Článek
Na toto téma bylo napsáno už hodně studií a vysvětlení jsou různá, od chemické nerovnováhy našeho mozku až po traumata přenesená z minulých životů. Možná za všechno ale také můžou vzpomínky našich předků.
Zážitky našich předků
Je obecně známým faktem, že kromě biologických znaků nám předkové prostřednictvím DNA předávají také dispozice k jistým povahovým rysům.
Vědci z Emory University School of Medicine z americké Atlanty provedli experiment s myšmi, na jehož základě došli k závěru, že kromě toho se do genetického kódu vpisují také zážitky. Doslova tak po starších příbuzných dědíme jejich vzpomínky.
Nedá se ovšem říct, že bychom si je přímo vybavovali. Mohou působit právě jako takřka neslyšitelný hlas v pozadí mysli, a být tak příčinou strachů, které si nedokážeme racionálně objasnit.
Neobjasnitelné fóbie
Naši fóbii ze psů například může vysvětlovat to, že pradědečka pes ošklivě pokousal. Prostřednictvím DNA jsme od něj tento strach převzali. Protože ale v mysli nemáme skutečnou vzpomínku, je to pro nás pouhá fóbie, kterou si nedokážeme nijak vysvětlit.
Jiní předkové zase mohli žít kvůli válce v permanentním strachu. Přehnanou ostražitost a reflex před něčím se neustále bránit jsme po nich podědili i my. Jelikož nám už ale žádné reálné nebezpečí nehrozí, projevuje se to právě nezdůvodnitelnými panickými a úzkostnými záchvaty.
Tato teorie by mohla ozřejmovat mnohé. A nemusí se samozřejmě jednat pouze o negativní zkušenosti, které nám předkové předali, ale i o ty pozitivní.
Když se ostatně sami zamyslíte nad svými strachy či jinými psychickými dispozicemi, možná také ke svému překvapení zjistíte, že se mohou odvíjet od faktického zážitku některého rodinného příslušníka.
Zdroj: Emory News, Nature Neuroscience
