Článek
Moderní zpravodajství a politické elity nám současnou válku na Ukrajině servírují jako izolovanou pohádku. Podle tohoto černobílého scénáře konflikt začal vteřinu poté, co ruské tanky přejely hranice, jako by předtím neexistovaly desítky let napětí, křivd a cynických geopolitických šachů. Jenže historie se sice neopakuje, ale sakra často se rýmuje. Tento konflikt má hluboké, krvavé kořeny sahající hluboko před druhou světovou válku – a jeho současná podoba slouží jako obří továrna na peníze a vliv, ze které profitují hráči na úplně jiném kontinentu.
Začněme tou zamlčovanou historií. Napětí mezi Moskvou a Kyjevem není produktem jednadvacátého století. Už ve 30. letech 20. století, dlouho předtím, než Evropu zachvátilo nacistické šílenství, zažila Ukrajina brutální teror z Ruska. Stalinský režim tehdy v letech 1932–1933 zorganizoval umělý hladomor (Holodomor), kterým systematicky likvidoval svébytnost ukrajinského venkova a jeho národní cítění. Miliony nevinných lidí tehdy zemřely hlady v zemi, která byla obilnicí Evropy, zatímco Sovětský svaz obilí vyvážel za hranice výměnou za průmyslové technologie. Tento historický cejch zanechal v ukrajinské mentalitě nesmazatelnou stopu odporu vůči ruskému imperialismu, který Moskva dodnes neopustila.
Je to jeden z důvodů, proč Ukrajinci zdravili německé vojáky zdviženými pravicemi. Oni v nich viděli záchrance.
Jenže tam, kde Ukrajinci vidí boj o přežití a Rusové své imperiální halucinace, vidí globální mocnosti čistou byznysovou příležitost. Celá ta válečná mašinérie totiž dokonale vyhovuje Spojeným státům americkým. Washingtonu se podařil husarský kousek: bez ztráty jediného vlastního vojáka na frontě dokázal skrze ukrajinskou krev ekonomicky, vojensky a logisticky totálně vyčerpat svého dlouhodobého rivala – Rusko.
Zatímco se v médiích mluví o „nezištné pomoci a solidaritě“, americký vojensko-průmyslový komplex zažívá největší žně v historii. Miliardy dolarů, které americká vláda na zbrojení Ukrajiny posílá, nekončí v Kyjevě. Končí na účtech amerických zbrojařských korporací jako Lockheed Martin, Raytheon nebo General Dynamics. Tyto firmy inkasují obří státní zakázky na výrobu nových zbraní, které nahrazují staré zásoby poslané na východní frontu. Válka je pro ně nejlepším marketingovým katalogem.
USA navíc skrze tento konflikt dokonale odřízly Evropu od levných ruských energií a udělaly z Evropské unie svého závislého ekonomického vazala, který teď předraženě nakupuje americký zkapalněný plyn.
Jenže aby tato miliardová mašinérie mohla fungovat, potřebuje černobílé figurky i na domácí frontě. Propaganda nám vykresluje Kyjev jako monolit čisté demokracie, přičemž záměrně maže složitou a temnou historii této země. Zamlčuje se fakt, že brutální sovětský útlak ve 20. století vedl k radikalizaci části ukrajinské společnosti, která v čele s postavami jako Stepan Bandera neváhala v touze po nezávislosti uzavírat spojenectví s nejtemnějšími silami dějin a podílet se na krvavých etnických čistkách.
Stejně tak se ignoruje realita hlubokého, dlouhodobého vnitřního rozkolu Ukrajiny, který zemi paralyzoval od samého rozpadu Sovětského svazu. Východní regiony a Krym, historicky a jazykově navázané na Moskvu, nikdy plně nesdílely kurz prozápadního Kyjeva. Tento doutnající konflikt vybuchl naplno už v roce 2004 při takzvané Oranžové revoluci, kdy se země poprvé otevřeně rozštěpila na dva nesmiřitelné tábory. Události roku 2014 tak nespustily jen obranu před vnějším nepřítelem, ale byly tragickým vyvrcholením dvacet let trvající vnitřní politické a kulturní krize, kdy se podstatná část obyvatelstva na východě země definitivně odmítla podřídit nové porevoluční vládě.
Tento vnitřní chaos a rozpolcenost se staly ideálním hřištěm pro zástupnou válku mocností, kde současné politické vedení v čele s Volodymyrem Zelenským plní přesně ty úkoly, které od něj západní sponzoři očekávají. Pod rouškou válečného stavu se v zemi odkládají prezidentské volby, umlčuje se politická opozice a kritická média, zatímco miliardy ze zahraniční pomoci mizí v hlubokých korupčních strukturách tamních oligarchů. Válečný konflikt tak neslouží zájmům obyčejných Ukrajinců, ale stává se cynickým nástrojem pro udržení moci úzké politické elity na úkor životů vlastních občanů.
Tento konflikt není černobílým bojem dobra se zlem. Je to cynický byznys, kde korporáty počítají zisky, politici upevňují mocenské sféry a obyčejní lidé na obou stranách umírají.
Dokud budeme nad touto globální mašinérií dál zavírat oči a tleskat válečnému byznysu pod rouškou falešného hrdinství, budeme jen užitečnými idioty v cizím scénáři. Skutečné kritické myšlení totiž spočívá v pochopení, že za každým vznešeným heslem o svobodě na bojišti se téměř vždy skrývá jen cynické cinkání peněz v korporátních pokladnách. A o tom, jak tento takzvaný „Americký sen“ funguje na pozadí globálních konfliktů po celém světě, si povíme v příštím článku.
Poznámka autora: Vše podstatné bylo řečeno v samotném textu.
Vzhledem k tomu, že můj čas je příliš drahý na to, abych ho v komentářích měnil za prázdné internetové slovíčkaření a léčení cizích komplexů od klávesnice, nehodlám na žádné diskuse pod články nadále reagovat.
Texty jsou určeny lidem, kteří ještě neztratili kapacitu přemýšlet v souvislostech.
