Článek
Je to pár týdnů, co jsem měl na motorce nehodu. Předjížděl jsem skoro stojící kolonu a nevšiml si auta, které odbočovalo doleva. Nikdo neutrpěl zranění, ale museli jsme zavolat Policii ČR, protože se jednalo o škodu nad 100 000 Kč, což nám v těchto případech v § 47 přikazuje Zákon o silničním provozu č. 361/2000 Sb.
Nadšení a zděšení zároveň
Kromě poučení si odnáším z této situace ještě dva pocity. Ten první je upřímné nadšení nad lidskostí policistů, kteří byť to byla jejich sedmá nehoda ten den, jak sami tvrdili, byli opravdu milí. Navíc se zajímali nejdříve o naše zdraví, až poté jsme řešili zbytek. Naopak naprosté zděšení jsem prožíval při pohledu na jejich práci a nedigitalizovanou administrativu. Ta zabírala dlouhé desítky minut. A přitom vůbec nemusela.
Jak probíhal zápis o nehodě?
Celou nehodu vyšetřovali dva policisté. Probrali okolnosti se mnou i s druhým účastníkem nehody a vzájemně jsme si potvrdili, jak k oné nehodě došlo. Od každého z nás si poté vyžádali řidičský průkaz, zelenou kartu a malý technický průkaz. Zavřeli se na nějaký čas do auta a my čekali. Koukali jsme na takovou tu větší dodávku, kde máte v zadním prostoru místo sedadel uprostřed stolek, na něm tiskárnu a vedle dvě speciální židle. Netrpělivě jsme čekali, až se ty zavřené dveře otevřou.
Starý dobrý papír a propiska
Dočkali jsme se po necelé hodince. Po otevření dveří nás jeden z policistů přivolal. Stáli jsme tam a překvapeně zírali na takový ten klasický dokument Zápis o nehodě, který byl vyplněný propiskou. Nebo alespoň já jsem zíral. Těsně po nehodě jsem totiž neměl u sebe řidičský průkaz, nechal jsem si ho dovézt známým. Jeden z policistů byl ale na základě mého jména a data narození schopen v nějakém IT zařízení dohledat moji fotografii a další údaje. Říkal jsem si „wow, ti to mají celé zdigitalizované“.
Nulová digitalizace
Ministerstvo dopravy ČR doporučuje používat při dopravních nehodách tzv. Evropský záznam o dopravní nehodě. Příklad vyplněného formuláře i k představě, co vše musel policista zaznamenat, naleznete ZDE. Umíte si asi představit, kolik času to zabere. Jméno, adresa, telefon, informace o vozidle. Dále pojišťovna a informace o ní, řidičský průkaz a spoustu dalšího. A to u obou řidičů. Přitom všechny tyto informace by mohl stát potažmo PČR mít k dispozici elektronicky. Potom by nebylo třeba vše ručně vypisovat. Na základě rodného čísla by se automaticky doplnily potřebné údaje. Stejně tak na základě vyplnění SPZ informace o automobilu, pojišťovně atp.
Foťák jako pomocník
Další zděšení jsem prožil, když jeden z policistů vytáhl takový starší foťák. Myslím, že to byl Canon, klasická zrcadlovka. Tady budu po paměti citovat jeho slova: „Pánové, poprosím vás, zkontrolujte si údaje tady v tom formuláři, jestli vše sedí. Tady na konci dole poprosím vaše podpisy. Originál je tady pro vás pane. A kopie pro vás jako viníka nehody. A ještě si tady s dovolením vyfotím ten originál. Víte, já pak tu fotku z foťáku musím stáhnout do počítače, barevně vytisknout a přidat to k tomuhle záznamu a odnést celé do archívu. No a kdybych si vyfotil tu kopii z propisovacího formuláře, tak by to za pár let vybledlo a nich bychom z toho nepřečetli.“
Místo deseti minut hodinu
Když vezmeme v potaz, že formulář vyplňovali necelou hodinu dva policisté, propálilo se tím opravdu mnoho času. Přitom kdyby bylo vše digitalizované a propojené, s podpisem na tablet a automatickou archivací, mohly se dveře policejní dodávky otevřít třeba po deseti minutách a ne skoro po hodině. Vždyť takhle už to funguje i ve spoustě restaurací – číšník něco namačká do tabletu a v kuchyni už vědí, co vařit.
Co s přebývajícími 50 policisty?
A teď trocha čísel. V minulém roce vyšetřovala PČR celkem 98 460 nehod. Pokud na základě mého příběhu odhadneme, že včetně archivace stráví vždy dva policisté na každé nehodě o 30 minut více, dohromady tak promrhají jednu hodinu na každém případu. Za minulý rok by to pak bylo 98 460 hodin. To zaokrouhleně odpovídá ročnímu fondu pracovní doby přibližně 50 policistů. Mluvíme tu o padesáti policistech, kteří by se mohli věnovat důležitější práci na jiných místech.
Celá tahle záležitost za skoro sto milionů ročně
Anebo můžeme poukázat na možnou úsporu, pokud by se jejich místa zrušila. Víte kolik bychom tím ušetřili? Záleží, kolik stojí jeden policista včetně odvodů, tréninku, vybavení, školení, nákladů na automobil, kanceláře, a k tomu případná výsluha. Nebál bych se odhadnout částku někde ke 120 000 Kč měsíčně. To jsme pak při padesáti policistech na minimálně 72 000 000 Kč za rok. A hádám, že většina z nás by uměla přijít s návrhem, jak a kde tyto peníze využít smysluplněji.
Zdroje: Policie ČR, Ministersto dopravy ČR, Zákon o silničním provozu č. 361/2000 Sb.
