Článek
Velké spousty seniorů je za co si vážit. Pro nás mladší mohou být nekonečným zdrojem inspirace. A to v mnoha oblastech. Samozřejmě, že mají i své negace. O těch ať ale píší jiní. V tomto textu nabízím osm krátkých a skutečných příběhů některých z nich. Znám je osobně, nebo je znají členové mé rodiny. Za každým příběhem je skutečný člověk. Někteří z nich už nežijí. O to silnější jejich příběhy a odkazy mohou být.
Sudoku a guma
Moje babička milovala sudoku. Kdykoliv slavila narozeniny, nebo byly Vánoce, dostávala od nás nový blok s těmito číselnými hlavolamy. Po čase jsme ale zjistili, že je vyplňuje obyčejnou tužkou. Nerozuměli jsme tomu. Pak jsme ale byli svědky, kdy babička po dokončení celého sešitu s hlavolamy vše pečlivě vygumovala. „Aby to mohl ještě někdy někdo použít,“ říkávala pak s oblibou. Nerada plýtvala.
Soutěž s pomerančovou kůrou
Jako dítě jsem bydlel v bytovém domě, kde žilo i několik seniorů. V té době jsem nosil do školy sušenou pomerančovou kůru. Tenkrát se sbírala pro pomocné účely ve zdravotnictví. A my z toho udělali školní soutěž o ceny. Když to zjistili senioři z našeho domu, začali mě podporovat. Každý týden tak na nás zazvonil minimálně jeden, který přinesl většinou v papírovém pytlíku nasušenou pomerančovou kůru. Jejich dobrovolná pomoc mě fascinovala.
Férové dělení
Babička měla středně velké hospodářství. A bavilo ji zvířata krmit. Vždy pečlivě dbala na to, aby se na nikoho nezapomnělo. Nejlépe to šlo vidět u slepic. Jakékoliv zbytky z jídla vždycky přesně rozdělila do malých hromádek, aby každá slepička dostala stejný díl. Jednou jsem ji dokonce viděl, jak krájí plátky sýra, aby odpovídaly počtu slepic. Její vztah ke zvířatům byl výjimečný.
Obětavost v obchodě
Děda si v obchodě vždycky vybíral to nejhorší zboží. Babičku to neskutečně otravovalo. Naťuknutá jablka, promáčklé rohlíky, křivé mrkve, členité brambory, co se špatně škrábají. Nikdo jsme tomu nerozuměli. On to ale dělal proto, aby se ostatní mohli mít lépe a aby se toto kazové zboží nevyhodilo. I on nesnášel plýtvání.
Obrázek je ilustrační
Rohlíky k snídani
Babička milovala spánek. Čím starší byla, tím hůře se jí ráno vstávalo. Dodnes si ale pamatuji, jak si mnohokrát ráno přivstala, aby byla jako jedna z prvních v pekárně. Nosila mi rohlíky. Abych měl ve škole na svačinu co nejčerstvější pečivo. Ani neví, jak mi zpříjemňovala školské roky. A ani já to tenkrát nevěděl. Doceňuji to až dnes.
Sáček s mákem
Na prázdniny jsem často jezdíval k dědovi. Dělali jsme vše spolu. Včetně nakupování. On mě úkoloval, já dával věci do košíku. Kdykoliv jsem ale sáhl po novém sáčku, striktně mě zastavil. Tahal totiž sáčky z vlastní kapsy bundy. Už použité. V některých byly ještě zbytky po máku. Miloval housky posypané mákem. Na jiných zas byla etiketa po vážení ovoce. Za rok spotřeboval tolik sáčků, jako my spotřebujeme někdy za jeden nákup.
Nahřátá peřina
Babička měla zvláštní rituál a my ho milovali. Když jsme u ni spávali, snažila se nám vždy co nejvíce zpříjemnit usínání. Měla jednu specialitu. Než jsme šli spát, nahřívala nám obvykle peřiny na kamnech, aby nám bylo teplo. Když bylo naopak uvnitř horko, dávala nám polštáře zase na balkon, aby je ochladila studeným večerním vzduchem. Pečovala o nás v nejmenších detailech.
Obálka s penězi
Babička o tom nikdy nechtěla mluvit. Nenechávala ani sebemenší prostor pro to, abychom její dar nepřijali. Často nám dávala obálku s penězi. Tak často, že mi to ani matematicky nedávalo smysl vzhledem k výši jejího důchodu. Jí to ale smysl dávalo. „Vy mladí to dneska potřebujete mnohem víc,“ říkávala. Její štědrosti nerozumím dodnes.
Staří lidé tak nemusí být jen „k ničemu“. Naopak. Stačí jejich příběhy vnímat, zažívat, vyprávět si je a nechat se jimi inspirovat. Proto je beru osobně za „povinnou četbu“ pro každého. Negacím nedávejme tolik prostoru, i když samozřejmě také existují. Tento text je ale o seniorech, kteří jsou opravdově inspirativní. Jejich odkaz v projevování lásky, neplýtvání, upřednostňování druhých na úkor sebe a žití ve skromnosti či ohleduplnosti si chci stále připomínat. My všichni bychom měli. Seniory mezi námi totiž potřebujeme, abychom byli lepší. Aby naše společnost byla lepší.
