Článek
Dne 2. července 1951, zazněly ve večerních hodinách na chodbě školy v Babicích na Třebíčsku výstřely. Byli zde zavražděni tři funkcionáři MNV. Bezprostředně po této události zahájil komunistický režim rozsáhlé represe proti zemědělcům a římskokatolické církvi. Popravy, věznění, vysídlení a deportace celých rodin, propadnutí majetku. Celou jižní Moravu a Vysočinu zachvátil strach a obec nedaleko Moravských Budějovic se stala symbolem třídního boje, který proti vlastnímu národu rozpoutala KSČ.
Jednou z nevinných obětí, která skončila na popravišti, byl i tehdejší rokytnický farář P. Jan Bula. Do Rokytnice nad Rokytnou nastoupil jako kaplan po svém vysvěcení v roce 1945. Po smrti dosavadního faráře Stanislava Lakomého převzal pak starost o celou farnost. Pan kaplan, jak mu každý říkal, se stal v Rokytnici velmi oblíbeným společníkem. Pro jeho úsměv, vrozenou eleganci a osobitý humor byl často zván farníky na svatby a různé rodinné oslavy. Rád maloval. Ve chvílích volna chodil po okolí s malířským stojanem a v tichu a kráse okolních lesů hledal inspiraci pro svoje obrazy. Oblíbený kaplan byl i členem místní jednoty Orla a jeho divadelního spolku. Maloval kulisy, psal scénáře. Byl i vedoucím místních Orlíků a v lese u Rokytnice s nimi upravil zděný seník zvaný chaloupka, kde pak pro ně pořádal zálesácké prázdniny. Později tyto aktivity StB vyhodnotila slovy: Založil skupinu mládeže ze školních dětí, kterou nazval Vojtíšci a vychovával je k náboženskému fanatismu. Mimo to jim vštěpoval nenávist k lidově demokratickému zřízení. Měl velký zájem, aby jeho mládež nevstoupila do Československého svazu mládeže.
Neúspěšná kolektivizace
V červnu 1948 proběhlo v Bukurešti zasedání komunistických stran. Sovětský svaz dal pokyn k zahájení kolektivizace venkova. KSČ s rezolucí poslušně souhlasila a dne 23. února 1949 vyšel zákon o JZD. Na jižní Moravě a zvláště pak na Třebíčsku nebyla pro komunisty v tomto směru situace příznivá. Snaha o znárodnění půdy zde narazila na odhodlaný odpor sedláků a ÚV KSČ nakonec rozhodl, že zde musí s kolektivizací pomoci KV StB v Jihlavě. Jeho velitel František Zita byl zkušený důstojník. Nasazení konfidenti začali sledovat nepohodlné osoby, odbojáře z období okupace, významné činitele lidové strany, učitele, kněze a sedláky. Na Třebíčsku byla vytvořena síť agentů provokatérů, kteří měli přispět k likvidaci a kriminalizaci těchto nežádoucích osob, včetně P. Buly. Komunistům vadila především jeho práce s mládeží a oblíbenost u občanů.
Podivný agent
V tu dobu se v únoru 1951 objevuje na Třebíčsku bývalý Bulův spolužák z gymnázia Ladislav Malý. Nervově labilní alkoholik a dobrodruh, který přišel z Rakouska, kde organizoval s několika společníky převádění osob přes hranice. Představoval se jako agent CIC a odbojář. Jeho spolupráce s Bezpečností nikdy prokázána nebyla, přesto každý, kdo se s ním setkal, byl později zatčen. Dne 25. února 1951 se objevil na rokytnické faře. Jan Bula ho zprvu nepoznal, byl zarostlý a v uniformě SNB. Při večeři vzpomínali na studentská léta a Malý víc pil, než jedl. V opilosti vyprávěl absurdní příběh o tom, jak se mu podařilo unést pražského arcibiskupa Josefa Berana z internace, dočasně ho ukrývá v nedaleké vesnici Bransouze a arcibiskup ho prý poslal, aby sehnal kněze, který by ho před cestou za hranice vyzpovídal. Jan Bula byl přesvědčen, že lže, a když se u něj Malý objevil podruhé a požádal o nocleh, odmítl ho. Uvědomil si také, že Malý svým chováním může přivést do neštěstí další nevinné lidi a žádal ho, aby svou odbojovou činností ukončil. Marně, Malý se mu vysmál a označil ho jako zbabělce. Brzy na to Malý společně s Drahoslavem Němcem z nedaleké osady Veverka, přepadli večer 22. dubna při schůzi funkcionáře MNV v Heralticích a druhý den v sousedních Poheralticích. Rokytnickému knězi bylo jasné, že bude brzy zatčen.
Zatčení
Jeden z napadených funkcionářů z Heraltic navedl Bezpečnost k hájovně Troják, kde se oba teroristé ukrývali v krytu pod včelínem u hajného Františka Kopuletého. Bezpečnost hajného zatkla a celou noc z 28. na 29. dubna ho krutě týrali v podzemí sídla jihlavské StB. K ránu ho zlomili. Přiznal, že oba aktéry akce v Heralticích ukrýval. Bezpečnost okamžitě vyjela, ale teroristy již nezastihla. Drahoslav Němec mezitím od Malého utekl a schoval se ve skrýši u rodičů. Malý se ukryl známého v Římově. Bezpečnost tedy zatkla Boženu Kopuletou, která pak při výslechu uvedla další spolupracovníky Malého, hajného Antonína Škrdlu a rokytnického faráře Jana Bulu. Krajská bezpečnostní pětka rychle vyhodnotila situaci. Nesmyslná akce Malého v Heralticích nabídla možnost realizovat řadu nepohodlných osob a StB připravila rychle rozsáhlou zatýkací akci, která začala v brzkých ranních hodinách 30. dubna. Zatýkací komando si přijelo i pro Jana Bulu. Na faře ho však příslušníci nezastihli, právě vyučoval ve škole. Velitel zásahu Otakar Neckař se tam tedy ještě se dvěma příslušníky vydal a pouta mu nasadili před užaslými žáky. Ti byli v šoku. Někteří začali vzlykat. Jan Bula sebral síly a rozechvělým hlasem se je snažil uklidnit: Doufám, že se brzy vrátím, nic špatného jsem neudělal.
Ilegální skupina
Po zatčení byl Jan Bula, stejně jako ostatní, odvezen do sídla StB v Jihlavě. Rokytnický farář při výslechu přiznal návštěvy Ladislava Malého. To však bylo málo. StB pozatýkala přátele Jana Buly v Rokytnici nad Rokytnou a realizovala plán vytvořit z těchto vytypovaných osob ilegální organizaci, v jejímž čele by Jan Bula stál. Teď bylo nutné zlomit zatčené a donutit je k přiznání. U každého z nich byl vyroben otázkový protokol, který se stal scénářem pro soud a a jehož sestavení probíhalo ve spolupráci s prokuraturou. Jan Bula tento několikahodinový výslech absolvoval 1. června. Den před tím mu byla podána pouze přesolená karlovarská polévka. Po ní nedostal napít. Naprosto vyčerpán byl odveden k výslechu. Byl překvapen tím, co po něm chtějí, a odmítal se přiznat ke lži. Výslech vedl nadporučík Antonín Achylis, který patřil k nejsurovějším vyšetřovatelům jihlavské StB. Kovovým boxerem vyrazil faráři přední zuby, zkopal ho a zmlátil gumovým obuškem. Jan Bula měl na hlavě kožené brýle a tak nevěděl, odkud dostane další ránu. Nakonec rozechvělou rukou podepsal protokol, který se stal podkladem pro připravovaný proces s rokytnickou skupinou. Z monstrprocesu, který měl proběhnout v červenci, však nakonec sešlo. Do jeho příprav zasáhla událost, která překvapila nejen celý kraj, ale i vládnoucí stranu.
Střelba ve škole
Zatímco Jan Bula a jeho přátelé trpěli v jihlavské věznici, hlavní aktér Ladislav Malý byl na svobodě. V průběhu května se ukrýval u Dvořáků v Loukovicích. Hledal Antonína Plichtu, hrdinu protinacistického odboje a velkou autoritu. Věděl, že tak získá významného společníka, který ho navíc přivede k ukrytým zbraním z války. Musel však jednat rychle, Plichtu hledala velmi usilovně i Bezpečnost. Požádal o pomoc faráře Václava Drbolu v Babicích. Ten mu i přes svou obezřetnost prozradil Plichtův úkryt u varhaníka Ludvíka Stehlíka v Cidlině. Plichta kapitána CIC přijal a brzy se k nim přidal ještě třiadvacetiletý Antonín Mityska z Horního Újezda, kterému právě hrozilo několik měsíců vězení za nesplněné dodávky. Skupinka se nejčastěji zdržovala u Stehlíků v Cidlině či Aloise Roupce v Bolíkovicích. Večer 14. června 1951 Malý s Mityskou provedli zastrašovací akci v Cidlině. Plichta se jí odmítl zúčastnit, přišla mu nesmyslná. Akce podnítila StB k dalším krokům. Velitel KV StB v Jihlavě František Zita poslal do Prahy žádost o nasazení Lidových milicí a armády. V kraji to začalo připomínat vojenské cvičení. V Babicích byl zatčen farář Václav Drbola. Policejní auta jeli i do Horního Újezda, kde byl zatčen další kněz, farář František Pařil. I jeho Malý navštívil. Chtěl u něj napsat několik letáků. Pařil mu nevyhověl, přesto však byl za několik dní v prvním babickém procesu odsouzen k trestu smrti.
Antonín Plichta měl partyzánské spolupráce s labilním alkoholikem dost. Odešel zpět do Cidliny ke Stehlíkům, ale k jeho malé radosti se 28. června setkali s Malým jeho dva synové, dvacetiletý Stanislav a dvaadvacetiletý Antonín. Idealističtí mladíci byli americkým agentem nadšeni a připojili se k němu. Malý oba bratry vyzbrojil pistolemi. V noci 2. července odešli do Babic. Malý tvrdil, že řídící učitel a předseda MNV Kuchtík udal faráře Drbolu. K útoku si kapitán vybral večerní schůzi funkcionářů MNV v babické škole. Sešli se zde předseda MNV Tomáš Kuchtík, pokladník MNV Bohumír Netolička, místopředseda MNV Josef Roupec a předseda AV NF František Bláha. Kapitán poručil bratrům Plichtovým hlídat venku před vchodem a s Mityskou vešli do budovy. Bylo půl jedenácté v noci. Dvojice vpadla do kanceláře MNV, kde již končila schůze. Malý poručil funkcionářům vyjít ven na chodbu před schodiště a dát ruce nad hlavu. Pak rozbil lampu a zeptal se překvapených členů MNV, kdo udal babického faráře Drbolu. V ten moment Netolička, který byl ozbrojen, začal vyndávat z kapsy revolver. Malý si toho všiml, vystřelil na Kuchtíka a zařval na Mitysku, aby střílel. Ten ho poslechl a okamžitě spustil palbu ze samopalu. Jelikož mířil celou dobu na Františka Bláhu, kterého velmi dobře znal a nechtěl mu ublížit, sekl zbraní ostře doleva. Kuchtík a Roupec padli okamžitě mrtvi. I Netolička byl zasažen, sesul se na zem a umíral. František Bláha začal prchat po schodech nahoru a dostal zásah do nohy při zpětném pohybu Mityskova samopalu. Upadl na schodiště. Malý s Mityskou ho nechali být a budovu školy opustili. Po jejich odchodu teroristů vyběhla z bytu ve škole manželka řídícího Anežka Kuchtíková a zavolala pomoc. Byla překvapena, jak rychle byli na místě příslušníci SNB a StB. Mezitím Netolička zemřel na chodbě školy, Bláha byl ošetřen a převezen do třebíčské nemocnice. Příslušníci StB převzali veškerou iniciativu. Střelba ve škole nahrála snahám režimu, zbavit se nepohodlných osob a vzdorných místních sedláků. Když po akci odvedl Malý skupinu do nedaleké Cidliny ke Stehlíkům, Antonín Plichta byl šokován. Tomáš Kuchtík byl jeho velmi dobrým přítelem. Několikrát opakoval: To byla chyba, to se nemělo stát.
Přestřelka v polích
Skupina byla dopadena druhý den v poli nedaleko Babic. Plichtovým chlapcům se to nelíbilo, na hranici to bylo necelých padesát kilometrů. V půl dvanácté v noci je do prostoru Babic poslán krajský pohotovostní oddíl a nedaleké Želetavě se nashromáždilo přes 300 členů SNB, LM a StB z Brna a Českých Budějovic. Za úsvitu začaly domovní prohlídky. V Cidlině byl u Stehlíků byl objeven Antonín Plichta. Po preventivním výslechu prozradil, že skupina odešla k Bolíkovicím. V sedm hodin večer byl obsazen celý kraj kolem Babic a Malý byl se svými společníky v pasti. Bratři Plichtovi byli velmi nervózní a začalo jim docházet, že je konec. Malý jim slíbil letadlo, které je dostane za hranice, ale oni mu již nevěřili. Začali se s ním hádat a vyčítali mu, že neodešli pryč k hranicím. V tu dobu se nad polem objevilo letadlo SNB, které dalo znamení příslušníkům Bezpečnosti a milice. Ti okamžitě vytvořili rojnici. Plichtovy synové v tu chvíli pochopili, že Malý je zřejmě provokatér. Ten se začal obávat o svůj život a začal po nich střílet, aby oni nezastřelili dříve jeho. Mityska nestřílel vůbec, odhodil zbraň, zvedl ruce a vydal se směrem k příslušníkům Bezpečnosti. Jakmile však vylezl ze žita, byla na něj zahájena palba a padl zraněn. Pak kordon policistů a milicionářů zahájil palbu na zbytek skupiny. Když střelba utichla, ležel na poli s těžkým zraněním páteře a v bezvědomí Stanislav Plichta, jeho starší bratr Antonín na následky střelby umíral. I Ladislav Malý byl zabit, ale byl to on? Policisté vyfotografovali tvář mrtvého. Fotografie však neodpovídá pitevnímu protokolu, kde je uvedeno několik průstřelů ramen a především smrtelných zásahů, včetně průstřelu plic. Na tváři není vůbec žádné stopy po nějakém zranění, výtocích krve z úst či nosu. Tvář spíše připomíná člověka pod vlivem alkoholu či drog. Všechna fakta a svědectví dokládají, že Ladislav Malý, který se vymkl kontrole bezpečnostního aparátu, zde jednal na vlastní pěst a strana pak využila jeho zločinu k likvidaci všech těch, kteří překáželi v kraji kolektivizaci. Dne 5. července začala mohutná zatýkací akce. Do února 1953 bylo ve čtrnácti soudních procesech odsouzeno přes sto osob a uděleno jedenáct trestů smrti. Represe se týkaly celých rodin. Zatímco zatčení byli odsouzeni k vysokým trestům, jejich manželky, děti, rodiče byli deportováni do pohraničních oblastí na Litoměřicku. Zemědělské usedlosti se staly majetkem místního JZD.
Změna scénáře
Plánovaný proces s rokytnickou skupinou byl odložen. Došlo ke změně scénáře. Jan Bula měl být odsouzen společně s Drbolou, Pařilem a dalšími tzv. babickými vrahy. To, že byl zatčen dva měsíce před činem v Babicích, nikoho nezajímalo. Určený soudce pro první proces, JUDr. Vojtěch Rudý, přezdívaný rudý kat, vypracoval již k 8. červenci žalobu. Do skupiny zařadil Antonína Mytisku, Drahoslava Němce, Antonína Plichtu, Františka Kopuletého, Antonína Škrdlu, Václava Drbolu, Bohumila Krátkého, Jana Bulu, Karla Němce, Františka Pařila, Ladislava Brabence, Ludvíka Stehlíka, Boženu Kopuletou, Jindřicha Nahodila, Aloise Roupce a Josefa Vorlíčka. Všichni obvinění museli podepsat ve smyslu žaloby přiznání a naučit se velmi rychle scénář pro připravovaný monstrproces. Ti co nechtěli, byli donuceni násilím. Velmi trpěl P. Václav Drbola. Jeho křik se rozléhal celou věznicí. Vyšetřovatelé použili louskáčku na ořechy k drcení varlat, zhasínali na těle zatčeného faráře cigarety a šlapali po něm. Stejně trpěl i P. A František Pařil. Jan Bula měl štěstí, při jeho výslechu byl přítomen ministr Václav Kopecký, který do Jihlavy přijel sledovat přípravy na proces a za jehož přítomnosti nepoužil žádný z vyšetřovatelů násilí. Z původního plánu krajské pětky soudit všechny tři kněze v jednom procesu, však nakonec sešlo. Došlo ke změně scénáře, o které rozhodl politický sekretariát KSČ v Praze dne 10. července 1951. Ze skupiny byl vyňat Jan Bula, aby byl postaven do čela druhého procesu. Bylo naplánováno, že se uskuteční až na podzim. V obyvatelstvu tak bude udržován strach a uspíší se kolektivizace. Vše ostatní proběhlo dle původního scénáře a již deset dní po babických vraždách, bez jakéhokoliv vyšetřování a důkazů, byli v Dělnickém domě v Jihlavě odsouzeni k trestu smrti: Mytiska Antonín, Plichta Antonín, Němec Drahoslav, Kopuletý František, Škrdla Antonín, Drbola Václav a Pařil František. Po jejich popravě rokytnický farář P. Jan Bula pochopil, že stejný osud čeká i jeho. Monstrproces proběhl v třebíčském kině Svět dne 13. listopadu. Hlavním soudcem byl určen Jiří Kepák a prokurátorem Jan Přibyl. Spolu s Janem Bulou bylo odsouzeno šestnáct lidí. Rokytnický kněz byl shledán vinným z toho, že se spolčil s agentem CIC Malým s pokusem o státní převrat a účastnil se a podporoval teroristické akce v kraji. Byl odsouzen k trestu smrti, konfiskaci majetku a ke ztrátě všech občanských práv.
Poprava
Jan Bula se pomalu smiřoval se svým trestem. Vedle modliteb se upnul k tomu, co vždy v životě miloval, malování. Bachaři si brzy všimli nadání rokytnického faráře. Dostal malířské náčiní, barvy, štětce a jeho cela se změnila v ateliér. Za dvě, tři cigarety jim maloval obrázky. Venku zatím začal boj o život rokytnického kněze. Jen několik dnů po vyhlášení rozsudku napsala maminka rokytnického faráře Marie Bulová, prezidentovi republiky Klementu Gottwaldovi. O milost požádali i někteří farníci a formou petice i občané Chlístova. Marně, nepomohlo ani odvolací řízení, které proběhlo 9. února 1952. Rokytnický kněz se spravedlnosti nedočkal. Dne 19. května mu sdělili, že druhý den ráno bude vykonán trest smrti. Byla mu povolena návštěva maminky a také mohl napsat svým nejbližším dopisy na rozloučenou. Když se naposledy rozloučil se svou maminkou, celou noc pak psal dopisy svým nejbližším. Netušil, že nebudou nikdy doručeny. Tragédie nevinného rokytnického faráře dospěla ke svému konci. Brzy ráno v půl páté si pro něj přišli. Zhasl nedokouřenou cigaretu a pohledem se ještě rozloučil se svými obrázky. Jeden z dozorců si od něj převzal napsané dopisy. Pak byl odveden k popravišti. Soudce Jiří Kepák mu četl rozsudek Státního soudu, ale P. Jan Bula ho nevnímal. Byl vyrovnaný a připravený zemřít. Když soudce dočetl, ujal se ho kat a jeho pomocník. Bylo přesně pět hodin. Způsob popravy byl nelidský. Na silném prkně byl hák, na kterém viselo škrtidlo. Ve spodní části šibenice byla kladka, přes ni vedlo lano, jímž měl odsouzený spoutané nohy. Za lano tahal na druhém konci katův pomocník. Jan Bula se pomalu dusil. Poslední bolest, smrt pro něj bude vysvobozením. Vždy po pěti minutách vystoupil na schůdky lékař s fonendoskopem a poslechl si jeho srdce. Trpěl čtvrt hodiny. Pak jeho utýrané srdce dotlouklo. V 5.17 konstatuje lékař smrt zadušením. Justiční vražda byla dokonána.
Epilog
Mučednická smrt P. Jana Buly byla završena snahou římskokatolické církve o jeho beatifikaci. Po obdržení souhlasu Kongregace pro záležitosti svatých, byla 24. března 2004 zahájena diecézní část beatifikačního řízení. Byli vyslýcháni svědci a shromažďována veškerá fakta o životě rokytnického kněze. V roce 2011 byl k řízení připojen P. Václav Drbola. Obě kauzy byly spojeny. Diecézní část beatifikačního řízení byla uzavřena slavnostně dne 19. prosince 2015 v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla. Došlo k zapečetění přepravních schránek se spisy kauzy a ověřené kopie byly doručeny do Říma na Kongregaci pro blahořečení a svatořečení. Brněnský biskup Vojtěch Cikrle při té příležitosti mimo jiné řekl: Dnes tu stojíme u dvou mužů, kněží církve, na které dopadla zloba zločinného režimu, který chtěl vyvolat strach, chtěl zastrašit lidi, dosáhnout svých cílů a zároveň pošpinit církev, s těmito dvěma muži jsou zde v naší mysli přítomni všechny oběti babických událostí. Hodnoty, pro které zemřeli kněz Jan a Václav, skrze tento proces vstupují do dějin a to nejen církve, ale i naší země.
© Mgr. František Kolouch, Ph.D.
Z knihy KOLOUCH, František. Oběť případu Babice, Jan Bula 1920-1952. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 2016, 316 s., ISBN 978-80-7195-858-1.
