Trump si to Grónsko vážně vezme — a nikdo mu v tom nezabrání

Po útoku na Venezuelu už nemůžeme pochybovat, že Trump si na západní polokouli může dělat, co bude chtít. A že přitom bude kašlat na mezinárodní i americké právo. Potvrdil si totiž, že na světě není síly, která by ho zastavila. Chce se jen vyvarovat dlouhých válek, které kritizuje kvůli nákladům a ztrátám na životech. Od vojenských akcí očekává rychlost a efektivitu.

Proto má úder ve Venezuele za extrémně úspěšný a všude se jím chlubí. Je nadšen tím, jak dobře to všechno vypadá v televizi. Je opilý mocí i pozorností, které se mu dostává. Rozhlíží se, jakou další rychlou vojenskou akci by mohl provést, aby ještě zvětšil  svůj význam a upevnil svou říši. Mluví o útocích na Kolumbii, Kubu nebo Mexiko. A také o zabrání Grónska, které je autonomním územím pod správou Dánska, našeho spojence v EU i NATO.

A opravdu nejde o vtip ani o prázdné chvástání. Už to naznačuje i jeho ministerstvo zahraničí, už to pochopila i dánská premiérka. Pokud by vám to nestačilo, je zde vyjádření Trumpova nejbližšího poradce Stephena Millera. Ten se v pondělí dvakrát vyhnul odpovědi na přímou otázku, zda může vyloučit zabrání Grónska silou tak, že vlastně silou pohrozil:

„Grónsko by mělo být součástí spojených států. Jakým právem Dánsko ovládá Grónsko? Spojené státy jsou podstatou NATO.“

„Nikdo nebude se Spojenými státy vojensky bojovat o budoucnost NATO.“

Prvním vyjádřením Miller prozrazuje, jak zvrhle Trump o Grónsku přemýšlí. V tom druhém vyjádření má bohužel pravdu. Spojeným státům se nikdo vojensky nepostaví.

Samotné Grónsko americké invazi nemůže vzdorovat. Má pouhých 57 tisíc obyvatel a v podstatě žádné ozbrojené síly. Grónská policie disponuje necelými 150 muži. Elitní hlídka psích spřežení Sirius má 12 příslušníků.

Za obranu ostrova odpovídá Dánsko, ale ani to se americké armádě zdaleka nedokáže postavit. Na ostrově má jedinou základnu, ze které koordinuje lodní a letecké operace v Arktidě. Působí na ní necelých 100 osob, převážně bez vojenského výcviku. V okolí Grónska má několik lodí, které ale proti americkému námořnictvu samozřejmě nemají šanci a pravděpodobně vyklidí pole. Na pomoc nepřijdou ani ostatní země NATO. Nechtějí riskovat střet s Ruskem na Ukrajině, vyvarují se tedy i střetu s násobně silnějšími Spojenými státy.

Těm proto bude k obsazení ostrova stačit jen nějakých 2000 vojáků s pár letadly a loděmi v zádech. Bude to ještě snazší a rychlejší než únos diktátora Madura.

Trump v poslední době několikrát zopakoval, že Amerika Grónsko potřebuje z bezpečnostních důvodů. Vybájil, že je „obklopeno ruskými a čínskými loděmi“. A dodal, že „pro EU je lepší, aby Grónsko patřilo k USA“.

To jsou všechno nesmysly. Rusko je natolik vyčerpané válkou na Ukrajině, že nebylo ani schopné pomoci spřáteleným režimům v Sýrii a Venezuele; rozhodně není schopné podnikat vojenské akce u amerického pobřeží. Čína odsud dováží plody moře a vojenské zájmy tu nemá.

Naopak USA už na ostrově mají vojenskou základnu svých vesmírných sil. Dříve tu měly základen desítky a samy je uzavřely; Dánsko i Grónsko by jim je rády umožnily obnovit. Také na těžbě nerostů jsou ochotny se domluvit.

To by ale narcistnímu „imperátorovi západní polokoule“ bylo málo. Vidí příležitost svůj venezuelský triumf zopakovat ve větším. Těší se, až bude publikovat záběry, jak americká armáda zabírá 2 miliony kilometrů čtverečních území, jak vlajky s hvězdami a pruhy vlají nad sněhovými pláněmi.

Nejspíš věří, že tím překryje všechnu zvůli a korupci, které se ve funkci dopustil; že v učebnicích dějepisu bude v první řadě tím prezidentem, který zvětšil rozlohu spojených států o 20 procent a zajistil obrovské nerostné bohatství.

Proto neexistuje nic, čím by se od svého úmyslu nechal odradit. Na následcích mu nesejde. Grónsko si prostě vezme. Je to jen otázka času.