Článek
Když Rusko v noci 9. července zaútočilo na ukrajinské město Luck, dělilo ho od polských hranic jen něco kolem 80 kilometrů. To je vzdálenost, kterou jsme schopni na dálnici ujet za přibližně 35 minut. Rusko kromě dalších měst mířilo i na Ternopil. Město, ze kterého je to k hranicím se Slovenskem přibližně tak daleko jako vzdálenost mezi Prahou a Brnem.
Nešlo přitom o nějaký ledajaký útok. Ukrajina čelila rekordnímu náletu. Více než 700 dronů a několik dalších střel a raket. Hlavní úder přitom mířil právě na západ země. A to je důležité. Už to nejsou jen Donbas, Charkov nebo Dnipro. Jsou to ale oblasti, u kterých jsme si ještě nedávno říkali, že se v nich nic neděje, což pro nás znamená klid.
Polské stíhačky ve vzduchu, my v klidu
Netřeba propadat panice. Ta ještě nikdy nikomu nepomohla. Důležité je ale nad celou situací nemávnout rukou. Podívejme se na reakci Polska. To okamžitě vyslalo do vzduchu vlastní stíhačky. Ochrana vzdušného prostoru je tam brána vážně. V Polsku mají obranu jako jednu ze státních priorit. Pomalu se tak blíží v rámci ročních výdajů na obranu někde k částce 190 miliard PLN (tedy přibližně 4,7 % HDP) Zatímco u nás dál s trochou nadsázky vedeme debaty o tom, jestli nepostačí dvě procenta, jestli obrana taková, jaká je dnes, nestačí a jestli by ony ušetřené peníze nešly použít jinde a lépe.
A new massive Russian attack on our cities. It was the highest number of aerial targets in a single day: 741 targets – 728 drones of various types, including over 300 shaheds, and 13 missiles – Kinzhals and Iskanders. Most of the targets were shot down. Our interceptor drones… pic.twitter.com/Lxa5TdYVXT
— Volodymyr Zelenskyy / Володимир Зеленський (@ZelenskyyUa) July 9, 2025
Ani 3 % na obranu nemusí být rozmařilost
Nikdo nechce válku. Ale kdo se na ni připravuje, tomu se může vyhnout. A debata o 3 % HDP na obranu není o militarismu, ale o bezpečnosti. Navyšovat chce současná vládai celá řada odborníků. Nejde přitom o žádné rozmařilé rozhazování, ale o základní investici do jistoty, kterou jsme ještě donedávna považovali za samozřejmost. Mít funkční protivzdušnou obranu, dobře vycvičenou armádu a moderní techniku není otázkou prestiže, ale nutnosti. Stejně jako mít doma hasiče, i když doufáme, že nikdy hořet nebude.
A tak zatímco Poláci mají i díky své geografické poloze patrně zařazený vyšší pohotovostní režim, my jako bychom se stále upínali k představě, že se nás to netýká. Jenže o no týká. Teď je nejvyšší čas přestat si namlouvat, že se svět vrátí do roku 2010. Nepřítel, který neuznává hranice ani mezinárodní dohody, se už dávno nepohybuje jen ve své sféře vlivu. Testuje naši připravenost. A testuje ji blíž, než jsme ochotni si připustit.
