální přistěhovalce prostě vyvézt za hranice. Také už nepracují výhradně u jižní hranice, ale na celém území Spojených států. „Sbírat“ je po větších skupinách je skoro nemožné.
Květen 1972. Pohraničníci zadrželi skupinu ilegálních imigrantů a vracejí je do Mexika. Těm ale nic nebrání se rovnou o přechod hranice pokusit znovu. Právě otázka, jak zabránit okamžitému návratu, je jednou z největších výzev ultradrahého procesu deportace.
Obavy z toho, co bude
Pokud by Trump přecejen dokázal deportaci 4 % populace USA provést, bude to mít negativní vliv na americkou ekonomiku. Jak už to u ilegálních přistěhovalců bývá, obvykle dělají náročnou práci, o kterou domácí obyvatelstvo nejeví zájem. Na trhu by samozřejmě miliony pracovníků chyběly.
Obavy mají i naturalizované rodiny s trvalým pobytem nebo občanstvím, protože by přišly o své blízké a živitele. Jde mimo jiné i o děti, které se narodily ilegálním přistěhovalcům už jako američtí občané.
Je jeden způsob, jak ty rodiny nerozdělit: ať odejdou taky.
Někteří příslušníci menšin, kteří hlasovali pro Trumpa, se tak chytají za hlavu. Bojí se, že svým příbuzným a známým způsobili potíže. Jinak ale Trumpovy voliče nejspíš žádné prozření nečeká. Na to, že jim v roce 2016 sliboval dokonalou zeď, už si ani nevzpomenou.
Co přesně tentokrát nevyzpytatelný Trump nakonec udělá, to nejspíš nedokáže odhadnout ani on sám. Klidně se může ze svých slibů zcela vyvléct a zvýšit počet deportací pouze mírně. Stejně tak ale může vyhlásit rozsáhlou akci, během které budou agentury šetřit tím, že budou porušovat lidská práva. Jisté je jenom to, že k deportaci 4 % obyvatel USA nedojde.
Zdroje faktických informací: U.S. Immigration and Customs Enforcement Agency, American Immigration Council, Wall Street Journal, CBS, archiv autora, odkazy v textu, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0.
