Uprchlíci: Skutečné přátelství Depardieua a Richarda

Čerstvě propuštěný bankovní lupič Jean Lucas (Gérard Depardieu) je neuvěřitelný smolař. Jak si jinak vysvětlit to, že v době, kdy si jde jako normální zákazník zařídit své věci do banky je zrovna přepadena. Bankovním lupičem je neuvěřitelný blbec François Pignon (Pierre Richard), který potřebuje peníze, aby mohl vychovávat svou němou malou dcerku. Jako svého rukojmí si vezme samozřejmě Jean Lucase, který je policií pochopitelně okamžitě považován za viníka.

Geniální francouzský komediograf Francis Veber objevil Depardieua pro svět veseloher, když mu svěřil úlohu detektiva Campany ve vynikajícím Kopytu, kde ho obsadil vedle zkušeného komika Pierra Richarda. Film měl velký úspěch a Vebera překvapilo, že z postavy spíš tupého Campany vytvořil Depardieu více vrstevnatou figuru, kterou ve vlastním scénáři vůbec neviděl. Napsal proto Depardieuovi roli na tělo. Depardie o Veberovi, se kterým natáčel komedie opakovaně, řekl: ,,Francis je schopný sedět několik měsíců sám v koutku a vyplodit jeden a půlhodinový scénář. Nikdy se neuchyloval k bombastickým úvahám o smyslu života. Skoro by se mohl obejít bez dialogů a vkládat do svých filmů kresby. Nikdy jsem tak nepochopil, nakolik je komedie vážnou, seriózní věcí.“

Natáčení se neobešlo bez problémů. Ačkoli Richard a Depardieu se na plátně objevili několikrát bylo mezi nimi často napětí, které se dalo krájet. ,,Znám lidi, kteří skáčou bungee jumping, jiné, co chtějí překonat rychlostní rekordy, a další kteří vyhledávají dobrodružství v nepřátelské džungli. Té já jsem hrál s Dépardieuem. Ale ano, i tohle patří mezi extrémní sporty,“ vzpomínal Pierre Richard ve svých memoárech.

Nejkrizovější bylo natáčení scény bankovní loupeže, kde byli Richard a Depardieu schovaní pod autem a v obležení policie, stejně jako početného filmového štábu. Scéna se neúměrně protahovala a Depardieu se dobře bavil na Richardův účet.

Depardieu se v jednu chvíli během natáčení zeptal Richarda, jestli je spokojený se svou lodí. Richard odpověděl, že ano. Režisér zařval akce a Richard měl zavolat směrem k policajtům, že chce přistavit auto. Místo toho řekl loď a Depardieu se mohl potrhat smíchy. Režisér Veber zastavil natáčení a šel komika seřvat. Když odešel, Depardieu povídá. ,,Dej si pozor, abys určitě řekl auto a ne loď. Auto. Opakuj. Ne loď auto.“ Richard přikývl a po zvolání akce pronesl: ,,Chci Loďo, auto hned!“ Veber přiběhl na plac a už se s komikem nebavil. Podíval se na Depardieua.,,Co mu je? Pil?“ Depardieu se začal tvářit jako milius a řekl: ,,Ne, pokud vím, tak ne.“ Ledva to dopověděl, Veber ucítil alkohol, který si před tím Depardieu přihnul. Richardovi se ulevilo, věděl, že teď Veber konečně pochopí, že přihnuto má ten druhý blonďák. ,,Věděl jsem to. Ty jsi pil!“ Zvolal Veber směrem k Richardovi. ,,Vím, že jsi to ty, protože Gérard minulý týden přísahal, že už nebude pít. A ty budeš přísahat teď. Hned!“ Richard přísahal. Veber: ,,A ty ho budeš hlídat!“ Což Depardieu svatosvatě slíbil. A jistě by to dodržel, kdyby spolu s komikem nepili celé natáčení rum a režisérovi způsobovali záchvaty vzteku. Jisté je, že oba herci už společně pod Veberovým vedení nikdy nehráli. Veber ale s Depardieum nadále spolupracoval.

Od prvních minut Veber nenechává nikoho na pochybách, že trapasy a akci zvládá bez problémů. Scéna přepadení banky, kdy si Francois Pignon nandá na hlavu punčochu, aby měl obličej k nepoznání a ona mu praskne, když jí prokousne, aby uvolnil pojistku na granátu a všichni mu vidí do tváře, je naprosto skvělým gagem, stejně jako postřelení v autě pistolí a následná operace skoro slepým veterinářem, kterou dokáží lidé citovat i po desetiletích. Ostatně protagonista veterináře, francouzský populární herec Jean Carmet i za své krátké minutové vystoupení získal nominaci na cenu francouzské akademie.

Když v květnu 1989 vstoupili Uprchlíci do československých kin, vyvolali okamžitý divácký zájem. V našem říčanském kině bylo nabito do posledního místečka v sále pro více než dvě stovky diváků. Lidé se bavili, ale oficiální režimní tisk na film nahlížel o poznání chladněji, aniž by tušil, že sám má na kahánku. Recenzenti v Rudém právu si neodpustili ideologické poznámky o bezvýchodnosti kapitalistického světa a vyčítali snímku, že těžké sociální motivy, jako je chudoba a zoufalství otce němé dcerky, pouze zlehčuje a využívá jako pouhou kulisu pro „buržoazní zábavu“. Úspěch u publika podpořil mimořádně zdařilý dabing. Spojení Pavla Soukupa (Gérard Depardieu) a Petra Olivy (Pierre Richard) pod vedením režisérky Marie Fronkové jednoznačně fungovalo.

Veber však není příznivcem kruté komiky, i když se vysmívá blbosti všechny jeho postavy jsou se srdcem na správném místě. O tři roky později tuto komedii sám přetočil s Nickem Noltem a Martinem Shortem v Hollywoodu a vydělal na ní velké prostředky, díky kterým si pořídil svou americkou vilu. Peníze jsou ale jedna věc a nesmrtelnost druhá. Skutečnou legendou se stal jen původní film – díky chemii dvou přátel, která se už nikdy nikomu nepodařila zopakovat.

TVŮRCI, HERCI, FORMÁTY:

1986, Francie, Les Fugitifs, režie a scénář: Francis Veber, hudba: Vladimir Cosma, střih: Marie Sophie – Dubus, kamera: Luciano Tovoli, hrají: Pierre Richard, Gérard Depardieu, Jean Carmet, Maurrice Barrier, Jean Benguigui

95 minut, 1.66:1, 35 mm, barevný

nominace na Césara – nejlepší scénář, herec ve vedlejší roli (Jean Carmet)

SEZNAM ZDROJŮ A LITERATURY:

SLANINA, Ondřej. Slavná románská filmová klasika. Praha: Charon media, 2021. ISBN 978-80-90497-54-2.

RICHARD, Pierre. Jako ryba bez vody. Praha: Mladá fronta, 2012. ISBN: 978-80-204-2412-9