Jedno se Fialovi upřít nedá. Stát předal ve skvělé kondici

Jaromír Nohavica zpívá v jedné ze svých písní o tom, že pro to dobré na to špatné zapomíná. Je to vlastně inspirativní verš, který můžeme překlopit i do politiky. Když se ohlédneme zpět na poslední čtyři roky vládnutí Petra Fialy, bude patrně každý souhlasit, že jeho vláda přebírala Česko v poměrně chaotické a těžké situaci. Dnes po čtyřech letech ale na to špatné můžeme zapomenout. I díky zapříčinění Fialovy vlády totiž máme zkrocenou inflaci, zvládnuté energie, zkonsolidované veřejné finance, hotovou důchodovou reformu a jasné vědomí o ukotvení na Západě. A to není vůbec málo.

Jen si na chvíli vzpomeňme, co se dělo před přibližně dvěma až třemi lety. Člověk se bál podívat na vyúčtování energií. Nejen ty poháněly inflaci ke dvouciferným číslům. V roce 2022 přes 15 %, o rok později pak necelých 11 %. Po covidu už toho bylo na všechny moc. Ceny potravin tehdy stoupaly nahoru téměř na měsíční bázi. Vláda tehdy stála před opravdu těžkou volbou. Buď populisticky rozhazovat na dluh a doufat, že to nějak dopadne, nebo udělat nepopulární, ale rozumné kroky, ze kterých se bude jednou těžit. I proto oné heslo Věříme v budoucnost na pultíku z fotografie níže, za kterým stojí Petr Fiala.

A tak se zavedly stropy na energie, cíleně se pomáhalo firmám i domácnostem. Nebylo to bez chyb, ale Česká republika to zvládla bez toho, aby veřejné finance úplně propadly. Během pár let se pak podařilo vrátit inflaci tam, kde ji všichni chceme mít. Zdražování se zastavilo, ceny potravin přestaly šplhat vzhůru, reálné mzdy začaly znovu dohánět ztracené roky a v roce 2024 a 2025 už začaly být v zelených číslech.

Jedním z největších dluhů předchozích vlád pak byla energetická závislost na Rusku a dlouho odkládaná důchodová reforma. Roky se o tom mluvilo, ale nic zásadního se nedělo. Vezměme to postupně.

Fialova vláda byla ta, která přestřihla dodávky z Ruska. Konec závislosti na ruské ropě oznámil Petr Fiala už v dubnu 2025. Ohledně plynu se dnes mluví o roce 2028. Diverzifikace dodávek ale zafungovala.

Další věc, která se odkládala desetiletí, byla důchodová reforma. Každá vláda tolik slibovala, až nakonec raději vycouvala. To Fialův kabinet ale našel odvahu a s reformou opravdu přišel. A pokud neudělá nastupující vláda špatné kroky, budeme z Fialovy odvahy těžit ještě roky do budoucna.

A pak jsou tu veřejné finance. Když Fiala nastupoval v roce 2021 k vládě, státní rozpočet byl v obřím deficitu, který by časem vedl k opravdu nepříjemným škrtům. A tak vláda přišla s konsolidačním balíčkem. Nepopulárním, ale pro budoucnost tolik důležitým. I proto dnes současný stav rozpočtová rada chválí.

Když se ohlédneme i za zahraniční politikou, lze říct, že Fialova vláda vrátila Česku důvěryhodnost a respekt. Ať už v Evropské unii, nebo v NATO. Premiér Fiala byl jedním z prvních evropských lídrů, kteří po začátku ruské agrese navštívili Kyjev, a společně s polským a slovinským premiérem tak vyslali jasný signál o naší hodnotové a prozápadní orientaci. Česká republika i díky tomu získala mezinárodní kredit a stala se zemí, se kterou se znovu počítá.

Samozřejmě, že se můžeme hádat o konkrétních krocích, které Fiala nepodniknul a podniknout měl, nebo naopak. Proto ani tento text není jakousi ódou na Petra Fialu. I on dělal chyby, některé oblasti zanedbal, v jiných mohl a měl být o dost odvážnější. Jedno je ale jasné. Českou republiku předává dnes ve skvělé formě. A pokud na něj nově vznikající vláda naváže dobrými rozhodnutími, česká nás skvělá budoucnost. A to i díky Petru Fialovi.