Článek
20. prosince dvaadvacetiletý svobodník Nikolaj Ivanovič Žaldak dostal chuť na alkohol, který měl jako voják přísně zakázaný. Cestou z pracoviště do kasáren zapískal pod oknem místního občana. Opatřil si od něj láhev vína, kterou ještě zapil láhví piva.
Již za tmy pak nasedl do jednoho z 300 tanků T-62 na základně. Nastartoval, vyjel z garáže, převálcoval plot a zabočil tak, že nasměroval tank na město Milovice. Pak propadl panice a vyskočil. Rozjetý stroj pokračoval přes lesík, lámal stromy a rovnal příkopy. Opustil vojenský prostor, přejel Ostravskou ulici a prorazil zeď dřevěného domu č. 187.
Jak byste reagovali, kdyby vám v 8 večer do obývacího pokoje vjel tank T-62 rychlostí 50 kilometrů v hodině?
Topič Josef Jakubal (38), který právě odpočíval po práci, si to ani nestihl uvědomit. Čtyřicetitunový kolos jej zachytil pásem a okamžitě zabil. Jeho desetiletý syn naštěstí pohotově uskočil, zkoprnělá paní Jakubalová s čtrnáctiletou dcerou Stanislavou zázrakem vyvázly jen se zraněními.
Obrněnec domem projel a ujel ještě asi 200 metrů, až se konečně zastavil o zeď bytovky v Dětské ulici.
Tank pokračoval v jízdě mezi domy sídliště, přičemž po přejetí přes Leteckou ulici asi po 150 metrech spadla mrtvola Josefa J. u Lomené ulice.
Ututlat!
Na místo tragédie se okamžitě seběhli místní obyvatelé a přijeli esenbáci. Překvapilo je, že tank je prázdný. Brzy po nich dorazili i sovětští vojáci včetně „velkého zvířete“ — zmocněnce vlády SSSR pro záležitosti okupační armády, generála Jermakova.
Příkaz byl jasný: tragédii co nejvíce utajit. Vojáci proto vše bleskově uváděli do původního stavu. Do rána stihli odtáhnout tank, dokonale opravit fasádu bytovky, zarovnat zničený terén a znovu ho osadit trávníkem i keři, obnovit ploty a pěšiny.
Dům číslo 187 opravit nemohli. Obehnali jej proto vysokou ohradou z vlnitého plechu, aby zakryli škody. Otřesenou vdovu s dětmi a rodinným majetkem odvezli do náhradního bydlení mimo Milovice. Později je v tichosti odškodnil národní výbor.
StB mezitím zahájila odposlechy veškerého meziměstského spojení, další den pak i úplnou cenzuru veškeré korespondence. Nesměla připustit, aby se informace o události dostaly ven z Milovic. Také sledovala náladu obyvatel.
27. prosince se konal církevní pohřeb, na který dorazilo neuvěřitelných 450 lidí — a také mnoho příslušníků bezpečnosti. Měli obavu, aby nedorazili zahraniční novináři nebo aby pietní akce nepřerostla v prostisovětskou manifestaci. Zbytečně. Tragédie sice pochopitelně způsobila rozruch a narušila vánoční atmosféru, ale proti okupantům se neobrátila.
Opilého pachatele vypátrali hned po události; po krátkém zapírání se přiznal. Stanul před sovětským vojenským soudem v Milovicích, který jej 4. února 1975 odsoudil na 8 let vězení. Díky urputné snaze sovětské armády i československých orgánů se o jeho zločinu širší veřejnost nedozvěděla, podobně jako o desítkách dalších podobných tragédií.
Vinou sovětských vojáků zemřelo za 21 let okupace 425 občanů Československa.
Zdroje:
