Článek
Mé představy o ruském ráji se včera rozplynuly jako pára nad hrncem. Mohl jsem tušit, že v Rusku bude hůř, než jsem si vysnil. Omluvit mě může snad jen mladická nerozvážnost a naivnost, se kterou jsem přistupoval ke všem varováním. Předně jsem měl číst český mainstream a dívat se na Otázky Václava Moravce. Ani dobře míněné rady premiéra Petra Fialy se mnou dříve nehnuly. Je to chyba a jediné, co mě může zachránit, je varovat všechny před nerozvážným přestěhováním se do Ruska, do země, kde je skutečné peklo.
Co se stalo, že to změnilo můj kladný vztah k zemi, kde včera znamená zítra? Nebo jak se zpívá v jedné ruské populární písničce, zítra dnes bude včera. Dnes vám povím, co se přihodilo včera, abyste si to zítra mohli přečíst. A určitě se rozpláčete jako předseda Mnichovské bezpečnostní konference. Jen mě nelitujte, zasloužil jsem si to. Dobře mi tak. Ale vemme to popořadě.
Ráno to vypadalo jako každý jiný běžný den. Ohlodal jsem kus omítky, abych zahnal hlad, vypil jsem hrnek vody z řeky, protože v Rusku nemáme vodovodní pitnou vodu, představil jsem si, že si nandavám ušanku, neb si nemůžeme, kvůli sankcím, koupit oděvy, a bos jsem vyrazil, ve sněhu a v mrazu, do města. Prošel jsem okolo starých žigulíků, jiná auta tady ani nejezdí.
Výhled z naší zemljanky na staré žigulíky
Za rok a půl jsem si tu přivykl na chudobu, bídu, hlad a Putina, ke kterému se musíme denně modlit. Hlavní je lidské štěstí, říkal jsem si. Toho se mi dostávalo vrchovatě, má manželka umí o štěstí krásně vyprávět. Prý ho, v roce 1985, při jedné procházce parkem, zahlédla. Celá rodina z toho žije dodnes a po večerech si o tom, při svíčkách, povídá. A ta láska… Pro lásku existuje v ruštině několik výrazů a jsou povznášející. Co víc jsem si mohl přát. Zkrátka idylický rodinný život, pohromadě s tchýní, která vždy umí dobře poradit.
Rusko je alkoholiků ráj
Pokračuji ve vyprávění strašlivého příběhu. Doplazil jsem se do obchodu. Jedním z důvodů, proč navštěvuji náš jediný krám, je ten, že je uvnitř větší teplo než na ulici. Jinak regály jsou prázdné, kvůli dobře fungujícím sankcím. Pouze poličky s vodkou a pivem jsou narvané k prasknutí.
Regál s pivem, kde samozřejmě české pivo nenajdete. Obchodní síť Věrnyj
Obchodní síť Pjaťoročka, opět bez českého piva
Pivař, jako jsem já, může v Rusku přežívat fakt jen díky zlatavému moku. Dokonce si tu můžete připadat jak v pivním ráji. Jsou tu i česká piva, mnoha značek, která sem dováží mimozemšťané, protože české pivovary by si to nedovolily. Ano, v tomto ohledu, jsem tu zažíval chmelový ráj.
Zatímco Kozel tu má svůj pivovar, a platí daně, čímž podporuje Putina, tak Pražačka exportuje přímo ze svých českých skladů
Ovšem některá piva se jak česká jenom tváří
Díky pivu jsem tady dosud žil relativně spokojeně. Ale to bylo jen zdání. Co včera následovalo, bylo děsivé.
Dotkni se ruského pekla…
Neuměl jsem si vůbec představit, jak rychle a drasticky se může peklo objevit. Jak tak kráčím obchodem, tu jako kdyby mě zasáhl blesk. Projel mi celým tělem a ohřál mi omrzliny na chodidlech. Peklo se přede mnou zhmotnilo a ani se nesnažilo maskovat.
Peklo - pikantní vepřová žebra, 49 rublů za 10 dkg
Nevěřil jsem vlastním očím, byl jsem v šoku, karma mě dohnala. Tak přeci jen je v Mordoru peklo. A ta cena, to je snad zlý sen. Z něhož jsem se snažil probudit českými špekáčky, které si tu nikdo nekupuje, protože hlavní pekelník dal Česko na seznam ne-přátelských zemí. Ale ani to mi nepomohlo.
České špekáčky
Peklo bylo prostě všude. Co vám budu povídat, utíkal jsem odtud, co mi zbytky sil stačily. A po cestě domů, v promrzlých ponožkách s dírou na palci, jsem si drmolil - viděl jsem Peklo!!!
Господи!!!
Slanina Peklo
Párky Peklo
Dvojité Peklo
Tady vidíte, že z života v Rusku nic nezamlčuji. Opravdu je tady Peklo.
