Hlavní obsah
Příroda a ekologie

Vařící řeka v Peru zaživa pohřbívá zvířata. Nebezpečná je i pro člověka

Foto: Creative Commons / Boiling1 / CC BY-SA 4.0

Řeka v peruánském Mayantuyacu byla ještě donedávna pouze součástí legend. Podle nich jí protékala vařící voda a přilehlý deštný prales byl plný krvelačných hadů a podivných nemocí.

Článek

Hrozivé chvíle zde měli zažít španělští dobyvatelé hledající v jihoamerické zemi zlato. Ještě donedávna však chyběly vědecké dokumenty, které by existenci řeky potvrzovaly. Vše se změnilo v roce 2011.

Tehdy se geotermální vědec Andrés Ruzo rozhodl, že se vydá místo prozkoumat. Zjistil, že na legendách je skutečně kus pravdy.

Řeka opředená mýty

Více než šest kilometrů dlouhý úsek řeky má opravdu teplotu kolem 50 až 90 °C, v některých místech dokonce vře. Místní lidé jí říkají Shanay-timpishka, což v překladu znamená „vroucí od žáru slunce“.

O toku si předávali pověsti z generace na generaci. Mínili, že teplotu vody ovlivňuje obrovský had Yacumama. Jejich přesvědčení měl podporovat kámen ležící na dně řeky ve tvaru hadí hlavy.

Ruzo má však pro celou záhadu o něco učenější objasnění. Podle něj vodu ohřívají pukliny v zemi. „Stejně jako nám v žilách a tepnách koluje krev, horká voda protéká zemí přes její pukliny a praskliny. Když se dostanou tyto tepny do kontaktu s povrchem, projevuje se to geotermálními změnami, jako jsou sopečné průduchy, horké prameny nebo, jako v tomto případě, vařící se vodou,“ uvedl v roce 2016 na konferenci TED.

Sauna uvnitř toastovače

Místní si ve vodě vaří čaj a věří, že teplota pomáhá zvyšovat léčivé účinky bylin rostoucích v okolí. Pobyt u vařící vody ale není žádná legrace a pro člověka může být smrtící. Ruzo ho přirovnal k „sauně uvnitř toastovače“.

Na vlastní oči viděl, jak řeka zaživa uvařila malé živočichy. Barvitě to popsal na konferenci: „První jdou na řadu oči, ty se zbarví do mléčně bílé barvy. Zvířata se pokouší uplavat, ale maso se jim vaří přímo na kostech. Začínají ztrácet sílu až do bodu, kdy se jim horká voda vlije do úst a jejich vnitřnosti se začnou vařit. Kdybych do řeky ponořil ruku, měl bych popáleniny nejméně druhého stupně. Pád by mě snadno zabil.“

Výprava jen pro otrlé

Zájemce, kteří by Shanay-timpishku chtěli vidět na vlastní oči, předem varuje, že se jedná o náročnou výpravu. Šílené horko, vysoká vlhkost, hmyz a dlouhé trasy - na to všechno se musí dobrodruzi připravit. Pobyt je bez klimatizace a internetu, nejbližší klinika se nachází asi hodinu cesty, nemocnice pak nejméně tři hodiny.

„Kdo vstupuje do džungle, činí tak na vlastní nebezpečí. Nejsou tam žádné dřevěné chodníky, lana ani zábradlí,“ dodává.

Hranice mezi starým a moderním světem

Kdo má dost odvahy a je připraven na vše, odměnou mu bude jedinečná podívaná. V čase, kdy máme všechno zmapované, přeměřené a všemu rozumíme, zpochybňuje tato řeka naše vědomosti.

„Donutilo mě to zamyslet se nad hranicí mezi známým a neznámým, starým a moderním, vědeckým a spirituálním. Je to připomínka toho, že stále je spousta úžasných zázraků k objevení,“ uzavírá Ruzo své vyprávění.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz