Článek
Je smutným faktem, že Stanislav Křeček, expert na demokratičnost volebního systému v marxismu-leninismu a bývalý falešný uživatel titulu JUDr., je stále, jako jeden z odkazů Miloše Zemana, ombudsmanem. Podařilo se mu tuto původně užitečnou a úctyhodnou instituci spojenou zejména se jménem prvního ombusmana JUDr. Otakara Motejla (čímž nechci zlehčovat činnost dalších předchůdců současného veřejného ochránce práv) přivést na pokraj naprosté bezvýznamnosti.
Na serveru Aktuálně.cz z neznámého důvodu publikoval text „Zakážeme nucené sňatky?“. Předpokládám, že jako vzdělaný právník JUDr. Křeček ví, že mezinárodní smluvní ujednání se neoznačují jako smlouva, ani „smlouva“ (což je termín, kterým zpravidla označujeme něco, co se jako smlouva tváří, ale smlouvou není), ale ÚMLUVA (např. Úmluva o právech dítěte, Úmluva o biomedicíně).
Předpokládám, že jako vzdělaný právník JUDr. Křeček ví, že mezinárodní úmluvy se neuzavírají proto, abychom doplnili mezery či nedostatky v našem právním řádu (na to máme primárně parlament). Jejich účelem je dosahování dohodnutých standardů v právních řádech všech smluvních stran. I pokud bychom vnitrostátně měli vše v pořádku, stále se přijetím úmluvy zavazujeme napomáhat tomu, aby to v pořádku bylo i v jiných zemích.
Předpokládám, že jako vzdělaný právník JUDr. Křeček ví, že každá mezinárodní úmluva má nějaký dohlížecí a koordinační orgán (ztv. monitorovací mechanismus). Jedna z nejslavnějších úmluv, Evropská úmluva o lidských právech, má dokonce soud, Evropský soud pro lidská práva. Chovám naději, že ombudsman má o této úmluvě i soudu aspoň nějaké tušení.
Předpokládám, že jako vzdělaný právník JUDr. Křeček ví, že příslušný dohlížecí a koordinační orgán není žádnou samozvanou neřízenou střelou, ale že její členové jsou vybírání smluvními stranami.
Předpokládám, že jako vzdělaný právník JUDr. Křeček ví, že žádný dohlížecí nebo kooordinační orgán podle mezinárodní úmluvy není nadřazen vnitrostátnímu právu, výsledky jejich činností mají zpravidla formu zpráv, které mohou obsahovat nějaká doporučení.
Předpokládám, že jako vzdělaný právník JUDr. Křeček ví, že jeho komentář „Na základě jakých kritérií a zejména jaké ideologie bude rozhodováno a posuzováno není předem zřejmé“ je naprosto zmatený. Žádný takový orgán nerozhoduje podle ideologie (to se naštěstí od dob marxisticko-leninského výkladu práva změnilo), ale posuzuje pouze soulad s příslušnou úmluvou.
Předpokládám, že jako vzdělaný právník JUDr. Křeček ví, že jeho dotaz „Nelze se tedy neptat zda by vytváření takové paralelní struktury, nepodléhající vnitrostátnímu právu, neznamenalo nepřiměřené zasahování do státní suverenity, a to i v oblastech, v nichž se Česká republika nevzdala svých pravomocí ani ve prospěch orgánů Evropské unie (především rodinná a vzdělávací politika)?“ je právní blamáž. Mezinárodní úmluvy jsou běžnou součástí našeho právního řádu, jsou přezkoumatelné ústavním soudem, nejedná se o žádné paralelní stuktury, atd… A argumentace Evropskou unií je úplně zcestná: nebo má snad pan ombudsman nějaké fundamentální právní výhrady vůči například Úmluvě o právech dítěte (abychom zůstali u rodinné politky)?
Je si ombudsman opravdu jist, že závazek „smluvní strany přijmou legislativní nebo jiná opatření nezbytná k tomu, aby sňatky uzavřené z donucení bylo možno prohlásit za neúčinné“ je pro Českou republiku naprosto zbytečný? Nejsem odborník na rodinné ani uprchlické právo, ale uměli bychom zajistit neúčinnost snaťku z donucení například pro ženu či dívku, která by do ČR utekla ze třetí země před rodinou, do které byla nedobrovolně vdána a která by ji násilím chtěla vrátit jejímu vnucenému manželovi nebo ji zabít?
Přijetí Instabulské úmluvy není žádným připuštěním nějakého nikým nevoleného diktátora, ale vyjádřením sdílení hodnot a práv obsažených v úmluvě, které každá smluvní strana prosazuje nejen ve svém vnitrostátním právu, ale o které se zasazuje i mezinárodně.
Pokud by byl pan Křeček studentem práv a podobný text napsal jako součást zkoušky, letěl by ze zkušební místnosti on i index (v libovolném pořadí).
Pokud takový text píše jako ombudsman, musíme se ptát, zda se jedná stále člověkem schopným zastávat tento post. Je-li text sepsán o dobré vůli, vzbuzuje pochybosti o mentálních schopnostech autora. Dosavadní působení pana Křečka spíše napovídá, že se jedná o selhání mravní. I když podpis po textem „Právi 28.2o“ naznačuje leccos…
Prozatím bychom mohli požádat zaměstnance úřadu Veřejného ochránce práv, aby panu Křečkovi umožnili sladkou nečinnost, kterou budeme muset trpět až do roku 2026, namočením dudlíku do medu, v případě nedostatečného účinku těž do slivovice.
