Boj o zrušení státního svátku v nás stále dříme, pojďme sebrat odvahu, 1. máj je ideální kandidát

Debaty nad zrušením alespoň jednoho státního svátku považuji za relevantní, i když vyvolávají silné emoce. S daty a zdravým úsudkem v zádech bychom se totiž neměli vyhýbat žádné z diskuzí. Tedy pokud se jedná o důležité téma s vlivem na velkou část společnosti. A v tomto případě o důležité téma rozhodně jde, i když asi každý nějak podvědomě víme, že rušit svátek (přeloženo jazykem lidí jako rušit placené volno) je něco nepopulárního.

Jednu takovou debatu jsme už zažili během minulého roku. Potřebu vyjádřit svůj názor mělo spoustu lidí z různých oborů. A nutno dodat, že značná část pohledů dávala hlavu a patu. Ve výsledku tu ale půjde stejně o odvahu, která bude hrát klíčovou roli v otázce zrušit, nebo nechat být. Pro a proti totiž najdeme téměř vždy a všude.

Argumentů pro zrušení některého státního svátku několik najdeme. Jistou korelaci můžeme například vidět mezi počtem státních svátků a výší HDP na obyvatele některých evropských zemí. Pokud si oba zdroje dat položíte vedle sebe, jistě vám neunikne zřejmá souvislost. Žádná ze zemí, která je na tom v HDP lépe než Česká republika, nemá více státních svátků než ČR. Vyspělé ekonomiky Francie, Německa nebo třeba severských zemí tak mají více pracovních dní, než je zvykem u nás.

Namítnete-li, že počet pracovních dní přeci zásadně neurčuje kvalitu ekonomiky dané země, určitě budu souhlasit. Jde ale o malý ekonomický dílek, který i tady nějakou roli hrát může. K tomu navíc přikročilo i Dánsko, které právě v minulém roce jeden ze státních svátků zrušilo. Jednotky miliard dánských korun, které tímto rozhodnutím seveřané ušetřili, pak tamní vláda nasměrovala do důležitějších míst. Může nám tak být v tomto příkladem, a to i co se týče odvahy.

Zrušením alespoň jednoho státního svátku by ale kromě státu ušetřily i některé firmy. Ty totiž standardně dle zákona platí své zaměstnance i v případě, že ten den nepracují. Pokud od nich práci vyžadují, musí jim navíc platit příplatky, nebo nabídnout náhradní volno. To vše stojí peníze navíc.

Překvapivě od ekonomů se ale objevují i argumenty, které radost ze zrušení státního svátku brzdí. Přínos do státní kasy v jednotkách (nebo maximální nižších desítkách) miliard ročně totiž dle některých z nich není až tak zásadní výhrou. Navíc přesné číslo úspor nedokáže dnes spočítat nikdo, takže se i české vládě do tohoto odvážného kroku pochopitelně nechce.

Je zároveň jednoduché najít i celou řadu dalších tentokrát neekonomických argumentů pro zachování všech současných státních svátků. Od potřebného odpočinku lidí, až po zachování tradice konkrétního státního svátku.

Osobně přesto hlasuji pro zrušení alespoň jednoho „dne volna“. Není pro mě tak zásadní vědět, jestli ušetříme ročně deset nebo dvacet miliard. Podstatné je, že nějaké peníze ušetříme. A to stát i firmy. Je pro mě zároveň mnohem přijatelnější vzdát se dnes dobrovolně jednoho svátku, než nedobrovolně čekat na moment, kdy bude stát hledat peníze do rozpočtu jinde a to třeba v oblasti vyššího odvodu daní.

Zároveň se mi líbí představa, že alespoň jednou jako stát vystoupíme odvážně, progresivně a budou to právě okolní země, které se od nás nechají inspirovat, tak jako my dnes můžeme od Dánska.

Domnívám se, že podobně jako já může přemýšlet i celá řada z vás. Navenek vystupujeme raději opatrněji, ale uvnitř v nás dříme myšlenka, která zrušení svátku může podporovat. Proto si v tomto ohledu vážím i například političky Markéty Pekarové Adamové, která se nebála vyjádřit pohled, že by zrušení svátku minimálně „zvážila“. Osobně se s ní shodnu i na Svátku práce (1. května), který je pro nás pro oba jistým přežitkem, a tedy i kandidátem číslo jedna pro zrušení.

V celku zajímavé bylo sledovat minulý rok ankety, ve kterých jsme jako Češi hlasovali, který ze státních svátků bychom zrušili. Tedy pokud bychom museli. Abychom získali co nejčerstvější data, můžete hlasovat v anketě níže. Vybral jsem tři svátky, které se suverénně nejčastěji objevovaly právě ve výše zmíněných anketách.

Zdroje: