Článek
Za trauma nemůžeme, ale práce na něm je naše odpovědnost.
Návod
Připravte si sešit nebo několik papírů a tužku. Na psaní si vyhraďte asi půlhodinu času o samotě. Další půlhodinu budete potřebovat na uklidnění a odpočinek.
Vybavte si nejhorší zážitek svého života. Pište o něm a uveďte:
- vše, co se stalo
- všechny souvislosti
- tehdejší emoce a pocity
- aktuální emoce a pocity k oné události
Nejspíš to nebude úplně příjemné, alespoň zpočátku. Můžete si vyvolat úzkost, frustraci, vztek. Unavit se jako při velké fyzické zátěži. Pokud by toho na vás bylo moc, přestaňte.
Nemusíte psát celé věty - stačí zlomky. Neřešte chyby, pište pořád dál. Důležité je, aby text byl později čitelný.
Trauma je zážitek, který zhorší naši schopnost fungovat.
Proceduru opakujte čtyřikrát po sobě v rozpětí dne až týdne. Na přesném odstupu nezáleží.
Nakonec si texty přečtěte. Přitom si všimněte počtu negativních slov. Můžete je nějak zvýraznit.
Pravděpodobně zjistíte, že s každým zápisem píšete pozitivněji. A to je jedna z podstat této techniky - vypsat se z negativních emocí a propracovat se k těm pozitivním. Zlepšit jejich poměr ve svém prožívání.
Také pravděpodobně zjistíte, že s každým návratem k zážitku lépe a lépe chápete a připouštíte fakta, posilujete své pojetí a svou zkušenost, takže vzniká souvislý příběh. Rozplétáte tak traumatický rozměr zážitku.
Moje zkušenost
Psaní mi poskytlo velkou úlevu. Měl jsem pocit, jako bych si ze zad sundal těžký batoh. Uvědomil jsem si svou roli ve svém těžkém zážitku. A také roli ostatních. To mi umožnilo lépe komunikovat a fungovat ve společnosti.
Byl jsem natolik spokojen, že jsem si na špatné zážitky vyhradil sešit, do kterého čas od času píšu významné i méně významné negativní zážitky, jak si je vybavuji. Jak jich přibývá, všímám si vzorců ve svém chování, na kterých pak mohu pracovat. Tato procedura je jednodušší a levnější než psychoterapie. Připadá mi také účinnější (i když si nemyslím, že schopného psychoterapeuta zcela nahradí). Změnila můj život a ve psaní budu pokračovat, i když mám někdy pocit, že už to nepotřebuji. Jsem za ni opravdu vděčný.
A ještě několik tipů od Andrewa Hubermana
- Nepište před spaním.
- Pokud se vám nechce psát o nejhorším zážitku, začněte druhým nebo třetím v řadě.
- Text ukryjte, aby je nikdo nečetl. Nejen kvůli tajemství - mohl by to pro něj být traumatizující zážitek. Nedávejte ho číst někomu, kdo není psychologem nebo psychoterapeutem.
- Po dokončení procedury můžete texty roztrhat nebo spálit. Berte to jako rituál, kterým se od oněch negativních emocí ještě více čistíte.
- Někteří lidé vnímají první proceduru jako nejtěžší a postupně se jim s psaním ulevuje. Jiní uvádějí první proceduru jako nejsnazší a postupně se propracují k hlubším emocím. Obě skupiny ale v odstupu týdnů, měsíců a let prožívají nižší míru stresu.
Tak s chutí do toho.
Zdroje:
