Článek
Když Barbora Krejčíková společně s Kateřinou Siniakovou před několika lety ovládly Turnaj mistryň v mexické Guadalajaře, čekala se obyčejná děkovná řeč, tak jak to bývá. Nejdříve soupeřům, poté jedna druhé, a nakonec vlastnímu týmu.
Jenže česká tenistka Krejčíková měla jiné plány. Během svých 87 vteřin totiž vytvořila moment, který se zapíše do paměti českého sportu.
Na kurtu se rozhostilo ticho a Barbora začala mluvit:
„Ráda bych zmínila, že dnešek je opravdu výjimečný den pro nás i naše přátele ze Slovenska. Tomuto dni říkáme Sametová revoluce, kdy 17. listopadu v roce 1989 byli ještě Češi i Slováci jedním národem.“
Publikum zpozornělo. Takový úvod od tenistky po světovém finále nikdo nečekal. Přeci jen sport a politika se až tak často dohromady nemísí.
Krejčíková pokračovala dál. Nezvykle soustředěným a přitom klidným hlasem:
„Měli jsme velmi statečné studenty a občany. Vyšli do ulic a demonstrovali proti nedemokratickému režimu… Díky nim můžeme dnes žít v krásné zemi s žádnými omezeními… a hlavně se svobodou.“
A právě někdy kolem třicáté vteřiny přišel ten silný moment. Kamera totiž celou tu dobu zabírala i Martinu Navrátilovou, která si začala nenápadně utírat slze z tváře. Bylo vidět, že Krejčíková se dotkla místa, které se v ní nikdy úplně nezahojilo.
A pak přišlo to nejsilnější.
„A jen, abyste pochopili, co se tenkrát dělo, máme tady Martinu Navrátilovou, a to ona byla nucena emigrovat z naší země pryč kvůli režimu. A jsem opravdu ráda, že tu režim už není a máme svobodu.“
V tu chvíli už nešlo o sport. Nebyl to ceremoniál vítězek. Byl to osobní příběh, který se vrátil po desetiletích na světový kurt. Navrátilová stála přímo za ní a už bez přestání plakala. Slyšela totiž, že její útěk, její bolest a její odvaha nebyly zapomenuty.
Ten okamžik nebyl politický. Byl lidský. Proto se i celý stadion roztleskal, aby vyjádřil silnou podporu právě Martině Navrátilové.
Sport a politika už dávno nejsou dvě oddělené nádoby. A když někdo dokáže takto citlivě připomenout historii, aniž by komukoli ubližoval nebo rozděloval publikum, je to jen dobře.
Barbora Krejčíková to zvládla s odzbrojující pokorou. Dvojí respekt zaslouží za to, že se do něčeho takového pustila ještě v angličtině. Za 87 vteřin každopádně řekla víc než mnozí politici za celý rok.
