Volby jako pouhé divadlo: Ve více než 1 000 obcí je už rozhodnuto

Volby jsou všeobecně vnímány jako svátek demokracie. Jde o dny, kdy mají všichni občané bez rozdílu stejné právo rozhodnout o tom, jakým směrem se bude jejich obec ubírat. Jenže ve spoustě českých obcí mají volby podobu pouhého drahého divadla. Volby jsou zde již rozhodnuté, a to ještě před vhozením prvních volebních lístků do volební urny.

Jak vyplývá z dat výzkumné organizace PAQ Research, v nadcházejících komunálních volbách bude o přízeň spoluobčanů usilovat přes 190 000 lidí, kteří svedou boj o více než 60 000 křesel, což nezní tak špatně. V přepočtu se o jedno křeslo uchází více než 3 kandidáti. Nicméně komunální volby jsou charakteristické tím, že každá obec má svou vlastní kandidátní listinu, kterou volební situace zbytku země nijak neovlivňuje. V 1 052 obcích tak došlo k fenoménu nesoutěživých voleb. Kandiduje v nich totiž přesně tolik lidí, kolik je na dané radnici k dispozici křesel.

V praxi to vytváří až absurdní situaci. Představte si obec, kde se volí 7 zastupitelů a kde se do voleb přihlásila jediná kandidátka s přesně 7 jmény. Pro tyto budoucí zastupitele neexistuje možnost neúspěchu. Nemusejí vést kampaň, přesvědčovat sousedy, tisknout letáky ani utrácet peníze. Ke zvolení těchto kandidátů do vedení obce tak stačí jediný hlas, který může být odevzdán jedním z nich. Všichni ostatní obyvatelé obce mohou zůstat doma.

Volič v takové obci přichází o samotnou podstatu voleb, kterou je výběr. Nemá možnost porovnávat různé volební programy, kroužkovat konkurenční strany ani vyjádřit nesouhlas s dosavadním vedením obce. Volební akt se v tu chvíli mění v pouhou administrativní (ne)povinnost.

Důvodem nesoutěživých voleb je nezájem místních o zastupitelské křeslo. A není se čemu divit. V malých obcích má post tento post spíše dobrovolnický charakter. Na druhé straně administrativní povinnosti starosty malé obce nejsou o moc menší než ve větším městě. I přesto však každá obec musí mít svůj vlastní aparát, který jako celek stojí ohromné peníze.

V České republice máme totiž neuvěřitelných 6 258 obcí. V přepočtu na počet obyvatel jsme v rozdrobenosti samospráv absolutní evropský unikát. Více než polovina z těchto obcí má méně než 500 obyvatel. Pro srovnání – jen o polovinu menší Dánsko si vystačí s 98 obcemi, zatímco u nás živíme přes šest tisíc samostatných obecních úřadů.

A tento model je extrémně drahý.

Každá, i ta nejmenší obec, musí ze zákona platit provoz úřadu, účetní, starostu, zastupitele a řešit náročné byrokratické povinnosti od správy majetku až po veřejné zakázky. Stát tak ročně přijde o miliardy korun jen za samotnou údržbu obecního aparátu – o peníze, které následně nezbydou na opravy silnic nebo na školství. Jde o bezbřehou byrokracii, která stojí hodně a zároveň přináší volby bez možnosti volby.

Český komunální systém tak naráží na své vlastní limity. Zůstali jsme uvězněni v modelu, který je sice lidsky sympatický, ale ekonomicky i politicky dlouhodobě neudržitelný. Dokud stát nenajde odvahu k reformě samospráv, budeme i při dalších volbách svědky stejného scénáře – tisíců volebních okrsků, kde jsou volby jen drahou formalitou bez reálné možnosti cokoliv změnit.