Článek
Synopse
V Paříži roku 1977 žije slavná operní pěvkyně Maria Callas (Angelina Jolie) v izolaci a nadužívá léky. Už čtyři roky nevystoupila, protože přišla o hlas. V myšlenkách si rekapituluje svůj život a vyrovnává se s tím, že už nemůže (a zřejmě ani nechce) vystupovat. Navzdory svému zhoršujícímu se zdravotnímu stavu se pokouší ještě jednou si zazpívat – tentokrát jen pro radost.
Lyrické a odtažité drama
Pablo Larraín (Jackie, Spencer) je už etablovaný tvůrce biografií, který dokáže zručně zachytit ducha místa a doby. Maria je dalším z jeho filmů zaměřených na slavnou ženskou osobnost. Nicméně spíš než biografická fakta se zde snaží přiblížit nitro zlomené hrdinky. To je na jednu stranu škoda pro diváky, kteří o jejím životě příliš nevědí (jako já), na druhou stranu jde o legitimní a docela trendy přístup.
Jenže z toho vzešlo jen takové sterilní pozorování, místy možná až suffer porn. Vyprávění je sice lyrické, moc zvratů se nedočkáme, a estetice filmu se dá máloco vytknout. Nevíme, co přesně se skutečně děje a co je pouhý přelud v hlavě hrdinky. Přesto se s Marií horko těžko souzní, byť do své role Angelina Jolie vkládá vskutku veškerý svůj um a říká si tím o nějakou tu cenu za svůj výkon.
Náročná příprava a chytrý mix zpěvu
Angelina Jolie pro tuto roli trénovala několik měsíců. Přesto dosáhnout hlasu slavné operní pěvkyně by bylo víceméně nemožné. Takže tvůrci zvolili cestu, že při zpěvu ponechávají hlas Marie Callas a do toho přimíchávají zpěv (jakoby playback) představitelky hlavní role – někdy téměř neznatelně, ke konci, kdy je Mariin hlas značně oslabený, už slyšíme primárně Angelinu Jolie.
Larraín bohužel nedokáže všechen tenhle potenciál náležitě vytěžit. Pro její fanoušky Marie Callas se asi bude jednat o pěknou vzpomínku, přestože ji sledujeme v nepříliš lichotivém období. Jinak ovšem ve výsledku zůstává jen montáž hezkých, případně melancholických výjevů z Paříže 70. let a pár pěveckých čísel bez silnějšího příběhu.
Hodnocení: 5/10
Film měl v českých kinech premiéru 9. 1. 2025.
