Článek
Koncem padesátých let bylo napětí mezi oběma supervelmocemi veliké, a tak se prezident USA Dwight Eisenhower rozhodl ho snížit odvážným krokem: pozval prvního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu Nikitu Sergejeviče Chruščova na dvoutýdenní návštěvu USA. Chtěl mu ukázat, jak USA fungují a že SSSR od nich nehrozí agrese. A Chruščov nabídku přijal.
Nemohl si přitom být jistý, jak bude návštěva probíhat. Mělo to být poprvé, co na americkou půdu vstoupí nejvyšší představitel SSSR. Byl ale rozhodnut udělat ten nejlepší dojem a všechny kroky pečlivě promýšlel. Podobně jako když se 20 let pohyboval okolo Stalina.
Věděli jsme, že nás nepovažují za lidské bytosti. V jejich očích jsme byli představiteli země, která si nezasloužila pocty. Země, na kterou můžete močit.
Do Ameriky doletěl Tupolevem 114, tehdy jediným typem letadla, které bylo schopné cestu Moskva-Washington zvládnout bez mezipřistání. S sebou vzal i manželku, dvě dcery, syna a zetě, což je u státní návštěvy neobvyklé.
Na setkání v Bílém domě dal Chruščov prezidentovi Eisenhowerovi před objektivy novinářů darem kopii kovové koule, kterou den předtím Sověti dopravili na měsíc. Americký prezident předstíral úsměv, ale v duchu skřípal zuby, že mu Chruščov dal takto „sežrat“ další sovětské vesmírné prvenství.
Těžký začátek návštěvy
Chování běžných Američanů mu zpočátku radost nedělalo. Cestu jeho limuzíny sice lemoval obrovský dav, ale nikdo nejásal ani se neusmíval. Všichni průjezd sledovali mlčky. Sovětský tisk to označil za známku mimořádného respektu, ale ve skutečnosti šlo o lidi, kteří se přišli podívat pouze ze zvědavosti a byli ostražití. Chruščov to dobře věděl, ale choval se, jako by emoce davu nevnímal: zamračeným mlčícím Američanům nadšeně kynul a mával.
Při kontaktu s novináři Chruščov čelil dotazům na postoje ke Stalinovým zločinům, na potlačení povstání v Maďarsku, postavení náboženství v SSSR a dalším. Byly mířeny na jeho nejslabší místo, ale on se dokázal části otázek vyhnout a část jich zodpovědět tak, aby nemusel přiznat, že je krutý diktátor a masový vrah. V tom ostatně za svůj život musel mít vynikající praxi.
Miláček Ameriky
Po krátké návštěvě New Yorku další den přeletěl do Los Angeles a zúčastnil se recepce s desítkami osobností Hollywoodu včetně Marilyn Monroe, Walta Disneyho a Spyrase Skourase, prezidenta 20th Century Fox, který ve svém projevu vyzdvihl Ameriku jako zemi neomezených možností, kde se z chudého řeckého imigranta stal šéfem filmové společnosti. Pro Chruščova to byla přihrávka na smeč: on se z pasáčka krav stal premiérem velkého Sovětského svazu! Sklidil smích a potlesk.
Exkurze na natáčení lechtivého filmu Kankán, který patrně Američané k tomu účelu vybrali, aby Chruščova uvedli do rozpaků. Na tribuně vpředu zleva Rada Adžubejová (dcera Ch.), Sergej Chruščov, paní Johnstonová, S. Skouras, Nikita Chruščov, tlumočnice, paní Chruščovová, paní Skourasová. V druhé řadě Julie Chruščovová, vyslanec Lodge a viceprezident Foxu Johnston.
Využil ten moment, kdy měl publikum na své straně, a v proslovu pokračoval. Stěžoval si, že se chtěl podívat na to místo… jak tomu říkáte? Disneyland? A dozvěděl se, že to není možné z bezpečnostních důvodů. Hovořil stále vzteklejším tónem, ptal se, zda snad v Disneylandu řádí cholera nebo bandité…* Filmaři zmateně koukali, co se to děje? Vždyť hlava SSSR se před nimi právě rozčiluje, že ho nechtějí pustit do Disneylandu! Nevěděli, co mají dělat. A tak Chruščovovi zatleskali. Ve stoje.
Podle svých pamětí Chruščov scénu pouze sehrál, podobně jako výhrůžky odjezdem domů na recepci u starosty Los Angeles a také scénu v soukromí hotelového pokoje, kde správně předpokládal odposlech FBI. Cílem těchto tirád bylo jednak vyhnout se dalším projevům antikomunismu, jednak vytvořit tlak na hostitele, aby ho pustili mezi běžné Američany. Aby ho v zemi svobody nechali se svobodně pohybovat. A zabralo to.
V dalších dnech už Chruščov volně vstupoval mezi lidi, podával si s nimi ruce, poplácával je a hladil, choval děti, rozmlouval. Dokonce navštívil supermarket a jako recenzent tam hodnotil americké zboží. V balírně masa pochválil párek s plným vědomím, že dělá reklamu nějakému kapitalistovi. Dělníkovi v ocelárnách věnoval svoje hodinky.**
My jsme se dřív dostali na Měsíc a vy jste zas napřed ve výrobě párků.
A přitom všem se celou dobu smál od ucha k uchu. Jako cholerický extrovert byl ve svém živlu a podmaňoval si Američany, kteří už se nemračili a nemlčeli. Naopak. Toužili se setkat s tím bodrým chlapíkem z televize, zažít jeho nezdolnou energii a moci o tom vyprávět. Ti, kdo nebydleli poblíž Chruščovovy trasy, seděli u televize a čekali, co dalšího nevyzpytatelný sovětský vůdce vyvede.
Jako by si už neuvědomovali, že má ruce od krve a mohl by vyvolat třetí světovou válku. Viděli v něm člověka, který se vypracoval z pasáčka. Člověka, kterého nakrklo, že nesmí do Disneylandu. Chruščovovi se během několika dnů podařilo obrátit veřejné mínění o sto osmdesát stupňů na svou stranu.
Nejlepší americký přítel
Chruščov považoval kukuřici za plodinu budoucnosti a v SSSR i jeho satelitech se na jeho příkaz pěstování kukuřice zavádělo ve velkém. Vysloužil si tím přezdívku „Kukuřičný Nikita.“ Za největšího experta na kukuřici považoval iowského farmáře Roswella Garsta. Ten v roce 1930 vypěstoval odrůdu kukuřice, která nesla výrazně více zrní, a v roce 1955 navštívil sovětský svaz jako odborný poradce přes kukuřici. Tam se setkal se samotným Chruščovem a padli si do oka natolik, že od něj Chruščov koupil 5000 tun jeho kukuřice a od té doby jej prohlašoval za „svého nejlepšího amerického přítele.“*** A tak bylo jasné, že musí navštívit i Garstovu farmu v Coon Rapids.
Garst měl samozřejmě radost, že vidí svého suverénně nejlepšího klienta, ale nebyl připraven na nápor veřejnosti, která mu bořila plot, a hlavně novinářů, kteří jej a Chruščova obklopili. Garst se je snažil vykázat a když nic jiného nepomáhalo, házel po nich hrsti kukuřičného zrna a jednoho dokonce nakopl.
Garst se brzy rozčílil. Ti novináři mu dupali po úrodě. Byli horší než kobylky. (…) A tak ho nakopl do zadku. A musím dodat, že na něm zůstal otisk boty.
Chruščov si ovšem incident i celou návštěvu farmy užíval. Fotky z ní si můžete prohlédnout v této fotogalerii.
Konec přátelství
Dění, které dnes ze všeho nejvíce připomíná moderní reality show, za pár dní skončilo. Jedenáctý den návštěvy se Chruščov odebral na jednání s prezidentem Eisenhowerem, které zčásti proběhlo v Camp Davidu a zčásti na prezidentově farmě. Tam Chruščov dostal darem plemenného býka a popovídal si i s prezidentovými vnoučaty.
Na vyjednávání už ale odložil masku klauna a choval se nekompromisně. Konstatoval, že v žádné z projednávaných otázek není dohoda možná a že ji ani nečekal. Chtěl pouze pojmenovat problémy vzájemných vztahů a hledat společnou řeč. A tak se nejmocnější muži světa domluvili na tom, že jednání budou pokračovat a příště pojede Eisenhower do SSSR. Chruščov mu od té doby říkal „můj americký přítel.“
Snad právě proto si vzal velice osobně, když v květnu 1960 nad SSSR sestřelili americké špionážní letadlo U-2. Vnímal to jako zradu přátelství a nedokázal to přenést přes srdce. Z reciproční návštěvy Eisenhowera sešlo, stejně jako ze setkání v Paříži. Vztahy obou supervelmocí se opět ochladily. Chruščov se navíc „pomstil“ svými výstupy v OSN. A ještě měla přijít karibská krize…
_________
*) Příčinou obav hostitelů ovšem byla především pohrůžka sovětské strany, že reakcí na případný atentát na Chruščova by byl jaderný útok.
**) Patrně šlo o sovětské hodinky značky Pobeda nebo Poljot, levné a spolehlivé, vyráběné ve velkém.
***) Garst navštívil SSSR celkem šestkrát, posílal tam i své syny a vnímal se jako obchodník s kukuřicí i jako velvyslanec, který tlumí napětí studené války. Díky obchodu s Chruščovem se okamžitě stal milionářem.
_________
Zdroje
Jak si Chruščov podmanil Ameriku, Francie, 2013
Vzpomínky Nikity Sergejeviče Chruščova : magnetofonové nahrávky z období glasnosti, Nikita Sergejevič Chruščov, 2000, Jota
American Experience S27 E14, Cold War Roadshow, USA, 2014
https://www.watchuseek.com/threads/khrushchevs-watch.982316/
