Článek
Každý občas může podlehnout katastrofickým filmům a apokalyptickému scénáři naší budoucnosti. Jen události několika posledních let nám dokazují, že se mohou stát nenadálé situace, které ochromí celé státy, kontinenty, nebo dokonce i celý svět. Každý si to však řeší po svém. Někdo nakoupí větší množství toaleťáků jako za covidu. Někdo si staví podzemní bunkry, jiný tyto myšlenky zcela potlačí. Avšak i na mezinárodní úrovni se musí počítat s pesimistickými scénáři. A jedním z nich je speciální místo na naší planetě vytvořené jako pojistka. Norská vláda ve spolupráci s NordGen (dříve Norská genová banka) a mezinárodní organizací CropTrust vytvořily a spravují jeden z nejdůležitějších „mrazáků“ na světě: Svalbard Global Seed Vault.
Špicberské globální úložiště semen, nazývané někdy také jako Arktická krypta posledního soudu, se nachází asi 1 300 km od severního pólu na Špicberském souostroví poblíž města Longyearbyen. Jedná se o zabezpečené místo, vytesané do pevné skály věčně zmrzlé hory. Funguje jako genová (semenná) banka významných světových rostlin a plodin. Jejím cílem je uchovávání zásob semen pro případ nečekaných událostí jako klimatické změny, válečné konflikty nebo přírodní katastrofy. V době jejího slavnostního otevření v únoru 2008 zde bylo uloženo více jako 320 000 vzorků semen. Nyní již množství uložených vzorků přesáhlo jeden milion.
Vstup do banky osvětlený uměleckou instalací z optických vláken je známý a fotogenický (viz úvodní foto). Proto nepřekvapí, že je oblíbený mezi cestovateli pro pořízení selfie a odškrtnutí si tohoto místa na vlastním bucket listu. Nicméně je to jediná z vnějšku viditelná část celého objektu. Za vstupní bránou musí člověk zdolat tunel o délce více jak 100 metrů, než se dostane ke třem velkým halám připraveným pro uchování semen. Momentálně se využívá pouze jedna z nich. Celkově jsou však schopné pojmout až 4,5 milionu vzorků semen. Celý objekt zabezpečením připomíná nedobytnou kryptu. Nachází se totiž v permafrostu pod vrstvami horniny o tloušťce 40 až 60 metrů a přibližně 130 metrů nad úrovní moře.
V hale se semeny je navíc zajištěn chladící systém, který zde udržuje konstantních 18 pod nulou. Kromě dodávek elektrické energie z veřejné elektrárny je objekt vybaven i generátory, které mají schopnost zajistit dostatek energie v době případného výpadku. Prostor je také neustále monitorovaný kamerami a bezpečnostními senzory.
Uložení semen má své striktní parametry. Semena musí být uchována v suchu a chladu, proto jsou uložena do speciálních vzduchotěsných hliníkových obalů a vložena do plastových či dřevěných krabic v dané velikosti 60 × 40 × 28 cm, aby pasovaly přesně do regálů v halách. Dále jsou očíslovány, označeny jmény vkladatelů a pozicí v regálu.
Najdeme tu i českou stopu. ČR není pozadu, již dvakrát poslala své zásoby semen k uložení na „Špicberky“. Poprvé to bylo v roce 2015, kdy poslala 800 vzorků zemědělských plodin a o tři roky později v roce 2018 semena především obilovin a zeleniny. Řadí se tak na seznam dárců, kde můžeme najít země, jako jsou třeba Severní Korea, USA, Pákistán, Austrálie, ale i desítky dalších zemí z celého světa.
Závěrem se nabízí polemika, jestli vůbec takové vynaložené úsilí a prostředky mají smysl a nepřijdou vniveč. Je třeba ale hned říci, že bankovní rezervy se již jednou vyplatilo mít. Poprvé se do rezerv sáhlo v roce 2015, kdy byly poslány některé druhy semen do Sýrie, zničené občanskou válkou. Dále pak do Libanonu a Maroka. Naším přáním však zůstává, aby takových situací, kdy bude třeba semenných zásob využít, bylo co nejméně.
Zdroje: www.seedvault.no; ČT24
