Článek
Nějak jsem ale zapomněla, že v tu dobu tu bude máma, které bude osmdesát. Typický příklad sendvičové generace. Jak to vypadá v praxi? Vítejte u nás doma.
Nejdřív, než se přesuneme k nám, si dovolím odcitovat wikipedii, která o sendvičové generaci píše toto: Jde o označení pro generaci lidí středního věku, kteří se současně starají o své nesamostatné děti a o své staré rodiče. Termín se začal používat zejména v USA v posledních dvaceti letech.
A já si myslím, že dorazil už i nám. K nám domů teda určitě.
Syn 13 let
S pubertou jako kdyby ztratil i paměť a s tím i dovednosti, které uměl už ve školce. Skoro jsem si začala myslet, že má zřejmě nějakou moderní diagnózu. Ale po delším pátrání jsem u odborníků zjistila, že je to v jeho věku vcelku normální.
U dříve poměrně samostatného a bystrého dítěte, prý může v pubertě dojít k dočasnému zhoršení paměti, pozornosti a schopnosti udržet naučené znalosti. To ale není způsobeno zapomenutím v pravém slova smyslu, ale spíše přestavbou mozku a hormonálními změnami.
Snažím se jeho přerod z chlapce na muže chápat, ale někdy je to fakt dřina.
Máma 79 let
Mámina krátkodobá paměť je řekněme taková křehká. Někdy je a většinou není. Během chvilky zapomene, co jsem jí na její dotaz odpověděla. V takových chvílích na mě kouká jako malé dítě s přiotevřenou pusou a pak se mě znovu zeptá na to samé. Jindy jde doslova o život. Třeba když dostane nápad, umístit horkovzdušnou fritézu na elektrický sporák, kde si na předním vařiči vaří polévku.
Nejhorší poslední dobou je, když jede. Jelikož špatně chodí, pořídila jsem jí na kratší trasy elektrické vozítko, které jí rozptýlí, dá jí pocit samostatnosti a jisté svobody pohybu. Jezdí především za mé asistence, ale občas si prostě vyrazí na nákup do nedalekého obchodu sama.
Nedávno se stalo něco, co mě docela vyděsilo, a já si řekla, že seniorský skútr pro ni přestává být bezpečný. Cestou z obchodu se prý chtěla „jen tak projet“ po okolí. Ale zabloudila, a tak mi volala, že neví, kde přesně je. Jak jsme po chvíli hledání zjistili, kroužila kolem našeho domu, který je přibližně 250 m od jejího bytu. Prý se „nějak zamotala“.
Před týdnem, když při cestě k nám na oběd se prý kochala a vyjela z cesty kamsi pod stromy. Když jsme jí pomáhala sundat kabát, padalo z ní jehličí. Je mi jasné, že máminy bezstarostné jízdy na elektrovozítku v rámci ochrany jejího zdraví končí. Ale co bude dál?
Už teď je to náročné. Návštěvy lékařů specialistů jsou poměrně časté, nákupy s donáškou domů nutné, řešení záležitostí v bytě, jindy je třeba něco zařídit na úřadech, vyzvednout léky a další zdravotní pomůcky. Zdraví má máma už natolik křehké, že i běžná viróza má strašidelný a dlouhý průběh, a je potřeba se o ni postarat po celé dny.
A pak tu máme puberťáka s dočasnou ztrátou paměti. Tomu je potřeba na denní bázi připomínat, že se má učit, co se má učit, někdy se učit s ním. Dále dokola zdůrazňovat, že si má po sobě uklízet, nikoliv rozhazovat oblečení, sportovní pomůcky a další věci po celém domě. Často je potřeba mu stejně jako u mámy věty a požadavky opakovat, jelikož nevnímá. Nutné je omezovat jeho touhu být připoután k sociálním sítím a v poslední době korigovat vášeň pro box s utkvělou představu, že bude další Mike Tyson a na ničem jiném včetně zdraví nezáleží.
Já 50 let
Nějak jsem se poslední dobou ztratila sama sobě. Jsem teď takový centrální mozek rodiny (ještě že ne lidstva) a taky jsem řidička, učitelka, ergoterapeutka, kuchařka, pečovatelka, zdravotnice, IT specialista, údržbářka, uklízečka a psycholožka amatérka.
Přitom všem nejsem už tak rychlá jako dřív. Občas bývám víc unavená a podrážděná. Cítím se přetížená. Ale pořád to nějak zvládám. Jen si říkám, jestli už není čas si říct o pomoc.
Jaké jsou možnosti pomoci?
Příspěvek na péči.
Pečovatelská služba.
Poradenství a podpora včetně té psychologické. A je to víc. Vše se dá najít na internetu.
A já abych se úplně neztratila, píšu blog www.denikpadesatky.cz
Zdroj: Wikipedie
