Článek
Šíleně smutnou princeznu mám spojenou s pobytem na nemocničním lůžku. Jako čtrnáctiletá jsem ležela zhruba 2 týdny na dětském oddělení nemocnice. Pouštěli nám 3 pohádky na dvd (nebo to byly videokazety?) pořád dokola. Láska mezi Helenou a Vaškem zajisté přispěla k mému rychlému uzdravení.
O vánocích jsem se po nějaké době na pohádku podívala znovu, s dětmi. Helenka a Vašek byli stále zamilovaní, srdíčka na zdech vězení byla stejná, jak si je pamatuji. Jedna dějová linka mi ale tehdy unikla – rádcové a jejich pikle. Tito dva panáčci v pruhovaných oblecích se stále snažili manipulovat ostatními, protože chtěli bojovat.
Na chvíli i dosáhli svého. Výbuchy a kouř takový, že se dcera ptala: „Mami, je ta pohádka pro děti?“ Král Dobroslav Veselý ale vyřešil situaci po svém – poslal oba bojechtivé rádce do ringu plného bláta. Co kdybychom se jím nechali inspirovat? Ti, co chtějí válčit, by si to mohli rozdat ručně v ringu. Ani by tam nemuselo být ono bahno, pro mně za mně. Neumíraly by tisíce jiných. A vyšlo by to levněji.
