Článek
Každý rodič, ať chce nebo ne, má svůj vlastní způsob výchovy dětí ohledně omamných látek. Někteří zakazují, jiní vyhrožují, další tomu nechávají „volný průběh“. Najít hranici mezi tím, co je správně a co ne, je pak přinejmenším nesnadné.
Riziko zdravotní i ekonomické
Určitě se ale shodneme na tom, že kouření pro společnost představuje v celku značný problém. Zdravotní i ekonomický. Státní zdravotní ústav (SZÚ) v nedávném šetření informoval, že téměř čtvrtina (24,4 %) naší populace je na tabáku závislá. Jedná se tak o jednu z největších hrozeb pro veřejné zdraví, jak uvedla sama ředitelka SZU. Navíc běžný kuřák při dvaceti cigaretách denně zaplatí za život něco kolem milionu a půl korun (viz např. kalkulačka ZDE).
Kouření jako móda dětí
Když jsem byl malý kluk, rostla v mém okolí móda kouření mezi staršími dětmi. Chodil jsem do druhé třídy a už jsem slyšel od některých svých starších kamarádů, jak si tajně zakouřili. Pochopitelně i my mladší jsme po zakázaném ovoci toužili. Vystačili jsme si ale ze začátku ubalením cigarety z papíru a pomalováním její části oranžovou fixou, která dala výrobku nádech skutečné cigarety.
Nabídka mého táty
Mého otce to ale velmi znepokojovalo. Nikdy nechtěl, aby mě ke kouření a dalším nekalostem stáhla nějaká parta. Od mala mi tak vždy říkal, že až to budu chtít poprvé vyzkoušet, ať přijdu za ním. Zajdeme koupit cigarety a někde v soukromí na zahradě to zkusíme. Věděl jsem, že by ho netěšilo, kdyby mě někde načapal s partou kluků. A tak jsem s tím v podstatě souhlasil.
První zkušenost s cigaretou v osmi letech
Jako osmiletý kluk jsem tenkrát ve svém dětském mozku dozrál k tomu, že nastal čas na první cigaretu. Zmínil jsem se o tom tátovi a ten během několika dní sehnal kusovky. Mámě jsme to neříkali a jedno odpoledne jsme spolu opravdu odjeli na zahradu. Byl jsem trochu nervózní, protože to bylo poprvé, co jsem cigaretu držel v ruce. Zároveň jsem prožíval takové ty smíšené pocity, že dělám něco, co nemám, ale přitom mi to schvaluje vlastní táta.
Očekávatelný průběh
Zvládnul jsem jako dítě kouř dostat jen do dutiny ústní. Připadal jsem si přitom jako frajer a kouření mi přišlo opravdu bezva. Jen táta mě po chvíli upozornil na to, že běžní kuřáci natahují kouř až do plic. Umíte si představit, co to udělá s malým dítětem, vyrůstajícím v nekuřácké rodině, když to zkusí. Nejdříve kašel, pálení v krku i na jazyku, trochu motání hlavy. Vlastně to za to vůbec nestálo a moje představa kouření byla o mnoho příjemnější než samotná realita.
Sladké švestky na závěr
Táta mě ještě párkrát pobídl, ať zkusím kouř opravdově natáhnout do plic a dál už mě netrápil. Skončili jsme tedy ve finále dřív, než jsme celou cigaretu stihli vykouřit. Bylo mi po ní trochu špatně, takže si dodnes pamatuji, jak jsem hledal něco na zahradě, co by mi zlepšilo chuť. Myslím, že od té doby se pro mě staly švestky velmi oblíbenou pochutinou, protože mi v porovnání s tabákem přišly na jazyku jako slast.
Dodnes nemůžu kouř ani cítit
Až s odstupem času jsem začal chápat, co jsem dostal za lekci. Tahle neobvyklá zkušenost mi totiž vlastně pomohla. Od té doby nemohu cigarety ani cítit.
Rozhodně netvrdím, že je to jediný správný model výchovy pro všechny. A už vůbec netvrdím, že je správný. Vím ale, že to u mě zafungovalo. Táta ze mě udělal celoživotního nekuřáka a nepotřeboval jsem k tomu ani doporučení od MZČR, které varuje, že kouření způsobuje rakovinu.
Pokud patříte do skupiny těch, kteří neměli štěstí jako tenkrát já a chcete s kouřením přestat, jako jednu z alternativ nabízím Národní linku pro odvykání kouření, kde vám s celým procesem odvykání pomůžou.
