Článek
Mnozí možná neví, že předseda Poslanecké sněmovny není jen obyčejná postava s kladívkem v ruce, která vyhlašuje do mikrofonu přestávku a napomíná ty, kteří se u řečnického pultíku zdržují moc dlouho.
Ve skutečnost jde totiž politicky o jednoho z nejdůležitějších činitelů v zemi, který stojí hned vedle prezidenta a premiéra. Za svou práci navíc pobírá nadstandardní mzdu, která dokazuje důležitost jeho funkce.
Hlavní úkoly šéfa Poslanecké sněmovny ČR
Jeho hlavní úkoly jsou přesně vymezené. Zahrnují celou řadu zodpovědností, které vyžadují nadhled, právní znalost a schopnost jednat s mnoha různými subjekty. Kromě toho, že tato osoba svolává, zahajuje a ukončuje schůze, podepisuje také zákony a usnesení, zastupuje Sněmovnu navenek a za jistých podmínek dokonce navrhuje prezidentu republiky, koho má jmenovat předsedou vlády. Je tedy přirozeným garantem demokratického procesu a důvěry mezi zákonodárnou, výkonnou a soudní mocí.
Zasedací sál Poslanecké sněmovny
Okamura jako naprosto nevhodný kandidát
S ohledem na výsledky voleb a aktuální povolební situaci se s největší pravděpodobností stane tímto člověkem Tomio Okamura. Právě Motoristé, SPD a ANO se totiž na tomto jménu jednohlasně shodli. Jenže sám lídr hnutí SPD je známý tím, že místo věcných diskuzí nabízí běžně ponižující konfrontace a místo argumentů urážky.
S oblibou mluví dlouhé hodiny u řečnického pultu jen proto, aby blokoval jednání. K novinářům se už dlouho chová velmi nevhodně, naprosto dehonestuje práci reportérů České televize i tohoto veřejnoprávního média jako takového. Přitom by se právě on sám měl stát někým, kdo chrání prostor pro svobodnou debatu. Nejen ve Sněmovně, ale i ve společnosti.
Hodný pastýř? Ani náhodou
Funkce předsedy dolní komory vyžaduje nestrannost, schopnost uklidnit napětí a hledat kompromis. Jde o práci jakéhosi pastýře, který musí mít respekt a svým chováním jít vzorem. V přítomnosti Tomia Okamury, o jehož vydání žádala Policie ČR, ale hrozí pravý opak. Tedy eskalace konfliktů, umlčování oponentů a další rozpad už tak poničené politické kultury.
Člověk, který dělí společnost na „my a oni“, nemůže být spravedlivým moderátorem národního dialogu. Ani v Poslanecké sněmovně, ani směrem k médiím a dalším subjektům. Nezapomínejme totiž, že jedním z hlavních úkolů této funkce je „zastupování Poslanecké sněmovny navenek“.
