Článek
Martina Sáblíková je náš národní sportovní poklad. O tom není pochyb, ať se na její kariérní výsledky podíváme z jakéhokoliv úhlu. Právě proto při jejím patrně posledním závodě na olympiádě dostala takové ovace, které ji dojaly až k slzám. A naprosto zaslouženě. Pokud bychom dávali sportovce na české bankovky, byla by patrně jedním z nejžhavějších kandidátů na tuto přednost.
Mimořádné úspěchy v celé kariéře
Když bychom se totiž zaměřili jen na medailové úspěchy ve světovém poháru, mistrovství světa a evropy, nebo také olympiády, nestačila by nám k tomu ani jedna A4. Posuďte sami.
- Tři zlaté medaile ze ZOH (2x Vancover a Soči)
- Dvě stříbrné medaile ze ZOH (Soči a Pchjongčchang)
- Dvě bronzové medaile ze ZOH (Vancover a Peking)
- více než 20 zlatých medailí z Mistrovství světa (mezi roky 2007 a 2020)
- spoustu dalších medailí z Mistrovství světa i Evropy
Těžké podmínky a mentalita vítěze
Kdokoliv si přečte příběh Martiny Sáblíkové speciálně se zaměřením na její tréninky, musí žasnout. Sama se totiž netajila tím, že trénovala i na rybníku. V Česku totiž pro rychlobruslení nebyly a patrně ani nikdy nebudou takové podmínky jako třeba v Nizozemsku. Za zmínku stojí také neuvěřitelná mentalita vítěze, kterou se Sáblíková celou kariéru prezentovala.
Podívejme se jen na první a poslední medaili, kterou Sáblíková získala na Mistrovství světa. Mezi zlatem ze Salt Lake City (2007) a stříbrem z Hamaru (2025) je neuvěřitelných 18 let.
Olympiáda 2026 v Itálii
A pak přišla poslední olympiáda v kariéře Martiny. Očekávání už nebyla tak velká jako v předešlých ročních. Navíc o to víc, když sama česká hvězda bojovala s nemocí. Ta ji nepustila do závodu na 3 000 metrů, a tak se čekalo, jestli se uzdraví na svou oblíbenou pětikilometrovou trať. Bohužel ani to se nestalo. Sama prozradila, že den před závodem měla při tréninku tepovku o 20 tepů vyšší, než by se zdravým tělem mít měla. Přesto šla závodit.
Poprvé bez mentality vítěze
Byl jsem asi sám, kdo byl po závodě Martiny zklamaný. Ne z výsledku. S nemocí se závodit nedá, to je jasné. Ale z její mentality.
Já jsem říkala (den před závodem), že to rozjedu a uvidíme, jestli umřu po dvou kolech, nebo po deseti. Bohužel to přišlo hodně rychle
Nastoupit do závodu s tím, že uvidím, jestli mi tělo dovolí alespoň dvě kola, je opravdu málo. Sáblíková zná své tělo nejlépe, a tak se měla rozhodnout nenastoupit. Celá hala by se s ní jistě rozloučila stejně emotivně, protože Martinu má ráda snad celá rychlobruslařská komunita.
I přes toto drobné zaškobrtnutí je třeba si v mysli zachovat obraz Martiny jako neuvěřitelné bojovnice, která reprezentovala Českou republiku doma i ve světě tím nejlepším možným způsobem. Skvělými výsledky a pokorným přístupem.
