Plavkové fotky Soukalové a její pomoc lidem s poruchou příjmu potravy, jde to dohromady?

Předem bych chtěl zdůraznit, že tento text nemá za cíl moralizovat, ani hodnotit. Nedává odpovědi na otázky. Dává jen otázky. Celé téma navíc vnímám nanejvýš vážně a snažím se ho uchopit opravdu seriózně. Zároveň se zajímám i o názor vás čtenářů.

Společensky uznávaný ideál krásy a z něho plynoucí tlak na ženy má často za důsledek rozmach poruch příjmu potravy (PPP). A to zejména u mladých a dospívajících dívek. Cením si proto všech, kteří se snaží na tento problém upozorňovat, nebo dokonce něco aktivně dělat pro to, aby byl jeho výskyt ve společnosti co nejmenší.

Velké díky tady patří Gabriele Soukalové. Ta totiž s pomocí lidem v této oblasti rozhodně nešetří. Na straně druhé si ale pokládám otázku, jestli některé její zejména plavkové příspěvky na sociálních sítích naopak neškodí.

Příběh bývalé biatlonistky Gabriely Soukalové není třeba nijak detailně představovat. Jedná se totiž o jednu z nejznámějších žen v českém sportu. Kromě úspěšné kariéry se v souvislosti s jejím životem často mluví také o PPP. Sama se totiž s těmito problémy potýkala a byla natolik odvážná, že se s veřejností o vlastní příběh podělila.

Vlastní zkušenost ji pak dovedla k touze pomáhat. Ta později vyústila v založení Nadačního fondu Gabi. Sama Soukalová k založení řekla toto: „Nadační fond Gabi jsem se rozhodla založit na základě vlastní zkušenosti s onemocněním poruch příjmu potravy (PPP), se kterými jsem se potýkala během své sportovní kariéry.“

Nejčastěji se v praxi setkáme se třemi formami PPP. Jde o mentální anorexii, bulimii a záchvatovité přejídání. Národní zdravotnický informační portál (NZIP) pak dále upřesňuje, že jedním ze spouštěčů těchto poruch může být právě nesprávné vnímání ideálu krásy: „Ideál krásy, který je formován velmi štíhlým tělem, může mít negativní vliv na dospívající, kteří se značnou nejistotou prožívají fyzické i psychické změny během puberty.“

I uznávaná doktorka Nicole Hawkins z Center for Change (zařízení pro léčbu PPP) mluví o stupňující se závažnosti PPP. Zárodky této rostoucí krize navíc přičítá sociálním sítím a vystavovaným štíhlým tělům, které mají neblahý vliv i na právě dospívající dívky.

V podobném duchu je vedený i rozhovor mezi moderátorkou Lindou Bartošovou a antropoložkou Marií Heřmanovou (od 15. minuty). Ty mluví o souvislosti vzniku PPP se sledováním dokonalých influencerských vzorů na Instagramu. „V dnešní době může mít Instagram na svědomí spoustu PPP u mladých holek,“ zaznívá. Bartošová přináší vzpomínku na „vylepování plakátů velmi štíhlých zpěvaček“ na zdech dívčích pokojů. Heřmanová pak dále mluví (od 24. minuty) o kultuře celebrit, která je často sexualizovaná, založená na tom, že se žena často prezentuje jako sexuální objekt.

A tak když dnes navštívím veřejný Instagramový profil Gabriely Soukalové, musím konstatovat, že z posledních deseti příspěvků jsou hned tří fotografie/videa Gabriely v plavkách. Jedna z nich je výše součástí tohoto textu. V žádném případně nechci, a dokonce ani nemůžu napsat, že se Soukalová prezentuje jako sexuální objekt. Ani si to dokonce nemyslím, že by něco takového sama dobrovolně zamýšlela. Přemýšlím jen nad tím stylem fotek a jejich vlivu na okolí. Dle počtu „lajků“ lze totiž odhadnout, že společnost její krásu hodnotí velmi kladně. Je na tom tak vůbec něco špatně?

A tak se otevřeně zamýšlím nad tím, kde leží hranice mezi osobní svobodou a společenskou odpovědností. Soukalovou na Instagramu sleduje 132 tisíc lidí. Je tak bezpochyby osobou s obrovským vlivem a jistě by měla zvážit, jaký dopad mohou mít její příspěvky na společnost. Stejně tak je ale fér říct, že každý má přece právo se vyfotit a sdílet své fotografie, jak jen sám uzná za vhodné. Z tohoto pohledu tedy není správné cokoliv Soukalové (nebo komukoliv jinému) vyčítat.

Přesto je pro mě toto zmíněné téma stále nevyřešené. Vnímám velmi silně oba pohledy, a je dost možné (možná snad až pravděpodobné?), že na každém je něco pravdy. V žádném případě tu ale nejde o můj útok na Soukalovou. Vybral jsem ji jen jako jeden z příkladů, na kterém lze celé téma praktičtěji přiblížit.

Co si o tématu sdílení sexy plavkových fotek a jejich vlivu na poruchy příjmu potravy myslíte vy? Je to v pořádku? Může být něco negativního na prostém sdílení fotek z příjemné rodinné dovolené? Nebo jsme si jen na něco takového zvykli a v pořádku už to dávno není? Ocením, pokud svůj názor vyjádříte v přiložené anketě nebo v komentáři.

Zdroje: