Článek
Prezident Petr Pavel vystoupil 3. března v Poslanecké sněmovně s projevem, který se týkal především apelu na zvýšení výdajů na obranu státu. Mluvil o konfliktu na východě Evropy, o bezpečnosti České republiky a o tom, že svoboda něco stojí. Něco takového se dá především v kontextu dnešní doby chápat jako očekávaná reakce téměř každého politika.
Dětinské gesto Petra Macinky
Kdo se na onen přenos díval, v jednu chvíli si musel všimnout zajímavého momentu. V zorném poli diváka se totiž celou dobu nacházel i ministr zahraničí Petr Macinka. Ano, přesně ten, který vede s prezidentem republiky poměrně nepříjemný spor.
Petr Macinka totiž během přímého přenosu začal listovat jakýmsi starým časopisem. Šlo o výtisk deníku Rudé právo. A jen těžko se dá předpokládat, že šlo o náhodu.
Co vlastně bylo „Rudé právo“?
Rudé právo byl oficiální tiskový orgán Komunistické strany Československa. List, který po desetiletí sloužil jako nástroj propagandy režimu, který mimo jiné například omezoval svobodu slova. Pro generaci, která zažila normalizaci, tak při Macinkově listování nešlo jen o jakousi kuriozitu, ale také připomínku něčeho velmi nepříjemného.
Kontext, který nelze ignorovat
Kdo sleduje napjaté vztahy mezi Pavlem a Macinkou, moc dobře ví, že jejich střety nejsou ojedinělé. O to silněji právě toto Macinkovo gesto působí. Když někdo za zády prezidenta demonstrativně listuje právě tímto titulem, těžko to brát jako náhodu. Macinka si totiž nenechá ujít příležitost, aby mohl Pavlovu minulost v tom negativním světle připomenout.
Otázka tak už jen zní, co tím chtěl ministr Macinka sdělit? Že prezident straší návratem minulosti? Že volání po vyšších výdajích na obranu je „ideologické“? Nebo jen chtěl ukázat, jak ho nerespektuje? Ať už byl motiv jakýkoli, výsledek je stejný. Místo věcné debaty o bezpečnosti státu řešíme symbolickou hru s komunistickým tiskem.
Politika jako divadlo
Politika má být střetem názorů. Tato hloupá a dětinská gesta do ní nepatří. Prezident má právo apelovat na bezpečnostní otázky. Ministr má zase právo nesouhlasit. Ale zesměšňování skrze symboly totalitní minulosti jsou bezpředmětné.
Možná si někdo řekne, že jde o maličkost. Ale ono opravdu nejde. Navíc v době, kdy probíhá několik válek pár set kilometrů od našich hranic, by si Česká republika zasloužila spíše dospělou debatu.
