Článek
Dějepis na školách se často učí jako levný hollywoodský komiks. Na jedné straně nacistické Německo jako absolutní, nelidské zlo, a na straně druhé hrdinní Spojenci a trpící oběti, kteří přinesli světu čistou spravedlnost. Jenže skutečná historie nezná černobílé šablony. Válka je největší zrůdnost, jakou lidstvo vymyslelo, a její morální bahno spolehlivě pohltí každého, kdo do něj vstoupí. Pokud ale budeme dějiny čistit od vlastních špinavých stop a předstírat, že „my jsme byli ti hodní“, stáváme se stejně zaslepenými, jako byli ti, které jsme „porazili“.
Podívejme se nejdříve k nám domů. Český narativ o roce 1945 je plný oslav osvobození a spravedlivého trestu. Historická realita takzvaného „divokého odsunu“ německého obyvatelstva je však plná zvrácenosti, o které se dodnes mluví jen šeptem - ovšem většinou vůbec. Odsun nebyl jen organizovaným přesunem. Byl to v mnoha případech brutální masakr nevinných žen, dětí a starců. Civilistů.
Lidé, kteří celou válku zbaběle mlčeli nebo dokonce kolaborovali, si v květnu 1945 připnuli pásky revolučních gard a šli si vyřizovat účty, krást majetky a ukájet své nejnižší pudy. Masakry jako ten na Švédských šancích u Přerova, kde bylo chladnokrevně postříleno 265 lidí včetně 120 žen a 74 dětí, nebo Brněnský pochod smrti, nejsou hrdinstvím. Byla to čistá, koncentrovaná zrůdnost páchaná Čechoslováky na lidech, jejichž jediným proviněním byl jejich rodný jazyk. Z rádoby obětí se během několika týdnů stali kati.
A co oslavovaní západní Spojenci? Jako autor, který roky studuje japonské dějiny a kulturu kvůli psaní historického románu, nemohu nevidět ten největší jednorázový válečný zločin v dějinách lidstva – svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki v srpnu 1945.
Oficiální západní propaganda dodnes tvrdí, že jaderný holocaust byl vojenskou nutností, která zachránila životy amerických vojáků před invazí. Historická fakta a odtajněné dokumenty však mluví jasně: Japonsko bylo v té době ekonomicky i vojensky na kolenou, zcela odříznuté od surovin a připravené kapitulovat. Svržení bomb nebylo vojenským tahem. Byla to cynická a chladnokrevná ukázka síly USA vůči nastupujícímu Sovětskému svazu. Spojenci během několika vteřin doslova odpařili přes dvě stě tisíc civilistů – dětí, matek, starých lidí. Pokud toto není definice absolutního teroru na civilním obyvatelstvu, pak už to slovo nemá žádný význam.
Válku nevyhrálo čisté dobro nad čistým zlem. Vyhrála ji jedna strana brutálního konfliktu nad druhou. Dokud budeme ve školách dál vyprávět pohádky o bezchybných hrdinech, odmítat vidět krev na rukou Spojenců a omlouvat české poválečné zrůdnosti slovy „oni si to zasloužili“, budeme dál vychovávat generace neschopné kritického myšlení. Skutečná odvaha totiž nespočívá v plivání na poražené, ale v nahlédnutí do vlastního temného zrcadla dějin. A v přiznání, že ve válce nakonec prohrává lidskost jako taková.
A nejlíp se to ukazuje dnes v našem pohraničí. Kdykoliv tam po revoluci přijeli staří sudetští Němci nebo jejich vnuci, aby se jen podívali na místa, kde jejich rodiny žily po staletí, spousta „vlastenců“ okamžitě vystartovala s pěnou u pusy. Křičí se o zrádcích, okupantech a o tom, že dostali, co proto.
Jenže pravda, před kterou tito hluční hrdinové zbaběle zavírají oči, je mnohem špinavější. Ti samí lidé, kteří dnes na ty německé pamětníky plivou, totiž často žijí v domech, které těm Němcům ukradli. Spí v jejich ložnicích, topí v jejich kamnech a hospodaří na majetku, který v roce 1945 smrděl krví chladnokrevně postřílených dětí a žen. Ukrást někomu střechu nad hlavou, vyhnat ho do noci a o osmdesát let později na jeho vnuka řvát z jeho vlastního okna, že je fašista – to není národní hrdost. To je morální ubohost a absolutní ztráta svědomí.
Dokud budeme ve školách dál vyprávět pohádky o bezchybných hrdinech, odmítat vidět krev na rukou Spojenců a omlouvat české poválečné zrůdnosti a zlodějiny slovy „oni si to zasloužili“, budeme dál vychovávat generace morálních mrzáků. Skutečná odvaha totiž nespočívá v plivání na poražené a cizí lidi, ale v nahlédnutí do vlastního temného zrcadla dějin. V přiznání, že naši dědové nebyli jen oběti, ale v mnoha případech obyčejní vrazi a zloději.
Jinak budou následující generace morálně stejně pokroucené jako psychopati v SS komandech.
Poznámka autora: Vše podstatné bylo řečeno v samotném textu.
Vzhledem k tomu, že můj čas je příliš drahý na to, abych ho v komentářích měnil za prázdné internetové slovíčkaření a léčení cizích komplexů od klávesnice, nehodlám na žádné diskuse pod články nadále reagovat.
Texty jsou určeny lidem, kteří ještě neztratili kapacitu přemýšlet v souvislostech.
