„Mám sud!“ Vraždy u Příbrami otřásly celým Českem

Na začátku 90. let let se česká společnost potýkala s řadou temných zločinů. Skupina známá jako „Orličtí vrazi“ však mezi nimi vynikla svým brutálním a promyšleným stylem. Pětice zločinců, motivovaných primárně ziskem, zavraždila během tří let pět lidí. Jejich těla pak tato pětice rafinovaně likvidovala v sudech s hydroxidem sodným. Jednoduše je vhazovala do Orlické přehrady pod Žďákovským mostem.

Ve středu zločinného spolčení stály tři dominantní postavy: Karel „Karlos“ Kopáč, Ludvík „Pacient“ Černý a Vladimír Kuna. Kopáč byl bývalý člen Útvaru rychlého nasazení, vyhazovač a obchodník se zbraněmi. Hlavním vykonavatelem vražd byl Ludvík Černý. Psychicky labilní, chladnokrevný a přezdívaný „Pacient“ kvůli svému chování. Se skupinou byli spojeni i Vladimír Kuna, jehož posilovna fungovala jako logistická základna a inspirovala k použití sudů s louhem, dále Kopáčova sestra Irena Meierová a její milenec Petr Chodounský.

První obětí se stal 5. dubna 1991 podnikatel Aleš Katovský. Tomu dělal Kopáč bodyguarda. Kopáč se o Katovském zmínil Ludvíku Černému a ten vymyslel plán, jak podnikatele okrást a zlikvidovat. Na domluvené schůzce Černý předstíral, že má zájem o koupi valut. Katovského požádal o odvoz, protože u sebe údajně neměl potřebnou částku. Během cesty pak Černý Katovského střelil ze zadního sedadla do hlavy. Mrtvého podnikatele pak s Kopáčem na skládce zabalili do pletiva a ze Ždákovského mostu shodili do Orlíku. Jejich zisk z této vraždy byl v té době 800 000 Kčs.

Druhou obětí orlického gangu se stal přistěhovalec z Kosova Leorent Lipoveci, který 9. ledna 1992 navštívil Vladimíra Kunu s úmyslem koupit od něj zbraň. Schůzky se kromě Kuny účastnili i Kopáč s Černým. Zatímco se Lipoveci chystal prohlédnout si zbraň, usmrtil ho Černý střelou do hlavy. Tělo oběti poté zavařili do sudu s louhem a stejně jako v předchozím případě ho shodili do Orlíku. Tato vražda tentokrát triu pachatelů vynesla pouhých 30 000 Kčs. Možná i proto se rozhodli vraždit znovu už za necelý měsíc, a to dokonce v řadách vlastní rodiny.

Další obětí vrahů se stala matky Vladimíra Kuny Anna Medková. Motivem vraždy byl rodinný dům, který měl Kuna po smrti své matky zdědit. 7. února 1992 poslal Ludvík Černý Medkové balíček, který obsahoval semtex, TNT a šrouby. Jakmile se ho Medková doma pokusila otevřít, balíček vybouchnul a způsobil jí smrtelné zranění, kterému po pěti dnech v nemocnici podlehla. Než se tak stalo, plánoval Kuna matku v nemocnici udusit polštářem. Touto vraždou si gang přišel asi na 1,6 milionu korun. Ani tato těžko uvěřitelná vražda vlastní matky nebyla jediným případem, kdy se gang Orlických vrahů zaměřil na členy vlastní rodiny.

Jejich pátou obětí se stal švagr Karla Kopáče Jaroslav Meier. Kopáč chtěl začít provozovat erotický klub, na což ovšem neměl prostředky. Požádal proto Meiera, aby se mu svým domem zaručil za bankovní půjčku. Švagr ho však odmítnul. Do hry se ale překvapivě vložila Meierova manželka (Kopáčova sestra) Irena, která Kopáčovi nabídla, že pokud Meiera zabije, ona zdědí dům a bude jím za půjčku ručit. Jejím motivem byl fakt, že udržovala nemanželský vztah a spolu se svým milencem měli zájem zmocnit se Meierova majetku.

Kopáč byl ovšem v tomto případě proti, a tak se Meierová obrátila přímo na Ludvíka Černého. Ten souhlasil a 6. července 1992 Meiera na chodbě jeho domu zastřelil samopalem. Krom všech zmíněných vražd Černý zavraždil ještě starožitníka Vlastimila Hodra, kterého následně okradl o zlaté pečetě, a zcela na vlastní pěst i Afrima Kryezia, kosovského Albánce, jehož vraždu si u Černého objednala skupina překupníků drog z bývalé Jugoslávie. Krom všech vražd, které spáchal, se pak Černý v létě 1992 navíc ještě neúspěšně pokusil zastřelit policistu Jana Matu.

Již od roku 1993 kriminalisté získávali z podsvětí různé nepodložené zprávy o vraždách podnikatelů, jejichž těla měla být shozena do jakési přehrady. Teprve za další dva roky začala policie ve spolupráci s báňskými potápěči prozkoumávat dno orlické nádrže. Potápěči po několika dnech nalezli dva sudy s lidskými ostatky a jedno tělo zabalené v pletivu. Když se o nálezu těl dozvěděl Karel Kopáč, který byl navíc toho času v důsledku autonehody upoután na invalidní vozík, rozhodl se, že spáchá sebevraždu. Sám přivolal policii, která mu po dlouhém vyjednávání čin rozmluvila. Krátce poté se rozhodl vypovídat a právě jeho výpověď celý případ rozkryla.

V dubnu 1997 pak v případu Orlických vrahů zazněly rozsudky. Ludvík Černý a Vladimír Kuna byli odsouzeni na doživotí, Karel Kopáč na 21 let, Petr Chodounský, (milenec Ireny Meierové) na 14 let a Irena Meierová na 12 let. Je téměř jisté, že kdyby se soud konal o pár let dříve, minimálně Ludvík Černý by dostal trest smrti. Přesto se všichni odsouzení proti rozsudku odvolali, protože se jim zdál příliš tvrdý. Odvolací soud snížil Kunovi trest z doživotí na 25 let a Meierové z 12 na 10 let. Ostatním tresty potvrdil.

Ludvík Černý si ve vězení nechal změnit příjmení, jeho žádost o podmíněné propuštění byla v roce 2017 zamítnuta a stále si tak odpykává svůj doživotní trest. Karel Kopáč se v dubnu 2004 v kuřimské věznici oběsil, Vladimír Kuna byl předčasně propuštěn v roce 2013, Petr Chodounský v roce 2009 a Irena Meierová již v roce 2002. Česká justice tedy byla k pachatelům jednoho z nejhorších porevolučních případů velice shovívavá.