Článek
Přijde pán k doktorovi a říká mu: „Pane doktore, je to tady někde,“ a ukazuje si prstem na hlavu u spánku. „A co tam je, co vám chybí?“ ptá se doktor. „No prostě musí to být někde tady,“ odpovídá pacient. „Ale co?“ dožaduje se lékař informací. „Pane doktore, tady někde musí být nějaká porucha, uchem slyším: BLAHOBYT, a okem vidím HOVNO.“
Tenhle vtip jsme říkali už za bolševika. A, jak vidno, je znovu aktuální. Ano, většina dnešních chudých Evropanů toho má určitě víc, než měl chudý ve středověku nebo než má dnešní chudý v Africe či Indii. Avšak cítí se sám o sobě i vůči společnosti úplně stejně blbě a úplně stejně strádá jako ti středověcí chudáci. A o co bohatší jsou dnešní bezdomovci či rodiny žijící na ubytovně, kteří nemají přístup k normálnímu bydlení a mají často hlad?
A počet dnešních chudých roste, už zasahuje do nižší střední třídy. A vyvolává to strach i ve vyšší střední třídě, protože ceny jdou většinou nahoru mnohem rychleji než příjmy a výhled vůbec není radostný. A vláda se namísto řešení konkrétních problémů oddává ideologickému rauši a je evidentně úplně stejně neschopná a nekomptentení jako byla vláda Andreje Babiše.
A do toho jako vždy nastupují režimní usměrňovači a přesvědčují chudé ve frontě na polívku, v jakémže žijí blahobytu, jak se mají skvěle. Takoví usměrňovači se ponejvíc vyskytují mezi novináři a blogery, hodní státotvorní chlapci mají za to, že je lépe lhát či šířit polopravdy, protože občan sám neví, jak se má a mohl by se proto „bezdůvodně“ naštvat.
Z ideologického hlediska se nejvíc takových usměrňovačů najde mezi sociálními darwinisty a libertariány. První hlásají, že přežít mají jen ti nejsilnější (tudíž nejlepší) a ti se pak mají pochopitelně skvěle. Ti druzí tvrdí, že potřebným se nemá pomáhat, protože každý může za to, jak dopadl (neměli být líní) - tudíž všem, kteří si to „zaslouží“ se daří výborně. Ten odporný puch, co po nich zůstává, není nic nového, šíří se po staletí celou naší civilizací.
Mezi normálními lidmi takových usměrňovačů tolik není, ti spíše jen papouškují, kde jen mohou, co režimní usměrňovači a další propagandisté vyprodukují.
Je čas se probrat a nenechat si na hlavu padat výdobytky trávicího ústrojí koaličních i opozičních politiků a režimních usměrňovačů (zde je jen jeden z nich) . To jde nejlépe tak, že pojmenováváme věci pravými jmény: Mnozí lidé u nás žijí v blahobytu, většina však více či méně strádá. Někteří fatálně. A zatím nic nenasvědčuje tomu, že se to v blízkém budoucnu zlepší.
To neznamená, že máme věšet hlavu - právě naopak máme se narovnat a hrdě ji zvednout, navzdory osudu. Už jsme přežili horší věci. A pravda je vždy lepší než lež.
