Článek
Francie, 1944. Ačkoli všichni cítí, a Němci zvláště, že se blíží konec války, neznamená to, že by napětí polevovalo. Doktor Julien Dandieu (Philippe Noiret) operuje raněné bez rozdílu, ale Němci jeho úsilí selektují ranou do hlavy odoperovaným francouzským partyzánům. Městečko Montanban na jihu Francie je další z míst odkud Němci prchají do své domoviny, byť jsou v neustálém obležené francouzských partyzánů. Právě v Montanband má nějaké nemovitosti i doktor Dandieu, který tam v bláhové dobré víře ukryl svou ženu (Romy Schneider) a dospívající dceru. Když se do Montanband sám vypraví objeví hrůzný nález. Vesničané jsou chladnokrevně povražděni a přímo před očima spatří brutální popravu své rodiny. Jako v horečném snu se rozhodne pomstít.
Scénář Pascala Jardina byl kombinací melodramatu a westernu zasazeného do prostředí druhé světové války. Jako námět pro film tvůrci využili skutečné události, kdy ve francouzském městečku Oradour-sur-Glane bylo 10. června roku 1944 brutálně zavražděno 642 jeho obyvatel příslušníky německé Waffen-SS v rámci potlačení francouzského odboje.
Stará puška byla ve Francii velkým diváckým hitem, přesto se Noiret ve svých pamětech zmínil, že mu sice vyhovuje, že ho film proslavil, ale rozhodně to neznamená, že by na něj chtěl vzpomínat do konce života. Ostatně Noiret nebyl první volbou režiséra a je dost možné, že mu to jako každému trochu ješitnému chlapovi v dobách jeho následující slávy docela vadilo.
Hlavní role se měl nejdříve podle slov scénáristy Pascala Jardina ujmout Yves Montand, ale role se mu nelíbila, takže nabídku nepřijal. Producenti šli proto ještě výš a scénář nabídli francouzské komerční jedničce tvrdých a nesmlouvavých chlapů Linu Venturovi. Ten byl naopak rolí potěšen, ale řekl, že horko těžko přesvědčí publikum po své kariéře ostrých chlapů, že je lékař – pacifista. Scénáristovi pak řekl velmi srozumitelně:
,,Nejsem typ, který by spekuloval, jestli zabije všechny chlapy jednoho po druhém. Já je zabiju najednou a potom se uklidním." - Lino Ventura
Poslední volbou se tak stal do té doby nepříliš známý Philippe Noiret, který sice hrál už řadu let na divadle, ale u filmu rozhodně nepatřil mezi hvězdy. U něj tedy nebyl žádný problém se škatulkováním u publika.
Mnohem větší hvězdou byla ve filmu Romy Schneider, která byla pro mnohé kolegy, jak si ostatně můžete přečíst u jejích dalších filmů, velice křehkým tvorem, se kterým ne každý dokázal vyjít. Ačkoli Noiret ve svých pamětech popsal, že k sobě našli cestu, v pamětech herečky naleznete pravý opak.
Sehnat peníze na film bylo velice obtížné, ale herci se za snímek postavili i v momentě, kdy debutujícímu producentovi Pierru Carovi došly peníze uprostřed natáčení. Aby té smůly nebylo málo, měl producent vážnou dopravní nehodu a skončil v kómatu. Natáčení se tedy muselo přerušit. Je tedy malý zázrak, že se tvůrci nakonec mezi sebou domluvili a film dotáhli až do filmové premiéry, ostatně věděli od jeho asistentky, že je schopen peníze na dodělání filmu sehnat.
Stará puška se natáčela na dvou zámcích, ale ve filmu vidíme pouze jeden objekt. První byl nedaleko Villeneuve-sur–Lot a druhý byl nedaleko ve filmu zmíněného města Montanban. Režisér Enrico byl nadšený ze scén, kdy hlavní hrdina prochází tajnými chodbami, skrýšemi nebo se schovává za polopropustným sklem. Ostatně tyto scény patří ve filmu k nejefektnějším.
Revenge thriller nebo snad válečný western, pokud bychom měli snímek zaškatulkovat do hollywoodského žánru, se v Evropě nikdy příliš netočil. Vybíjenou vojáků mezi diváky zprofanoval až o sedm let později Sylvester Stallone v opusu Rambo, ale Stará puška je přeci jen více vrstevnatým příběhem, než obyčejným akčním filmem, ačkoli i v tomto žánru má co nabídnout.
Noiret měl výhrady vůči násilnostem zobrazeným ve filmu, ale režisér se scenáristou ho přesvědčili, že v žánru melodramatu je to nutné. Ve Francii se navíc v té době celospolečensky řešilo téma nutné sebeobrany, které rozvířil známý režisér Louis Malle s hraným filmem Lacombe Lucien a dokumentem Le Chagrin et la Pitié (Soucit a zármutek). Noiret očekával, že bude film více psychologický, ale nakonec přistoupil na hru logiky a zejména násilné příčiny a stejně násilného následku. Je třeba uznat, že film oplývá v mnoha scénách nebývalou brutalitou.
Film kromě diváků získal i několik Césarů, tedy cen Francouzské filmové akademie, která ten rok udělovala ceny vůbec poprvé. Philippe Noiret se tak ve Staré pušce stal prvním držitelem Césara v herecké kategorii, a jelikož producent slavnosti byl přítel režiséra byl Noiret dotázán, co si o Césarech myslí, Noiret mu řekl, že ho ceny pro herce nezajímají a nepovažuje se za sprintera, aby se mohl měřit se svými kolegy. Na důkaz svých slov se ceremoniálu ani osobně nezúčastnil, čehož později litoval, protože předsedou Akademie byl Jean Gabin a on by tak přebíral cenu z jeho rukou.
Film byl velkým evropským hitem. Ve Francii ho vidělo přes 3,3 milionu diváků, solidní návštěvnost měl i v Itálii. V ČSSR se v kinech hrál, ale návštěvnost neznáme. Před revolucí se film hrál v televizi ve slovenském dabingu. Česká televize film znovu nadabovala v roce 2002 s Jaromírem Medunou a Ljubou Krbovou v hlavních rolích.
HERCI, TVŮRCI, FORMÁTY:
Francie / Západní Německo, Le vieux fusil, 1975, režie: Robert Enrico, scénář: Robert Enrico, Claude Veillot, Pascal Jardin, kamera: Étienne Becker, hudba: François de Roubaix , střih: Eva Zora, hrají: Philippe Noiret, Romy Schneider, Jean Bouise, Joachim Hansen, Karl Michael Vogler, Madeleine Ozeray, Antoine Saint-John
103 minut, 35 mm, 1.85:1, barevný
César za nejlepší film, herec v hlavní roli (Philippe Noiret), hudba
SEZNAM ZDROJŮ A LITERATURY:
SLANINA, Ondřej. Slavná románská filmová klasika. Praha: Charon media, 2021. ISBN 978-80-90497-54-2.
NOIRET, Philippe. Paměti kavalíra. Praha: Garamond, 2008. ISBN 978-80-7407-036-5.
SEYDEL, Renate. Já Romy, deník mého života. Praha: Ikar, 1996. ISBN 80-7176-402-7, 80-7202-043-9.
