Prezident nemusí Babiše jmenovat. Ať zas vládnou úředníci

Majitel mamutího holdingu by totiž mohl vládní pozici zneužívat, aby se obohacoval na náš úkor. A aby křivil zákony ve svůj prospěch. Proto něco takového zakazuje zákon o střetu zájmů.

Jenže pro Andreje Babiše jsou zákony pouze překážka, kterou musí překonat. Dokázal to už minule: předstíral, že Agrofert není jeho, aby si z našich kapes načerpal 10 miliard korun. Teď zle vyhrožuje úředníkům, kteří je po něm mají povinnost vymáhat. Chová se, jako by mu stát patřil.

Jmenovat ho premiérem znamená umožnit mu připravit stát o další miliardy a dostat se do sporu s Evropskou komisí. Ta už totiž taky dobře ví, co je Babiš zač. Na jeho „řešení“ konfliktu zájmů si hodlá posvítit.

Předem už víme, že jediným přijatelným řešením by bylo prodat Agrofert. Jenže to by trvalo několik měsíců, takže to Babiš nestihne. Je jasné, že zas chystá nějakou habaďůru — něco jako převod na děti nebo fondy. Plánuje se předstírat, že holding není jeho. A čerpat ještě víc než minule.

To mu nesmí projít.

Jelikož si pro svůj plán zajistil většinu v parlamentu, zbývá jediná síla, která jej může zastavit: prezident republiky. Ten jmenuje premiéra. Není ale povinen jmenovat premiérem vítěze voleb. V případě konfliktu se zákonem by jej ani jmenovat neměl.

To ale není všechno.

Prezident by neměl předsedou vlády jmenovat ani nikoho jiného z hnutí ANO. To totiž není klasickou demokratickou stranou. Jde o politické hnutí, které Andrej Babiš vlastní a řídí ho jako firmu. Musí poslouchat a „stojí v pozoru“, jak před týdnem prozradila poslankyně Taťána Malá.

Pokud by se premiérem nebo ministrem stal člen hnutí, podléhal by Babišovi. Zákon to přímo nezakazuje, ale problém by to byl úplně stejný, jako by byl premiérem Babiš.

Dokud se Babiš nezbaví Agrofertu, hnutí ANO do vlády nepatří.

Bez hnutí ANO nikdo většinu v parlamentu nesestaví. Na to jsou oba politické bloky příliš odlišné. Politickou vládu bez konfliktu zájmů sestavit nelze.

Nabízí se řešení, které už jsme od roku 89 použili třikrát: vláda úředníků, odborníků bez stranické příslušnosti. Mohla by vládnout buď do příštích voleb, nebo do chvíle, kdy Babiš Agrofert prodá. Bylo by jen na Andrejovi Babišovi, co z toho se stane.

Nemusí být snadné pro ni získat podporu ve sněmovně — zvlášť pokud v ní nebudou ti úředníci, které by tam chtěl Andrej Babiš. Jenže prezident Pavel by mohl využít „fintu“, kterou v roce 2013 použil Miloš Zeman — jmenovat neprůchozí vládu a nechat ji fungovat v demisi. Jde o řešení nikoliv čisté, ovšem zákonné. Do rozhodovací pravomoci prezidenta tehdy odmítl zasáhnout Ústavní soud.

Pavel by tím způsobil spoustu povyku. Jenže na rozdíl od Zemana, který prostě zneužil moc, by k tomu měl legitimní důvod: chránit Českou republiku před oligarchií a korupcí.

Andrej Babiš by mohl reagovat dvěma způsoby:

Ani jeden z nich by mu nebyl příjemný. Agrofert je jeho nejoblíbenější dítko a zbavit se ho nechce. A o moc se dělí nerad; vlastně to ani neumí. Přesto věřím, že by si zvolil právě tuto možnost.

Agrofertu by se totiž musel zbavit natrvalo, zatímco o moc by se dělil dočasně. Navíc by se svými 80 hlasy mohl na ministry-úředníky tlačit. A jak ho známe, taky by je korumpoval, přetahoval na svou stranu. To umí opravdu dobře.

Alespoň by ale musel za každé sporné rozhodnutí ministrů bojovat. Neobsadil by svými lidmi tisíce míst ve státní správě. Jeho lidé by jménem státu neřešili, zda má nebo nemá vrátit 10 miliard. Úředníci berního úřadu by se nebáli jít do Agrofertu na kontrolu. A tak dále.

Průběh jednání o budoucí vládě naznačuje, že s jmenováním Babiše jsou problémy. Prezident Pavel sebevědomě mluví o tom, co se bude dít. Říká Babišovi, co od něj očekává. Griluje ho jako vodňanské kuře. Kandidát na premiéra se chová podřízeně a mlží. Není pochyb o tom, že nejmenování je ve hře.

Po 20 letech vlády mocichtivých manipulátorů Klause a Zemana máme na Hradě demokrata, který respektuje ústavu i zákony a chrání demokracii. V tomto případě před oligarchou, jenž se snaží ovládnout stát.

Kdyby šéfa ANO opravdu nejmenoval, Babiš se hrozně naštve — vždyť se v křesle předsedy vlády viděl už dlouho před volbami. Bude se vztekat a kňučet. Dělat ze sebe oběť. Bít na poplach, že jde o „rumunský scénář“, o snahu „zvrátit výsledek voleb“. Tím za sebou sešikuje příznivce.

Jenže volby nebyly referendem o agrofertizaci republiky. Zvolili jsme v nich poslance, nikoliv premiéra. Toho vybírá prezident republiky. A tentokrát si dává setsakra záležet.