Článek
Dvoudenní výlet po Šumavě minulý týden sliboval opravdu hezký zážitek v jedné z nejkrásnějších krajin České republiky. Potkalo se totiž snad úplně všechno. Nepršelo, teplota byla tak akorát, výletníků na cestě spíše méně než více. Spolu s mou partnerkou jsme si naplánovali trasu, která byla pro netrénované trochu náročnější. Něco kolem třinácti kilometrů s převýšením asi 800 metrů. Cíl na samém konci cesty byl jasný. Oběd v jedné vyhlášené horské chatě a lanovkou dolů.
Placené záchody
Po několika hodinách chůze jsme dorazili na místo. Horské chaty mají své kouzlo, ale většinou i své „turistické“ ceny. S tím jsme ale počítali. Než jsme si ale objednali, rozhodli jsme se ještě odskočit si na toalety. Poněkud nemilým překvapením byl turniket přímo u vchodu na WC. Ten byl možný rozpohybovat za poplatek 20 korun. Jak už to ale bývá, i tady člověk peníze neřeší a pár korun je ochotný investovat.
Kupón v hodnotě 20 korun
Přístup na WC zadarmo nebyl, to je pravda. Výměnou za 20 korun jste však dostali lístek, který bylo možné použít jako slevový voucher ve stejné hodnotě na útratu v místní restauraci. Do té jsme se navíc právě chystali. Podmínky jednoduché. Stačí předložit při placení kupón obsluze a sleva je vaše. Žádné další podmínky není třeba plnit. Neexistuje ani omezení, kolik voucherů najednou je dovolenou použít, nebo jestli musí být všechny vaše. Zkrátka jeden voucher = sleva 20 korun.
Voucher v hodnotě 20 korun. Nedůležité údaje jsem rozmazal
Překvapení v přihrádce automatu
Jenže zdálo se, že moc lidí o tomto benefitu nevědělo. Přestože přímo u turniketu byla velká cedule, která právě o této možnosti využití voucheru jasně informovala. Prožil jsem tak během vteřiny docela silné emoce. Když jsem totiž do přihrádky automatu sahal pro svůj lístek, zjistil jsem, že je tam nejen můj lístek, ale i dalších deset nevyzvednutých lístků! Někdo na ně očividně zapomněl, nebo je prostě nechal být, protože by mu byly k ničemu. Mně se ale dost hodily.
Jeden oběd zdarma
A tak když jsem dal naše dva lístky s těmi nalezenými dohromady, držel jsem v ruce poměrně pěkný balík v hodnotě 240 korun. S těmito dvanácti lístky v ruce jsem se pak vydal zpět do restaurace, kde jsme si s partnerkou objednali jídlo – borůvkový knedlík, smažák a k pití jednu Kofolu. Když přišlo na placení, přistoupil jsem s lehkým váháním k pokladně a předložil celý pakl lístků.
Pokladnímu jsem otevřeně řekl, že jsem lístky v automatu našel, jestli to není problém. Byl docela překvapený, ale ocenil mou otevřenost a vlastně uznal, že na uplatnění slevy mám nárok a že se na mě tedy usmálo pořádné štěstí. Sleva 240 korun mi pak opravdu pokryla celý jeden oběd (borůvkový knedlík za 229 korun) a ještě zbylo na část Kofoly.
Účtenka za oběd s červeně vyznačenou slevou za použité vouchery. Nedůležité údaje jsem rozmazal
Co z toho vyplývá?
Osobně mám z této milé zkušenosti tři jednoduché závěry:
- Už vždycky budu u každého turniketu nanejvýš pozorný. Jak jsem totiž vypozoroval, jedná se o čím dál tím častější praxi, kdy vás restaurace za použití vlastních toalet „přinutí“ s pocitem ušetřených peněz utratit v důsledku ještě více. Pokud ale budete pozorní, můžete nakonec něco málo ušetřit i vy.
- Chci se zaměřovat více na maličkosti, které dělají v životě mně i ostatním radost. V tomto případě šlo o úsporu opravdu pár korun. Historka už ale pobavila spoustu mých přátel, a mně i s partnerkou zpříjemnila už tak hezký den.
- I přes nepříjemný pocit chci být v životě odvážný. Nebyl jsem si jistý, jestli můžu lístky použít, když nebyly moje. Měl jsem částečné obavy, malý strach. Nevzdal jsem to ale předem a člověku za pokladnou jsem „přiznal barvu“. Ve výsledku jsem z toho nakonec profitoval. A podobným situacím, kdy je testována naše odvaha, čelíme z mého pohledu někdy i několikrát za den.
