Článek
Václav Klaus se patrně nevědomě zasloužil o pořádný rozruch v českých médiích. Jakýkoliv náznak podpory Ruska a svalení viny na kohokoliv jiného totiž v naší společnosti tvrdě trestáme.
Vždyť Rusko je jasný agresor. To Ukrajina je napadená země. I my máme přeci s Ruskem vlastní historii. Což si něco takového už nepamatujeme?
Přesně to jsou myšlenky, které nejednomu z nás naskočí při velmi krátkém rozhovoru, který vedl prezident Klaus s moderátorkou televize Nova.
Rozhovor, který vzbudil emoce
Klaus v něm řekl něco, s čím můžeme jistě nesouhlasit. Můžeme jeho pohled jakkoliv rozporovat, chtít po něm důkazy a upozorňovat na fakta, která podle nás může opomíjet. To vše je legitimní.
Co ale do otevřené diskuse absolutně nepatří, je nahrazování argumentů nálepkami. Bohužel přesně to se děje. Lidé v komentářích, autoři ve svých textech nazývají Klause ruským prezidentem a poskokem, demagogem, egoistou.
Jenže taková označení jsou podle mě zavádějící a odvádějí pozornost od toho podstatného, tedy co si Klaus skutečně myslí a co přesně řekl nebo neřekl.
Bývalý prezident Václav Klaus
Moderátorka v rozhovoru prohlásila, že válka vznikla, protože Rusko napadlo Ukrajinu. Klaus to nepopřel. Řekl pouze, že je to podle něj složitější a že válka má svou „prehistorii“. Když se jej moderátorka zeptala, co to mění na tom, že Rusko napadlo Ukrajinu, odpověděl: „Fyzicky ano.“
Pak pokračoval úvahou o tom, co útoku předcházelo, proč k němu došlo, kdo k vývoji situace přispěl a zda bylo možné válce zabránit. To je důležitý rozdíl. Klaus neřekl, že Rusko Ukrajinu nenapadlo. Neřekl ani, že Rusko nenese odpovědnost. Tvrdil, že otázka příčin války je širší.
Vysvětlovat není omlouvat
Můžeme se shodnout, že Rusko vojensky napadlo Ukrajinu a že za tento útok nese odpovědnost. Tím ale přece nemusí skončit debata o tom, co konfliktu předcházelo.
Historické, politické a bezpečnostní příčiny války nejsou totéž jako odpovědnost za její rozpoutání. Klaus mluvil o selhání mezinárodního politického systému, o nevyužitých možnostech válce zabránit a o roli velkých světových hráčů.
Možná se mýlí. Možná některým faktorům přikládá příliš velkou váhu. Pak ale jeho argumenty vyvraťme. Fakty. Daty. Dokumenty. Ne nálepkou „ruský propagandista“.
Navíc, on sám Rusko označil za agresora. Vzpomeňme jeho rozhovor na Frekvenci 1 v roce 2022, kdy sám řekl následující.
Válka byla zahájena agresí Ruska, vstupem ruských armád na území Ukrajiny. O tom není a nemůže být pochyb.
„To říká také ruská propaganda“
Moderátorka rozhovor uzavřela právě touto poznámkou, že s podobnými termíny operuje také ruská propaganda. Ano, může. Jenže to, že nějaký argument používá ruská propaganda, ještě neznamená, že každý člověk, který položí podobnou otázku, je ruským propagandistou.
Propaganda běžně pracuje i se skutečnými událostmi, které vybírá, zkresluje nebo zasazuje do výhodného kontextu. Když Klaus mluvil o „neuvěřitelných věcech“ na východě Ukrajiny, právě tam se jej měla moderátorka ptát dál. Co konkrétně tím myslí? Z jakých zdrojů vychází? Jaký význam tomu přikládá?
To by byla skutečná polemika.
Bylo možné udělat víc?
Stejně legitimní je diskutovat o reakci Evropy a USA. Evropská unie rozhodně nebyla nečinná. Poskytla Ukrajině obrovskou pomoc a přijala už desítky sankčních opatření proti Rusku. Přesto je legitimní položit si otázku, zda byla tato politika dostatečně účinná, včasná a odstrašující. Ono už jen fakt, že se v červenci roku 2026 projednával 21. balíček sankcí proti Rusku, je úsměvný. Ve smyslu jak slabé ony předchozí balíčky asi musely být, když sílu Ruska zatím nikterak viditelně neochabily.
A tak je fajn se ptát. Mohla Evropa některým krokům Ruska zabránit? Mohla reagovat tvrději už dříve? Byly všechny možnosti diplomacie skutečně vyčerpány? A to nejsou proruské otázky. Ani to není omluva Ruska.
Klaus nemusí mít pravdu
Václav Klaus nemusí mít pravdu. Může podceňovat ruskou odpovědnost, přeceňovat chyby Západu nebo některé události interpretovat nepřesně. Pak to ale ukažme.
Nesouhlasím s tím, když se z věcné polemiky stane soud, že Klaus „šíří ruskou propagandu“ nebo je téměř „ruským prezidentem“. Pak totiž přesně přecházíme do roviny, kdy se už nebavíme o tom, co řekl, ale kým je.
Rusko napadlo Ukrajinu. Václav Klaus to v tomto rozhovoru nepopřel. Řekl pouze, že cesta k této válce byla podle něj složitější. Ale vysvětlovat příčiny války není totéž jako omlouvat agresora. A pokud tento rozdíl přestaneme respektovat, nezůstane nám veřejná diskuse, ale budeme se dál jen nálepkovat a urážet.
