Článek
Právě o táborech totiž tento snímek ve skutečnosti je. Režisér a scenárista Dan Pánek, který má na svém kontě filmy Děti Nagana nebo Neporazitelní, tentokrát přichází s hodně osobním příběhem. Rozhodl se totiž natočit snímek o letním táborovém místě zvaném Hryzely, na které ve svém dětství skutečně jezdil.
O táborových láskách i problémech s uchováním tábora
Vyhořelý manažer ve filmu kývne na prosbu svého otce, aby se staral o poměrně zchátralý tábor. Zdaleka ovšem na začátku netuší, jaké všechny obtíže ho na jeho cestě potkají. Od nepříliš přívětivého kolektivu pracovníků tábora, kteří zrovna ne moc radostně přijmou zprávu o předávání velení, až po problémy s hygienou.
Postupem času ovšem přeci jen přicházejí i pozitivní věci. Ať už v podobě setkání s dávnou láskou z tábora, která se vyvine tak trochu předvídatelně. Až po nové přátele a zážitky, které jsou prostě vždy s táborovým prostředím spojené.
Skvěle zachycená táborová atmosféra i fungující herecké obsazení
Ve filmu je ona táborová atmosféra i se všemi jeho starostmi skvěle zachycena, což je právě jedním z jeho hlavní pozitiv. Jestli jste jako já jezdili celé dětství na tábory nebo tam byli klidně i jen jednou, určitě si na ony momenty vzpomenete. Mě osobně chytila nostalgie opravdu silně a takřka mi hnala do očí slzy.
Všechno by ovšem samozřejmě nefungovalo bez skvělého hereckého obsazení. Přijde mi, že si i v tomto případě vše sedlo a kolegové herci spolu vytvořili velice dobře fungující tým. Od zkušenějších herců typu Ondřeje Pavelky, Dany Batulkové či Hany Vagnerové až po přeci jen o něco mladšího Maxe Dolanského.
Skvělou roli tak trochu padoucha si střihnul i Jaroslav Plesl. Všemu ovšem vévodí ústřední dvojice Vladimír Polívka a Eva Podzimková, kteří se potkávají po letech a vysvětlují si dávné křivdy. Jejich minulá láska je ovšem jen součástí celého příběhu o jedno táboře, který musí partička nadšenců zachránit proti daleko větší moci.
Zajímavá je třeba i proměna, kterou zažije Max Dolanský, jenž ve filmu hraje nevlastního syna Podzimkové. Na tábor přijíždí jako rozmazlený fracek, dívák má ovšem možnost vidět jeho proměnu. Sám osobně jsem podobné transformace na táborech viděl. Ono prostředí a kolektiv na vás prostě působí natolik silně, že z vás může udělat jiného člověka.
Film vyvolává silné emoce. Zahrály si v něm reální účastníci tábora
Film ve vás vyvolává silné emoce, dojetí, ale samozřejmě se u něj i zasmějete. Jak už jsem psal, jestliže jste jezdili na tábory, bude pro vás zážitek z něj ještě silnější. Určitě ovšem může bavit i kohokoliv jiného. Tak trochu navazuje na ostatní Pánkovi snímky, které vždy ukazovaly velice silný příběh. V tomto případě je ovšem vzhledem k osobnímu zaujetí ještě působivější.
Velká část filmu se natáčela v noci, což pro herce nebylo vždy jednoduché. Zároveň se na táboře vystřídalo opravdu více než 100 dětí, kteří na dané místo jezdili. I pro samotné herce to tak vlastně nebyla jen práce, ale zažívali zde reálné zážitky a v některých chvílích si určitě zažili s dětmi i náročnější chvíle. Kdo někdy vedl větší skupinu dětí tak ví, že to prostě nemůžu být pořád úplně jednoduché.
Jedna z výrazně lepších komedií posledních let
Snímek Po večerce se za mě zařadil mezi lepší české komedie posledních let. Vlastně jsem z něj měl natolik dobrý pocit, že si ho určitě pustím ještě někdy znovu. Pevně věřím, že zaujme i řadu dalších diváků, a třeba i přitáhne další děti k táboření. Protože právě na dětských táborech vznikají zážitky, které si budou pamatovat celý život.
