Článek
Neznal jsem ho. Šlo o muže z pomáhající profese. Kývnul na účast v zábavné show Výměna manželek. A měl jako všichni ostatní před ním i po něm otevřít dveře své domácnosti a nechat do ní společnost nahlédnout.
Jenže vše se vymklo z rukou. Celý příběh skončil smrtí, kdy si tento člověk sáhl sám na život. Externí režisér tohoto pořadu totiž neúměrně vyvíjel na onoho muže nátlak. Aby mluvil rasisticky, a tím celou epizodu vytvořil zajímavější, konfliktnější, pro diváka více lákající. Tento muž se do toho nechal natlačit. A konec smutného příběhu už známe. O podrobnostech případu informovaly například Seznam Zprávy.
Externí režisér pořadu Výměny manželek je vinen. To on měl prsty v ukončení života jiného člověka. Tak mluvil soud. Je na místě ale položit další otázku (a především si ji zodpovědět), zda v oné tragédii nejsme zataženi i my diváci? Dříve, než tuto možnost rovnou shodíme ze stolu, se nad ní alespoň krátce zamysleme. Snad možná to je odkaz, který nám tady po této tragédii zbyl, a se kterým můžeme užitečně naložit.
Úspěch pořadu na komerčních televizích je určen především sledovaností. Když se podíváme díky webu MediaGuru zpětně na sledovanost Výměny manželek, potvrdíme si její obrovský úspěch. Běžně přes půl milionu lidí, kteří sledují často dopředu domluvené a uměle vytvořené scény s cílem pobavit se, odpočnout si a zažít nějaký ten bizár. Čím mohutnější, tím samozřejmě lepší. Proto dávají tvůrci dohromady tak často nesourodé a naprosto odlišné rodiny. Aby se děly věci.
Jenže právě samotným faktem, že si tak velká část populace vzala ovladač od TV a naladila na ní Výměnu manželek, jsme se možná stali spoluviníky. To vysoká sledovanost udržuje pořad stále při životě. To náš hlad po bizáru a pikantnostech nutí režiséry uspokojovat naše tužby. Chceme víc emocí. Víc extrému a dramat. A televize nám to dává. Vyvolá to totiž víc reakcí. Víc kliknutí, sdílení, komentářů. A v důsledku tak i víc peněz. A pokud nebude pořad dost cool, přepneme na jiný. A přesně toho se tvůrci různých show bojí.
Nabídnu jedno přirovnání. Spousta z nás odmítá kupovat levné oblečení za pouhé desítky korun. Moc dobře totiž víme, že se často šije v rozvojových zemích v naprosto odstrašujících a nelidských podmínkách. A s tím nechceme mít nic společného. Neřeší se délka pracovní doby, bezpečnost, věk pracovníků. I tady existují smutné příběhy, které končí smrtí. A tak si logicky říkáme, že od toho dáme ruce pryč a náš nesouhlas vyjádříme alespoň tím, že nákup takového oblečení bojkotujeme. A to je správně. Ani na dálku nechceme být spoluúčastníky takového nepřípustného chování.
V principu je to pak ale stejné i s naší aktivitou za televizní obrazovkou. To, co sledujeme, zároveň svým sledováním podporujeme. Je třeba v tom přestat být lhostejný. Máme-li na mysli Výměnu manželek, tak je samozřejmé, že nemůžeme nikterak ovlivnit, jak se chová režisér k účastníkům, jak mají mezi sebou nastavenou smlouvu, nebo jak probíhá jejich komunikace. Ovlivnit už ale můžeme, a je to jen čistě na nás, jakým obsahem se budeme sytit, a tím ho v důsledku i podporovat.
