Článek
Jakmile se sečtou volební lístky, rozdají se křesla v poslanecké sněmovně a někdo si dovolí s něčím nesouhlasit, tak se rétorika otočí o 180 stupňů. Z rozumných a chytrých voličů jsou najednou jen naivní jedinci, kterým podle vládnoucích politiků nedochází základní souvislosti.
Poslední vystoupení premiéra Andreje Babiše k rušení koncesionářských poplatků a zestátnění České televize to jenom potvrzují. Vzkaz studentům a mladým lidem, ať si laskavě dohledají informace, protože se nechali opít rohlíkem a zneužít opozičním prezidentem, působí jako absolutní výsměch celé generaci, která na internetu vyrostla. Mluvit k lidem, kteří denně pracují s informacemi z celého světa, jako naivním dětem, co si neumí vyhodnotit dopady navázání médií veřejné služby na státní rozpočet, ukazuje pouze neochotu vést rovnocenný dialog.
Fialova drahota není výjimkou
Tento přístup ale bohužel není výsadou jedné politické strany. Jde o dlouhodobý nešvar napříč celou českou politickou scénou bez ohledu na to, kdo zrovna vládne.
Stačí si vzpomenout na éru vlády Petra Fialy. Tehdy rodinám a mladým lidem dramaticky stoupaly náklady na život a účty za energie, z vládních lavic zněla doporučení obléknout si další svetr. Když lidé poukazovali na rekordní drahotu v obchodech, dozvěděli se, že mají jezdit nakupovat do Polska nebo si zkrátka vybrat levnější zboží. A pokud nespokojenost přerostla v demonstrace, z občanů se v očích části vládních představitelů rázem stala nevzdělaná masa, která jen nerozumí složité geopolitice a makroekonomice.
Politici jsou bezchybní
Korunu všemu pravidelně nasazuje univerzální fráze, kterou po každém propadu preferencí vytáhne téměř každý: „Věcně jsme to dělali skvěle, jenom jsme to špatně vykomunikovali.“ Přeloženo do lidského jazyka: My nahoře jsme bezchybní, to jen vy dole jste naši genialitu nepochopili.
Politická reprezentace si zvykla na pohodlný reflex. Pokud s jejími kroky nesouhlasíte, nevede se věcná debata o to, co je špatně, ale zpochybní se vaše schopnost situaci porozumět. U volebních uren jste nejchytřejší a nejpečlivější občané, ve chvílích vládnutí už jste jen hmyz, který se je snaží sežrat. Občané ani studenti ale nejsou nesvéprávní žáci základní školy. Schopnost postavit se za své instituce a vyjádřit obavy z vládních rozhodnutí není důkazem naivity, nýbrž základním projevem fungující občanské společnosti.
