Článek
Udělat zábavnou show tak, aby se bavili lidé napříč generacemi, není nic lehkého. To je třeba otevřeně uznat. Přesto existují jistá základní nepsaná pravidla humoru, která pokud se tolerují, humor může fungovat. Nova poslední srpnový večer odvysílala první díl zábavného pořadu Možné je všechno!, který sliboval zábavy opravdu plno. Kvalita humoru byla ale často na velmi nízké úrovni.
Slintání na rozjezd
Celá show byla rozdělena do několika dílčích her. Ta hned první nesla název Na plná ústa. V ní se soutěžící, kteří byli tvoření známými hvězdami, seřadili do řady za sebou. Šlo v podstatě o klasickou hru našeho dětství, kterou známe pod názvem tichá pošta. Člověk na začátku fronty předává jistý vzkaz nejbližšímu sousedovi, který pokračuje v tom stejném až na konec řady. Úspěchem je, pokud poslední z řady rozuměl vzkazu tak, jak byl opravdu vytvořen. V show na Nově byl jediný rozdíl v tom, že měli soutěžící v ústech pomůcku. Plastový „roztahovač úst“. Ten pak měl znemožnit potřebnou artikulaci soutěžícím. Divák tak byl svědkem pohledů do otevřených úst známých osobností, kteří se nemohli ubránit přirozenému slintacímu reflexu. Navíc nesrozumitelné pazvuky nepůsobily zrovna humorně.
Dobírání si Jirky Mádla
Několikrát byli také diváci svědkem sice humorného, přesto nevkusného ponižování Jiřího Mádla jako jednoho ze soutěžících. Hlavní roli sehrála jeho výška. Ondřej Sokol v jedné z her ironicky na účet Mádla pronesl: „Já jsem přes Mádla neviděl.“ Nebo když se Mádl účastnil soutěže Judo kvíz, padla ve vysílání otázka na judistu, kolik váží. Někdo z přítomných se pak znovu pobavil na účet Jirkovi výšky slovy: „Tolik, kolik Jirka měří.“ Přestože Jiří Mádl nepatří mezi nejvyšší herce, není to určitě něco, kvůli čemu bychom si ho měli dobírat. Přestože se smál i on sám, může jít samozřejmě o běžný obranný reflex, který používá kdekdo.
Trapná a prvoplánová zábava
Bohužel kvalitní humor tady musel trochu trpět. I některé další hry totiž přiváděly část diváků do rozpaků.
- Tak například ve hře Od A do Z bylo například smyslem vést dialog mezi dvěma lidmi a postupně vyčerpat všechna písmena abecedy, kterými měly jednotlivé věty začínat. Tedy například: Ahoj, jak se ti vede? Bohužel, ne moc dobře. Co se stalo, řekni. Improvizační humor je ale objektivně nesnadná disciplína, a tak často soutěžící nevěděli, co vtipného na dané písmeno říct. Divák se tak setkal i s tím, že padaly často naprosto nesouvisející věty s daným dialogem, jen aby se správně použilo písmeno. Příkladem tak může být známou herečkou vyřčená věta Yvetta Simonová je úžasná žena, která ani vzdáleně nesouvisela právě s probíhajícím rozhovorem.
- Již zmíněná hra Judo kvíz patřila také mezi ty slabší. Soutěžící v ní odpovídal na vědomostní otázky, které pokládal jinak skvělý moderátor Pavel Zedníček. Celé to bylo ztíženo tím, že slavný slovenský judista během odpovídání na otázky házel českými celebritami na připravenou žíněnku. Mělo jít tedy o nestandardní podmínky a velkou porci humoru. Ta se ale nekonala.
- Patrně nejslabší hrou pak byla hra Potmě, kdy hráli účinkující různé scénky v zavřené místnosti, kde nebylo ani trochu světla, takže na sebe vzájemně neviděli. Diváci ale jejich pohyb registrovali přes vnitřní kamery. Různé předem očekáváné narážení do nábytku a zakopávání tak mělo být hlavním důvodem pro smích diváků.
Celkově je přesto namístě ocenit odvahu TV Novy, že s něčím takovým na tuzemské obrazovky přišla. Stejný formát soutěže sice úspěšně zafungoval na Slovensku minulý rok. Proto na něj také Nova vsadila. Je ale zřejmé, že to, co funguje jinde, nemusí fungovat u českého diváka. To navíc naznačuje, kromě některých negativních reakcí diváků pod sdíleným facebookovým příspěvkem, až třetí místo ve sledovanosti sobotního večera, jak upozornil web MediaGuru.
Zdroje:
