Článek
Velkou a nadšenou publicitu získal nejnovější počin Nadačního fondu dárek pro Putina (NF) poskytnout Ukrajině raketu s plochou dráhou letu. Ano, tato zbraň by měla být údajně schopna zasáhnout z území Ukrajiny Moskvu. Už ne tanky, nebo vrtulníky, ale rovnou strategický bombardovací nástroj. Raketa se jmenuje Dana a s jejím svolením nese jméno nedávno zesnulé předsedkyně Úřadu pro „jadernou bezpečnost“ Dany Drábové. Už tento mandát zní zcela absurdně při vší úctě k akademičce.
Veřejné riziko
Za léta, co se válčí na Ukrajině, jsme prakticky všichni dosáhli určité otrlosti. V prvé řadě, ať už si o příčinách konfliktu na Ukrajině myslíme cokoli, je to přičiněním Ruska. To si rádo zas jednou zaválčilo a my jsme mu k tomu jako Západ ještě poskytli vynikající záminku svým nesmyslným vrtáním v záležitostech Ukrajiny. Je ale vidět, právě na projektech, jako je Dárek pro Putina, že určitý militantní potenciál zřejmě existoval a čekal na svou reinkarnaci i na naší straně. Marně byste na stránkách NF hledali vážnější tón, „fundraisovat“ na zbraně je velká zábava a marketing, príma grafika k tomu.
Dá se samozřejmě pochopit, že část české společnosti na ruskou agresi na Ukrajině reagovala militantně v osobní rovině. Někdo šel na Ukrajinu dokonce bojovat osobně, někdo se napadené zemi snaží pomoci zásobováním penězi a materiálem. Dárek pro Putina ale představuje překročení mezí: jakmile si klade za cíl dodat byť jen jedinou zbraň typu rakety s plochou drahou letu a doprovází tento zcela veřejný záměr válečnou rétorikou, soukromá sbírka přestává mít tolerovatelný privátní smysl. Stává se z ní bezpečnostní riziko pro celou veřejnost, jakkoli neztrácíme ze zřetele řetěz příčin a následků.
Válka jako předmět charity
Stojí za připomenutí, že aby NF shromáždil peníze na válečné výdaje, využívá charitativního nástroje, jakým je veřejná sbírka. Také proto je na místě zmínka o otrlosti. Válečná nadace je vlastně etický protimluv. Právně je to tak, že abyste v České republice mohli pořádat ohlášenou veřejnou sbírku podle zákona, je vyloučeno, aby měla jiný než humanitární cíl. Taková sbírka se registruje na krajských úřadech a posléze podléhá vyúčtování za účasti úřední osoby. Bohužel, bohudík to ale neznamená, že nelze pořádat sbírky i mimo tento rámec.
Lze. A dárek pro Putina to celkem dobře ví. Terminus technicus „sbírka“ proto neváhá běžně používat. Sbírka neprobíhá kasičkami někde v ulicích, ale on-line, jak je dnes již běžné i u velkých charitativních akcí. Je to prostě normální veřejná sbírka se všemi v zákoně popsanými atributy, obrací se například apelativně a s mravní výzvou na nejširší veřejnost, ale využívá – opakujme že nikoli v rozporu se zákonem de iure – možnosti kontrolní svépomoci. Vybrané peníze posléze putují kamsi do továren na zbraně, u nás nebo v zahraničí, odkud jako dar nadačního fondu putují na frontu.
Účel daru
Lze si jen bujně domýšlet, že někdo za ukrajinskou armádu musí podepsat darovací smlouvu na raketu s plochou dráhou letu, kde je popsán účel daru. Může mimochodem někdo českým občanům, kteří do fondu na nic nepřispěli (těch je samozřejmě většina), garantovat, že Dana nepoletí přímo na Kreml? Nebo i toto je marketing a dárce si může způsob využití přát? Než válka začala, nikoho by ani ve snu nenapadlo, jaký obsah může veřejná sbírka u nás získat. Mnohem podstatnější než potenciální právní spor o to, kde začíná a končí něco jako soukromá sbírková akce, je ale politický dopad toho, co válečná nadace činí.
Přijmeme-li jednání nadačního fondu jako princip konání, můžeme formou jakýchsi soukromých národních sbírek například vyzbrojit Hamás nebo rovnou vyhlásit válku Severní Koreji. Stačí dostatečný počet přispěvatelů a vyrobíme si nebo zaplatíme někde třeba jadernou bombu. Opravdu tohle nikomu nevadí? Je možné, aby si kdokoli pořádal „své“ veřejné sbírky na cokoli a stát dary na bomby odepisoval z daní? NF dárek pro Putina je pomníček za vládou Spolu a její až patologickou posedlostí Ruskem. Sám o sobě představuje neudržitelnou mravní konstrukci i ohrožení národní bezpečnosti, jakkoli se skrývá za občanský zákoník.
Jan Frank, předseda spolku Za branou
